23°C
Štěpán popsal zkušenosti s StB: Ztřískali nás na jednu hromadu, říká
Pětapadesátiletý Štěpán Málek v osmdesátých letech patřil k undergroundu. První výslech StB zažil už v 16 letech, to pro něj na služebnu musel přijet táta. Později ho Státní bezpečnost chtěla získat ke spolupráci a ve spisech ho měli vedeného jako agenta. On však vědomou spolupráci rezolutně odmítá.
Štěpánovi prarodiče pod nátlakem vstoupili do zemědělského družstva, díky tomu mohl jejich syn vystudovat pedagogickou fakultu a poté se stát ředitelem školy. Podle pana Málka byl otec jedním ze tří nestranných ředitelů v kraji.
O punkovou hudbu se Štěpán začal zajímat ve čtrnácti letech. Náhodně na ni narazil v nějakém časopise a chtěl se o ní dozvědět víc. Pak nastoupil na kamenickou školu a seznámil se s lidmi z undergroundu.
První výslech
Poprvé musel na služebnu StB už v šestnácti letech. S kamarády založili Klub amatérských výtvarníků, tajně si ovšem říkali Klub avantgardních výtvarníků, a směli vystavovat ve výloze lékárny. Jenže někomu se zdálo, že cesta vytyčená připínáčky je zhanobená mapa Sovětského svazu.
„Pak tam musel přijít taťka, protože jsem nebyl plnoletý. Reagovali na anonymní udání nějaké soudružky,“ prozradil muž pro portál Paměť národa, kde je jeho příběh zveřejněn.
Během let založil několik kapel. Brutální zásah zažil na plánovaném koncertě na svatbě (koncerty zakázané hudby často probíhaly na soukromých akcích, pozn. red.) v Bělči. Příslušníci pořádkových jednotek ale na účastníky akce nastoupili ještě před tím, než mohla zahrát první kapela. Pan Málek pro Paměť národa vzpomínal, že návštěvníky „ztřískali na jednu hromadu“. Tehdy mu to prý otevřelo oči.
Spolupráce s StB?
Aby nemusel na vojnu, šel studovat pedagogickou fakultu, tam se ho ale později zbavili jako problémového studenta. Na škole zažil také svůj druhý kontakt se Státní bezpečností. Její agenti se ho snažili získat pro spolupráci.
„Poprvé přišla paní z vrátnice, že na mě čekají nějací dva pánové. Naložili mě do auta, vzali mě na Nový Hradec a už to do mě hustili,“ uvedl Štěpán Málek. Prý ho šokovalo, co všechno o něm vědí. Kvůli vyhrůžkám StB se raději rozešel se svou tehdejší přítelkyní. Naštěstí se vyšetřovatelé vyhnuli fyzickému násilí, vytvářeli ale psychický nátlak.
Štěpán Málek se jim snažil odpovídat, že nezná konkrétní jména lidí, se kterými se stýká, neví, jestli jsou chartisti, protože ho politika nezajímá a podobně. „Ten fakt, že bych donášel nebo že bych jim volal, jako že jsem někde byl ‒ nedělal jsem to. Přesto jsem agent,“ řekl portálu. V záznamech StB je tak totiž veden a konkrétní spis o něm měl být skartován v roce 1989.
Pan Málek se také aktivně zapojil do dění sametové revoluce. „Nalepil jsem si na záda kožené bundy fotky Havla a Dubčeka a s cedulí Havel for president jsem šel manifestovat,“ uzavřel svůj příběh. Po revoluci vystudoval AVU a později učil umění.
Celý příběh Štěpána Málka a mnoho dalších příběhů z minulého století si můžete přečíst na portálu Paměť národa.
Témata:
Související
Na tomto"strastiplném"příběhu dost věcí nesedí.Odpůrci minulého režimu nesměli studovat humanitní VŠ-čímž ped.fakulta je.Nesměli ani pracovat v mateř.školkách a na gympl se dostali,pokud vůbec,jen na přírodovědnou větev.