Recenze: Stalinovo prokletí aneb Když dcera masového vraha uteče do Ameriky
Miliony lidí zabil její otec, neštítil se vraždit ani rodinu. Největší stopu ve Světlaně Alilujevě ale zanechala sebevražda matky a při hledání sebe sama utekla na Západ. Potomek obávaného diktátora je hlavní hrdinkou životopisu Stalinova dcera autorky Rosemary Sullivanové.
Podobně rozporné jako úvodní věty je celá kniha. Stejně jako máte v životě záživné i nudné momenty, najdete je i v tomto spise. A tak, jak je Světlana důležitá jenom tím, koho má za otce, tak přesně si připadáte, když celý její příběh čtete.
Proč máte číst zbytek? Kdy už se objeví něco, co za to stojí? Autorka sice neopomene každou chvíli připomenout, jaký to byl smutný úděl být dcerou diktátora. Že to Světlaně všichni připomínali, vydělávali na tom a tím Světlaně nedovolili být tím, kým opravdu je.
Sama Sullivanová se ale nerozpakovala knihu nazvat Stalinova dcera. Proč? Jinak by to přece neprodávalo. A tak je to právě i s celým příběhem. Být to nějaká paní odvedle, tak nikoho nezajímá, jak neschopná Světlana promrhá peníze z memoárů, jak se upne citově na dceru a prožívá věci, které znají miliony jiných lidí jako zcela běžné.
A styl autorky její příběh nijak nevylepšuje, nedodává mu ten „sex-appeal“, abychom to chtěli číst. Celé knize by velice prospělo, kdyby byla o takových dvě stě stránek kratší a v jakési snaze přiblížit Stalinovu dceru jako obyčejného člověka si odpustila rádoby citlivé fráze. Je to škoda, Stalin přece jen neměl tolik dcer, abychom mohli očekávat další, lépe napsané knihy.
Rosemary Sullivanová
Stalinova dcera
nakladatelství Motto, 2017
574 stran
Hodnocení: 40 %
