Recenze: V knize Do vody hvězdná autorka trochu šlape vodu, druhá Dívka ve vlaku se nekoná

Vyhýbejte se tichým vodám, nikdy nevíte, co se skrývá pod hladinou… Na dně řeky se najde tělo svobodné matky – a zrovna na místě, kde bylo toho léta objevena mrtvola mladého děvčete. V historii malého městečka Beckford to sice nejsou první ženy, jejichž osud se na onom místě uzavřel, jsou to však právě ony dvě, jejichž smrt rozčeří nejen hladinu řeky, ale i poklidné životy místních obyvatel. A z temných vod začínají najednou na světlo dne vyplouvat dlouho zamlčovaná tajemství…

Přečtěte si ukázku z knihy Do vody:

Do vody

Druhý román Pauly Hawkins, jejíž debut Dívka ve vlaku se stal fenoménem, když pobořil všechny možné rekordy v rychlosti prodeje (doposud se ho po celém světě prodalo přes 18 milionů výtisků), 79 týdnů se držel na prestižním žebříčků bestsellerů New York Times a na jeho motivy byl natočen film. Jaké je Do vody? Především - úspěch prvotiny se neopakuje. A titul rozbil čtenářskou obec na dva nesmiřitelné tábory. V jednom panuje zklamání, v druhém nadšení. Objektivně se dá říct, že autorka sama sobě dala první knihou laťku hodně vysoko. Každá další kniha už bude s její první srovnávána a na to zřejmě doplatila.

Zatímco první kniha obsahovala v podstatě komorní příběh několika málo lidí, Do vody je postavami zdánlivě přesycené cosi. Všechny postavy navíc jako by soupeřily, která je nejvíce vyšinutá nebo snad až nesympatická. Čtenář tak dlouho hledá, s kým by se mohl ztotožnit a kterýma očima sledovat plíživé nebezpečí. Základní myšlenka a nápad však rozhodně špatné nejsou. Výsledek však působí dojmem, jako kdyby se autorka snažila trumfnout sama sebe ve spletitosti osudů, až se z nastalého chaosu ne a ne vymotat.

Nový trhák ve stylu Zmizelé: Film Dívka ve vlaku je hrou s emocemi

Čtenáři chtivému příběhu příliš nepomohla ani audioknižní verze, byť s hlasy vynikajících profesionálů. I tady se stejně jako v knize ztratil v uličkách autorčina vyprávění. Ale zpět k tištěnému titulu. Tam, kde jednoho čtenáře bude bavit pátrat po souvislostech, druhý bude postrádat spád. Kde jednoho zaujme Libby z roku 1679, další nebude tušit, která postava právě vypravuje. Přesto se nedá říct, že by Do vody byla špatná kniha, jedině snad přeceněná. Závěrečné soudy tak hodně ovlivní ono marné očekávání něčeho strhujícího. Přesto věřím, že až se Paula Hawkins oprostí stínu své prvotiny, přijde skutečný zážitek znovu.

Paula Hawkins

Do vody

nakladatelství Ikar, 2017

416 stran

Hodnocení: 45 %