Případ Mubarak: Přežil šest atentátů, svrhla ho ulice

Husní Mubarak (82), celým jménem Muhammad Husní Saíd Mubarak, se narodil v květnu 1928 na severu Egypta v rodině soudního úředníka. Vystudoval vojenskou akademii a taky vojenskou leteckou akademii, na které učil. Mubarak, který byl  jedním z prvních pilotů nadzvukových stíhaček a bombardérů v Egyptě, se v roce 1972 stal vrchním velitelem letectva, náměstkem ministra obrany a později viceprezidentem.

Úřadu hlavy státu se Mubarak chopil v září 1981 a setrval zde bez osmi měsíců pět volebních období. Pro jeho tvář, která nevyřazuje žádné emoce, získal přezdívku Sfinga. Zatím poslední egyptský prezident, který čelil kritice za to, že omezuje svobodu slova, přežil nejméně šest pokusů o atentát, naposledy v roce 1995 na summitu Organizace africké jednoty v etiopské Addis Abebě.

Byl vnímán jako diktátor, který brutálně potlačuje a šikanuje opozici i jako zkorumpovaný politik, který se rád obklopuje luxusem. Na kontech v USA a ve Švýcarsku má v přepočtu 70 miliard korun, luxusní domy a hotely na Manhattanu a v Paříži. V jeho honosné vile v přímořském letovisku v Šarm aš-Šajchu u Rudého moře si podávali ruce významní politici a hlavy státu, jako například britský expremiér Tony Blair.

Věčnost mu měl zajistit jeho syn Gamal, s nímž Mubarak počítal do letošních plánovaných voleb jako se svým nástupcem. Už se tak nestalo. Egypťanům, z nichž až čtyřicet procent živoří pod hranicí chudoby, došla trpělivost a svému prezidentovi poslali jediný vzkaz: Odejdi!

Osmnáct dní, které vedly k jeho sesazení

25. ledna: Začaly protivládní protesty za účasti asi 15 tisíc lidí, z toho 10 tisíc v Káhiře. V Káhiře zemřel policista, v Suezu tři mrtví, stovky lidí byly zadrženy.

26. ledna: Další protesty navzdory tomu, že je úřady zakázaly. Další tři mrtví, 500 zatčených.

27. ledna: Násilné protesty převážně mimo hlavní město.

28. ledna: Proti demonstracím v Káhiře tvrdě zasáhla policie, úřady nasadily i armádu. Do čela protestů se postavil egyptský politik a nositel Nobelovy ceny za mír Muhammad Baradej, který se vzápětí ocitl v domácím vězení. V zemi byla ochromena internetová síť. V Káhiře, Suezu a Alexandrii vyhlášen zákaz nočního vycházení.

29. ledna: Mubarak oznámil rozpuštění vlády a slíbil demokratické reformy. Vyskytly se případy rabování. Mubarak jmenoval novým premiérem Ahmada Šafíka a poprvé za 30 let obsadil funkci viceprezidenta, kterým se stal šéf tajné služby Muchabarat Umar Sulajmán.

31. ledna: Mubarak vyměnil třetinu ministrů ve vládě včetně ministrů financí a vnitra, armáda oznámila, že nepoužije síly proti účastníkům demonstrací.

1. února 2011: Více než milion lidí demonstroval v celé zemi za odchod Mubaraka, ten pouze přislíbil, že nebude znovu kandidovat v podzimních volbách hlavy státu.

2. února: V Káhiře potyčky mezi stoupenci a odpůrci Mubaraka.

3. února: Egyptská vláda se pokusila o vstřícné kroky, premiér se omluvil za násilí a viceprezident ujistil, že ani Mubarakův syn nebude usilovat o prezidentskou funkci. Protesty pokračovaly.

5. února: Podal demisi výkonný výbor vládnoucí Národní demokratické strany (RDC) včetně zástupce generálního tajemníka RDC Gamála Mubaraka, syna prezidenta.

6. února: Viceprezident Umar Sulajmán jednal se zástupci opozice, mezi nimiž byli poprvé i členové dosud zakázaného islámského Muslimského bratrstva. Podle Human Rights Watch zahynulo při protestech do 8. února nejméně 297 lidí. Z dovolené v Egyptě se vrátili poslední Češi.

10. února: Státní televize oznámila, že Mubarak se chystá večer vystoupit se zásadním projevem. Nakonec však zopakoval to, co v předchozích dnech – kandidovat už nehodlá, ve funkci zůstane.

11. února: Mubarak po třiceti letech ve funkci prezidenta skončil.