V redakci pak nervózně těkala očima, vyklopila do sebe ihned po svém příjezdu kávu a donutila se vytvořit na tváři úsměv do objektivu našeho fotografa. Během focení si sundala boty a po celou dobu návštěvy už pak pochodovala po chodníku či redakci bosa. Zpočátku se zdála být otrávená, pak ale nervozita opadla a začala se dokonce i usmívat. A co víc, nečekaně se na chatu se čtenáři Blesk.cz otevřeně rozpovídala. Zkrátka svým chováním nikoho nezklamala. Byla přesně taková, jakou jsme si ji představovali. Prostá holka z ulice s božským hlasem, na kterou se konečně usmálo štěstí.

Blesk.cz: Tak co, Lo, jak se změnil tvůj život, od chvíle, kdy Mareš přečetl tvoje jméno a stala ses vítězkou Hlasu? Byla to jízda?

Než přejdu ulici, tak mě zastavují lidi. Chtějí, abych se jim podepisovala na ruce, na hlavu, na čelo. Dokonce jednomu týpkovi jsem se podepisovala na zadek (smích).  Jinak je dosud vše ve starých kolejích. Potom, co Leoš řekl moje jméno, se všechno semlelo hrozně rychle. Ráno po tom jsem dala pár rozhovorů a jela domů.

Blesk.cz: Počkej, chceš říct, že od finále se o tebe nikdo nestará? Ani ti nepomáhá?

Jo, to jo. Se vším mi teď pomáhá kamarádka. Je to taková moje asistentka, která je v těchto věcech zběhlejší.

Blesk.cz: Jaké je to  pro holku z Bartošovic na Novojičínsku, když j takhle hodí do „vody“ a  řeknou jí: Plav!?

No musím říct, že jsem ještě taková zmatená. Nemám vůbec jasno v tom, jak by to v tomto světě mělo fungovat. Cítím se, jak Alenka v říši divů. Absolutně netuším, jak se co dělá. Jsem tu nová a nerozumím tomu.

Blesk.cz: Mně přijde, že nejsi na svět showbyznysu vůbec připravená.

No, zatím vůbec. Musím se toho hodně naučit. Největší starost mi dělá zvyknout si na nějaký harmonogram, jako s kým a kde se mám sejít, komu mám dát o tom vědět, komu zavolat a takový ty věci. Prostě už si teď nemůžu dělat, co chci.

Blesk.cz: Během soutěže jsi odkryla svůj neveselý životní příběh. Žila jsi na ulici, brala drogy, neměla peníze, zemřel ti přítel. Myslím, že i to diváky přesvědčilo, aby ti dali svůj hlas. Jak to vidíš ty?

Těžko říct, ale doufám, že diváky snad přesvědčil spíš můj hlas než moje minulost.

Blesk.cz: Změnil se nějak tvůj vztah k rodičům od tvého úspěchu?

Ne, vůbec. Spíš naopak. Bylo by to od nich až sprosté, kdyby moje výhra měl být ten popud k tomu, aby se mi ozvali. To by mě naopak jen urazilo.

Blesk.cz: V rozhovoru se čtenáři Blesku jsi naznačila, že tě otec s matkou zradili. Co se stalo?

Udělali něco, co jsem neskousla, a tak jsem odešla. Byly to věci, které by žádný slušný člověk nemohl tolerovat. Není to nic, na co bych mohla být zrovna dvakrát hrdá. Hlavně teda na moji matku, protože na ni jsem teda sakra dost naštvaná.  

Blesk.cz: Přece jenom je to tvoje máma. Ani na okamžik nepřemýšlíš o tom, že bys jí odpustila?

No víš co, já bych chtěla, aby… (dlouhá odmlka). Já vím, že jsem se na tomhle světě nemohla jen tak ocitnout, že mě někdo musel porodit. To ze svého života nemůžu vymazat. Ale moje matka mě zradila a já už jí nevěřím ani jméno ani už nos mezi očima. Prostě tohle byl poslední hřebíček do rakve, tak tehdy jsem ve svých čerstvých patnácti letech odešla z domova.

Blesk.cz: To musela být docela rána pro mladou dívku, ocitnout se najednou na ulici a bez peněz.  Tehdy jsi spadla do drog?

Já jsem na ulici skončila až potom, v osmnácti. Ale těžký to bylo. Myslela jsem si, jak jsem úspěšně utekla z domova, jenže realita byla jiná. Bohužel jsem si moc nepomohla. Skočila jsem z bláta do louže. A tehdy jsem do toho spadla.

Blesk.cz: V tu dobu jsi tedy začala brát drogy. Kdo ti dal první fet?

Bylo to složitější. Není to tak, že bych se chytla nějaké party a začala fetovat. Já jsem byla vždycky proti tomu, akorát jsem bohužel neměla štěstí na situace, které mě do toho dostaly. Vždycky jsem byla takový hipísák, jezdila jsem na techno párty a do rána tančila. A hrozně jsem obdivovala lidi, kteří se mnou vydrželi. V tu dobu mě vůbec nenapadlo, že si pomáhají nějakými podpůrnými látkami. A tak jsem to chtěla zkusit taky.

Blesk.cz: Co jsi brala?

Převážně pervitin.

Blesk.cz: A jak dlouho?

S přestávkami tak pět až šest let.

Blesk.cz: Páni, to si jela v drogách poměrně dlouho. Jak ses z toho dostala? Byla jsi na odvykačce?

Ne, na odvykačce jsem nebyla.  Naštěstí mám svou hlavu, tak jsem se z toho dokázala dostat sama. Ale ten zásadní zlom u mě nastal ve chvíli, kdy mi zemřel muž, ve kterém jsem viděla štěstí a vidím ho dodnes. A jak umřel, chtěla jsem mu dokázat, že na to mám a aby byl na mě pyšný.

Blesk.cz: Klobouk dolů. Ne každý se z toho dostane bez léčby.

Já si myslím, že kdokoliv doopravdy chce, tak to dokáže. Nějaké léčebny podle mě nemají žádný smysl. Protože pokud člověk potřebuje, aby ho v tomto směru někdo hlídal, tak to už je od samého začátku zbytečná snaha.

Blesk.cz: Někde jsi říkala, že jsi drogy brala s přítelem.

On byl takové moje štěstí. A to, že zemřel neznamená, že to štěstí nemám. Jsem velice šťastný člověk díky němu.

Blesk.cz: Drogy asi hrály ve vašem vztahu velkou roli, ne?

Řeknu to takhle. On byl veliký umělec a bohém. Vždycky si dělal to, co se mu zrovna zachtělo. A velmi úspěšně.

Blesk.cz: Co tvůj současný přítel?

To je moje druhé štěstí. Hrozně mi pomáhá. I když během soutěže mě ignoroval. Měl tam být a nebyl. Pak ale dorazil, sice se nebyl vevnitř a neviděl mě na pódium, ale přijel.

Blesk.cz: Máte společné plány?  Co říká na tvůj úspěch. Radí ti třeba, jak dál?

Teď si spolu užijeme první dovolenou u moře, díky mé výhře. Myslím, že si to zasloužíme oba stejně. On se hrozně těší, ještě nikdy jsme nebyli u moře a on taky nikdy neletěl. Bude to dobrodružství. A jo, fandí  mi a podporuje mě ve všem, co dělám.

Blesk.cz: Předpokládám, že ti televize ještě nevyplatila výhru, z čeho teda teď žiješ?

Momentálně žiju z té myšlenky, že za chvíli budu mít spoustu peněz (smích). Ne, teď vážně. Pomáhá mi teď jeden člověk, který ví, že se mu to všechno vrátí.

Blesk.cz: Když jsem tě zvala do Prahy, tak jsi mi řekla, že nemáš ani na vlak? Fakt jsi na tom tak zle?

To je pravda. Jízdenka od nás do Prahy stojí kolem tří stovek. To je pro mě problém. Fakt, že jste mi jízdenku koupili, mi hodně ulehčilo situaci, jinak bych nemohla přijet.

Blesk.cz: No a už máš bankovní účet?

Zatím ne. Vše je ale ve stadiu řešení.

Blesk.cz: Prozraď nám, co všechno Lo nemá a musí si zařídit?

Není to tak, že bych neměla něco, co nemají ostatní. Mám počítač, mám e-mail i telefon. Jen tyhle věci prostě nepoužívám, nejsem na to ten typ. A ostatní věci si snažím zařídit tak, abych si vše dala do pořádku a postupně se začlenila do běžného života, který vede každý spořádaný člověk, který má své finance pod kontrolou.

Blesk.cz: Mohou ti peníze vyřešit všechny tvoje dluhy?

Samozřejmě, že ano. A jsem za to hrozně ráda.

Blesk.cz: A víš, že ty peníze nedostaneš najednou?

Nad tím jsem zatím nepřemýšlela. Nepřijde mi až tak podstatné, jestli mi je pošlou najednou, nebo ne. I kdybych je dostala po částech, pomůže mi to vyřešit moje finanční problémy. Všechny tyto formální věci se nestávají ze dne na den. Takže je to v pořádku.

Blesk.cz: Co nabídky na vystoupení. Už se ti někdo ozval?

Musím se přiznat, že jsem ve středu na té párty zapomněla mobil a nějakou dobu trvalo, než jsem ho zase získala zpět. Navíc jsem ztratila nabíječku, takže jsem nějakou dobu byla úplně mimo provoz, takže se bojím, že jsem toho pár propásla. A nestíhám moc zvedat telefony, takže zatím nabídka nepřišla. Ale je to čerstvé a všechno je v řešení.

Blesk.cz: V soutěži jsi získala respekt a uznání za fenomenální hlas a zpěv, ale taky pověst velké trémistky a totální průšvihářky, co se týče spolehlivosti. Pracuješ na tom nějak?

To jste si všimli správně. Jsem hrozná trémistka. Dokonce taková, že jsem jednou málem před vystoupením utekla. To bylo myslím před prvním živákem. Už jsem měla jít na řadu, ale byla jsem tak vyklepaná, že jsem chtěla odejít. Jenže mě zastavila produkční a poslala mě zpět. Navíc kolem všech dveří nechala postavit ochranku, abych nemohla zdrhnout. Když už ohlásili moje jméno, doslova mě na to jeviště museli vystrčit. Jindy ta tréma na mě padne až po samotném vystoupení. Takže na tomhle musím rozhodně zapracovat. I když zatím nevím, jak.

Blesk.cz: Zpět ke kariéře. Hledáš manažera, nebo jak se vyvíjí tvoje spolupráce s Pepou Vojtkem?

S hledáním manažera jsem hodně opatrná. Pár takových nabídek bylo, ale nevím, na kolik je mám brát vážně. Chci se nejdřív poradit s lidmi, kterým v tuto chvíli věřím. Samozřejmě bych chtěla dělat věci jen tak, jak je chci já a jak uznám za vhodné. Ale samozřejmě vím, že to tak úplně nejde, takže si nechám poradit od chytřejších. A od Pepy si ráda nechám poradit, když mi něco bude chtít říct. Jsme v kontaktu, ale kromě toho koncertu s jeho kapelou jsme o žádné jiné spolupráci nemluvili.

Blesk.cz: Co tvoje upírská vizáž? Lidi se na to docela ptali na chatu. Změníš ji, nebo zůstaneš jako tvrdá punkerka?

(smích). Obávám se, že ty upíří ozdůbky už ke mně nějak přirostly. Vyrůstám s nimi od čtrnácti let, takže je vnímám tak, že už ke mně patří. Což znamená, že je rozhodně neplánuju sundat.

Blesk.cz: Poslední věc. Kam půjdeš,  nebo co tě čeká po tomto rozhovoru? Víš to?

(smích) Jasně, že vím. Po tomto rozhovoru mě čekají další. V Praze zůstanu dva dny, pak se vrátím zase domů do Bartošovic. Mezitím se ale sejdu s kamarádem, který mě během soutěže doslova přepadl na ulici, pozval mě k sobě domů a seznámil mě s jeho rodinou. A protože nikdo z mých blízkých za mnou během soutěže nejezdil, oni byli ti, kteří mě celou dobu podporovali. Takže u něj přespím. Tedy doufám. On to totiž ještě neví. (smích)