To se jen tak nevidí, aby se z baskytaristy stal skladatel, ba dirigent.

„Nezamýšlel jsem stát se skladatelem filmové hudby, byl jsem prostě muzikant. Začal jsem s kytarou v pěti letech, pak jsem se naučil na bicí. Nakonec jsem zakotvil u baskytary. Muzikou jsem se živil od šestnácti, nahrával jsem a koncertoval s různými francouzskými hudebníky, a byl to splněný sen. Ale pak jsem poznal Luka Bessona, bylo nám osmnáct. Já už jsem byl profesionál, zato Luc za sebou ještě nic neměl, byl jen asistentem u jednoho filmu. Ale chystal svůj první krátký film a oslovil mě, ať mu složím hudbu. Napřed jsem odmítal, že nejsem skladatel, jen muzikant. Viděl mě improvizovat a myslel si, že to je to to samé, jako komponovat. Což je tedy pitomost, ale trval na tom. A dnes mu za to děkuji. Pak mi zavolal se svým prvním celovečerním filmem Poslední boj. Druhý, Podzemka, už byl ohromný sukces pro něj i pro mě. A tak se ze mě stal skladatel.“

Luc Besson vám dává spoustu prostoru, muzika bývá často v popředí, často má dlouhé pasáže beze slov. Je to velká výzva?

„Každý soundtrack je velká výzva. Na vlastním albu si můžete dělat, co chcete, kdežto tady sloužíte filmu, musíte respektovat zvuky, dialogy, vše, co se režisér snaží vyjádřit. Není to jednoduché, ovšem mám takovou specifickou práci rád. A v rámci těch mantinelů mám obvykle dost svobody. Luc vždy velmi přesně ví, jakou roli má hudba v každé scéně mít a který pocit má vyvolávat. Je na mně, zda sáhnu po popu, symfonice, elektronice nebo třeba etnické hudbě, pokud dodám požadovanou emoci. Podobně jako herec, také má přesné zadání, jakou emoci má vyjádřit, ale oblékne se podle svého.“

Být hercem jste si také vyzkoušel, v Podzemce…

„To nebylo moc složité, prostě jsem byl sám sebou a hrál jsem na baskytaru...“

Také hrajete v metru? V Paříži je to běžné.

„Ne, to nikdy.“

Přispíváte filmům i jinak než hudbou?

„Ne, Luc mi také neříká, jak mám dirigovat orchestr. Já navíc obvykle začínám pracovat, když už je natočeno. Možná když vám něco přijde vyloženě špatně, tak to řeknete. Jen jednou jsem se takto vyjádřil, když jsme dělali Atlantis. Tam nejsou žádné dialogy, jen samé podvodní scény a příběh vlastně vypráví muzika. Ale jedna scéna nevyjadřovala žádnou story, necítil jsem, co k ní mám složit. Tak mě Luc vzal domů k počítači: Tu máš střihací program a udělej to, jak chceš. A tak je tam skutečně scéna s mým střihem. “

V Magické hlubině Jean Reno hraje na klavír, v Podzemce ztvárnil bubeníka vaší kapely. Umí skutečně hrát?

„Ano, umí. Tedy tu hudbu nahrál skutečný muzikant, ale Jean se opravdu naučil předstírat hru přesně toho. Nejvíc hraje Serra na baskytaru, co zní. A k tomu se musel naučit aspoň základy. Vždycky jsem říkal, že mohl být muzikantem, hudbu má v sobě. Umí trochu na klavír, na kytaru, na bicí, dovede zpívat…“

Nevzal jste ho někdy na pódium?

„Hm, vlastně nevzal. Ale párkrát ho pozval zazpívat Johnny Hallyday, než vloni zemřel. Možná to někdy taky udělám.“

Vaše spolupráce s Lukem Bessonem je automatická? Vždycky volá napřed vám?

„Velmi často, ale ne automaticky. Beze mě udělal tři filmy, spolu jsme natočili něco mezi patnácti až dvaceti filmy. Někdy má ovšem chuť na změnu. Posledně to byl Valerian a město tisíce planet. Už dva roky předem mi řekl, že chce zkusit něco jiného – že se chce cítit méně pohodlně, změnit stereotypy. Tomu rozumím. A nemáme exkluzivitu, nejsme manželé. Také jsem se ho nedovoloval, zda smím napsat hudbu pro Zlaté oko.“

Právě tuhle bondovku jste pojal až tak originálně, že vás zapřisáhlí fanoušci odsuzovali. Vědět to, postupoval byste jinak?

„Samozřejmě, že ne. Ten soundtrack skutečně byl velmi kontroverzní, už proto, že byl jiný – ale zároveň se ze všech bondovských soundtracků nejlépe prodával, spolu s Goldfingerem. Takže se to spoustě lidí líbilo. Jenže všechny potěšit nemůžete. Navíc mě tvůrci explicitně žádali o něco zcela nového. Líbila se jim má práce na Leonovi a přímo mi zadali, že chtějí takovou mou hudbu. Skandál z toho dělali staromilci.“

V 90. letech jste natáčel videoklip ke svému sólovému albu v kladrubském klášteře, jak jste se tam octl?

„Upřímně, vůbec netuším. Natáčel jsem to s jednou americkou režisérkou, už jsem s ní předtím něco dělal v New Yorku, a to místo vybrala ona. Z Česka si moc nepamatuji, byl jsem tu tak 24 hodin, jen mě přivezli z letiště a točili jsme. Ale to místo bylo úžasné, nádherný starobylý klášter. A o to působivější, že jsme ho měli prázdný sami pro sebe.“

Znáte nějakou českou hudbu či filmy?

„Moc ne. Ovšem až v Praze jsem si uvědomil jednu věci: ptali se mě, co je můj nejoblíbenější film, a to je Amadeus. Úplně jsem zapomněl, že Miloš Forman pocházel z Česka.“

Netflix prý chce koupit Bessonovu společnost EuropaCorp. Jak by vám to přišlo, dělat filmy pro internetovou televizi místo pro kina?

„To vůbec neřeším. Nepracuji pro kina nebo pro televizi, nýbrž pro daný film a režiséra. S Lukem Bessonem pracuji hrozně rád a myslím, že tvoříme skvělé věci – a jestli režíruje film pro televizi, kino nebo pro co, je mi jedno. Každý projekt je specifický. Před nedávnem jsem skládal pro Cirque du Soleil a bylo to fantastické dobrodružství. Proti Netflixu nic nemám, také na něj koukám.“

Ostatně k počítačům máte docela vřelý vztah…

„Byl jsem mezi prvními muzikanty, co je začali používat, to je otázka mé generace. Zaprvé mě to hodně bavilo, miluju vědu, matematiku, taky sci-fi – ze stejných důvodů. Myslím, že i hudbu vnímám toutéž částí mozku. Skládám a nahrávám na živé nástroje, mám pořádné studio. Ale kdybych chtěl, zvládnu složit celý soundtrack na notebooku.“

Luka Bessona nyní obvinila jistá modelka ze znásilnění; on to kategoricky odmítá. Věříte mu?

„Znám Luka přesně 40 let jako blízký kamarád. To by nikdy neudělal. Můžu říci jen to, že to je naprostá lež. O některých přátelích zkrátka víte, že něco takového není možné.“

A obecně, jak vidíte hnutí #MeToo?

„Myslím, že to je velmi komplikovaná věc, pochopitelně. Násilí na ženách je samozřejmě nepřípustné, neodpustitelné. Na druhou stranu už to přerostlo málem do války mezi ženami a muži, to je směšné. Ne všichni muži jsou kreténi a ne všechny ženy jsou světice. Ale ta hnutí až přehánějí; kdybych teď tohle řekl nějaké takové ženě, obviní mě, že hájím staré pořádky. To netvrdím, ale musí se najít jiná řešení…“

VIDEO: Rozhovor se světoznámým skladatelem filmové hudby Ericem Serrou.

Video
délka: 01:56
1080p 720p 360p

Eric Serra Aleš Brunclík

Fotogalerie
14 fotografií