14°C
Miroslav (88) toužil stát se pilotem americké armády: Při přechodu hranice ho ale zatkla pohraniční stráž
Pamětník Miroslav Froyda si už od dětských let nenechal nic jen tak líbit. Obdivoval americké vojáky v Plzni a toužil stát se pilotem. Když mu bylo 19 naplánoval s kamarádem útěk do Rakouska, tam se stal americkým špionem. Při přechodu hranic ho ale zatkli. Ve vězení skončil na dlouhých 12 let.
Svůj příběh popsal pan Froyda pro portál Paměť národa. Hned na začátku se rozpomněl na dětství během války. Když ho provokovaly německé děti, nenechal si nic líbit a popral se s nimi. Měl z toho pak problémy, ale spolužáci se ho naštěstí zastali. Nešlo ale o ojedinělý případ. Rvačky s německými kluky byly časté. Jednou to zašlo doopravdy daleko.
„A pak mě pronásledovali i němečtí vojáci, křičeli na mě: ‚Halt!‘ Schoval jsem se do sklepa jednoho z domů. Do smrti na to nezapomenu,“ uvedl pamětník. Vyrůstal jenom s maminkou a společně přečkali několik náletů na konci války. Ne vždy se stihli ukrýt dostatečně. V dětství toužil stát se pilotem, když do Plzně přišli američtí vojáci, velmi je obdivoval. Protože během války chodil na soukromé hodiny angličtiny, využil jazyk k tomu, aby vojákům a místním tlumočil.
Útěk přes hranice
Komunistický režim neměl Miroslav v lásce. Od příbuzných věděl, jaké jsou podmínky ve vězeních a že jsou tam lidé biti a mnohé další věci. Chtěl proto vládnoucí straně nejrůznějším způsobem škodit. Dvakrát dokonce s kamarádem zničili klubovnu Socialistického svazu mládeže. „Ale každopádně jsem měl velmi blízko k tomu, abych proti nim [komunistům] bojoval. Jenže když je vám osmnáct nebo devatenáct, tak si myslíte, že jste nesmrtelnej a nezranitelnej,“ popsal pan Froyda. Zřejmě ale i kvůli tomu, jak se k režimu stavěl, nebyl přijat na leteckou akademii.
S kamarádem Jaroslavem proto naplánovali útěk. Přihlásili se na brigádu blízko hranic v obci Vranov nad Dyjí. Miroslav to tam dobře znal a věděl, že část pole patřící tamnímu družstvu leží přímo u hranice. Během brigády si vypozorovali pohyb stráží a pak jednoho dne přelezli plot s ostnatým drátem. Přinesli si na to žebřík kradený z mysliveckého posedu. Pak se museli ještě plížit kukuřičným polem a stejně neměli vyhráno. Tato část Rakouska totiž patřila Sovětskému svazu.
Měli štěstí, že narazili na dobré lidi. Ti jim pomohli, dali jim jídlo a peníze na cestu do Vídně. Tam se vydali do části ovládané Američany. Ti se jich ptali na nejrůznější informace, které jim dva uprchlíci ochotně sdělili.
Znovu přes hranice
Pak je americký pilot převezl do Lince. Pro Miroslava se jedná o velmi silnou vzpomínku. V letadle totiž sledoval kromě krajiny také ručičku kompasu.„Neomylně ukazovala písmeno W, západ. To byl úžasný, velmi silný zážitek,“ uvedl pamětník.
Mladíci se chtěli připojit k americké armádě, mělo to ale háček. „Přistoupil jsem na podmínku, že zorganizujeme zpravodajskou skupinu [v Československu] a tím pádem budeme znát všechny členy a nebudeme moct uškodit vícekrát [v případě vyzrazení]. A to byl risk,“ vysvětlil Miroslav.
Po výcviku znovu překročili hranice. Tentokrát byli vybaveni. Měli nůžky, falešné doklady i gumové rukavice. Jenže to nestačilo. „Prostříhali jsme dráty a dál se pohybovali hraničním pásmem. Asi po dvou hodinách nás ale uviděla hlídka a vystřelili světlici,“ popsal hrozivý moment s tím, že se vzdali, až když je vlčák tahal za nohu.
Oba mladí muži dostali nakonec patnáctiletý trest. Miroslav si ho odseděl téměř celý, několik amnestií se na něj nevztahovalo, protože měl prý „vzpurnou povahu“. Dvanáct let strávil v nejpřísnějších věznicích u nás - na Borech, v Leopoldově, na Mírově. Plánoval dokonce útěk z vězení a měl ho dobře promyšlený, než ho ale stačil realizovat, tak ho přemístili.
Vše, co ho potkalo, nese pan Froyda opravdu statečně. Neměl to lehké ani po propuštění, ale nakonec po revoluci se dokonce podíval do vysněné Ameriky. Celý příběh tohoto pamětníka a mnoho dalších příběhů si můžete přečíst na portálu Paměť národa.
Témata:
Související
