Hosni Mubarak: Poslední egyptský faraón?
Dvaaosmdesátiletý egyptský prezident Hosni Mubarak sedí u moci již třicet let. Ani když jeho zemí zmítá revoluce a demonstranti křičí: „Pryč s Mubarakem!“, své židle se nehodlá vzdát. Možná kvůli ješitnosti či dlouhotrvající vládě ho mnozí nazývají faraón Mubarak.
Diktátor se narodil 4. května 1928 ve vesnici v deltě Nilu v rodině střední třídy. Studoval na vojenské akademii a pokračoval na studijní stáž do Ruska. Poté šel k vojenskému letectvu, kde na sebe povýšení nenechalo dlouho čekat.
Do čela země se jako jediný kandidát s 98,5 % hlasů dostal po zavraždění jeho předchůdce Sadata. Po svém zvolení v roce 1981 byl pro Egypt symbolem stability a nastávající demokracie. Stejně tak to cítili i představitelé západních států, kteří hledali spojence na Blízkém východě. Zezačátku se o kroky vedoucí k demokracii skutečně pokusil, ale netrvalo dlouho a Mubarak znovu nastolil autoritativní diktaturu. Korupce mu také nabyla cizí. To vedlo jen k zvyšující zadluženosti státu. Občané se postupně ocitali na dlažbě. Ale pořád slepě věřili.
Do podvědomí veřejnosti se Mubarak dostal jako ochránce Egypta před islámskými extremisty. Dokonce i teď, když mu pod okny skandují lidé a žádají si jeho svržení, neváhá vytasit se s tvrzením, že je jedinou záštitou proti anarchii.
Režim se hroutí již několik desetiletí
Mubarak se s problémem důvěryhodnosti potýká už desetiletí. Postrádá charisma svých předchůdců Sadata a Nassera, aby se lidem snadno zalíbil. Zároveň za jeho vlády vyvstaly komplikace typu ekonomická krize, korupce, boj proti islámským radikálům na úkor práv a svobod civilistů. Jeho činy ztrácely na transparentnosti a lidem docházela trpělivost.
Nevole k Mubarakovi rostla, přesto byl na konci každého volebního období znovu dosazen s více než 90 % hlasů. V roce 2005 se pokusil udělat vstřícný krok směrem k demokracii. Povolil opoziční straně vyhlásit kandidaturu na prezidenta. Po nenadálém úspěchu protivníka Aymana Noura putovali přední reprezentanti strany Muslimského bratrstva včetně Noura do vězení.
A co dál?
Egyptský lid se konečně rozhodl naplno ukázat rozhořčení nad Mubarakovou vládou. Jestli se ho podaří shodit ze židle, je ve hvězdách. Prozatím se drží pevně.
ale,ale darunko, tak krásné jméno, ale co jste napsala je všechno obráceně,kdybyste věděla kolikrát jsem byl v USA a jinde,tak by vám k tomu nestačil notýsek. Nikdy nepíšu nesmysly,ale skutečnosti které jsem viděl NA VLASTNÍ OČI. Že je v USA bída,to nám tvrdili komouši a vy to máte asi od nich.Jsou tam místa kde lidi nemají na žrádlo?Prosím vás kde?Není to Jižní Amerika?A je tam strašná kriminalita?Podle statistiky je ČR hodně daleko před USA,podle počtu obyvatel.Ostatní není pro mne dost srozumitelné,aby na to odpověděl.Byl-li jsem někdy v chudé zemi? Nejchudší asi Indonésie,Laos a tady Egypt,tam jsem nechodil jen po památkách,ale mezi chudý lid,všude se tam dá anglicky domluvit,tak třeba v domech nemají ani podlahy,ale jen udusanou hlínu a jsou celkem velmi chudí,teď mají kuráž zbavit se tyrana a poznat snad trochu dmokracie,ale tady vedle pan hanzohatori jím tu svobodu nepřeje a je na straně tyrana Mubaraka.Amerika (USA)je všude kde jsem byl,nejbohatší zemi světa a vždycky byla. Zbavte se těch chmůr a vyjděte na světlo aby jste se pak dívala na svět jaký opravdu je.