9°C
Lékařka Zuzana (41) z covidária: Vytváříme si rezervy pro mladší, v očích dusících se pacientů je strach
Anestezioložka Zuzana Plintovičová (41) z covidového oddělení v banskobystrické Rooseveltově nemocnici pro slovenský deník Plus Jeden Deň řekla, co je pro ni v současné kritické zdravotní situaci nejtěžší, a jak je to na jejich jednotce s místy pro jinak zdravé pacienty. „Vytváříme rezervu pro mladší a perspektivnější,“ zaznělo doslova v rozhovoru.
Zkušená anestezioložka klade slovenským občanům na srdce, aby nosili respirátory a roušky. Prvně jmenované ochranné prostředky ve vnitřních prostorech, druhé zase ve venkovních. Přirovnává je ke štítu ve válce. „Člověk s respirátorem nebo rouškou sice nemá stoprocentní jistotu, že ho nikdo nezastřelí, ale určitě je o mnohem vyšší pravděpodobnost, že to přežije,“ říká lékařka portálu.
A dodává, že ji samotnou respirátory a roušky před nákazou ochránily. „Z vlastní zkušenosti můžu říct, že ačkoli se poslední měsíce pohybuji téměř denně v epicentru infekce, covidem jsem jen díky poctivé ochraně neonemocněla.“
Mladší a perspektivnější mají přednost
Všímá si toho, že s covidem jim do nemocnice dovážejí čím dál mladší pacienty. „I zdravý a vitální člověk, který tu chorobu překonal, vám řekne, že horší nemoc ještě neměl,“ říká. Popírá ale, že by měli stanovený nějaký věkový limit, nad který by pacienty nepřijímali. Na druhou stranu však ani nezastírá, že je snaha o to, aby jim mladší a zdravější pacienti neumírali proto, že na ně nezbyla plicní ventilace.
„Oficiálně sice nemáme místa, která by byla určená jen pro mladší, ale z morálního hlediska musíme dohlédnout na to, aby se nestalo, že se k nám nedostanou, pokud by to potřebovali. Vytváříme rezervu pro mladší a perspektivnější,“ řekla lékařka.
Těžké rozhodování, koho odpojit
Na základě zkušeností a většinou i mezioborové porady se lékaři i u nich v nemocnici musejí rozhodovat, koho na umělou plicní ventilaci napojí, a koho ne, protože má snížené šance přežít. Takový pacient je vyhodnocen jako „neperspektivní“, zabíral by místo pro někoho, komu by umělé plíce mohly zachránit život.
I Zuzana musela takové rozhodnutí několikrát učinit. „Považuji to za psychicky nejtěžší úlohu za celou svoji dosavadní praxi,“ svěřila se.
Upozorňuje ale také, že se někdy pacienti, které by bylo možné zachránit, dostávají do nemocnice z vlastního rozhodnutí pozdě. Léčí se sami doma a lékaře nekontaktují. Když se jejich stav výrazně a náhle zhorší, mnohdy už jim není v pokročilé fázi onemocnění jak pomoci.
Nejhorší smrt: udušením
„Symptomy se rozvíjejí několik dní do bodu, kdy se vyčerpají rezervy pacienta a dojde k náhlému selhání dýchání, následkem čehož se může udusit,“ vysvětluje. A dodává, že smrt udušením je jeden z nejhorších pocitů, které člověk může zažít.
„Bolest je určitě snesitelnější než pocit, že se nemůžete nadechnout. V pohledech očí dusících se pacientů vidíte strach ze smrti,“ popsala Plintovičová.
Témata:
Související
Docela hezké oči. Jeden by i uvěřil lékařce, novinářům blesku 
Je to pravda
Já o tom sice nic nevím, ale chci k tomu utrousit své:
...„Zajisté že vám úplně rozumím,“ odpověděl Švejk. „Vy mluvíte podobně jako klempíř Pokorný v Budějovicích. Ten, když se ho lidi optali: ‚Koupal jste se už letos v Malši?‘, vodpovídal: ‚Nekoupal, ale zato bude letos hodně švestek.‘ Nebo se ho zeptali: ‚Jed jste už letos hříbky?‘ a von na to vodpověděl: ‚Nejed, ale tenhle novej sultán marockej má prej bejt moc hodnej člověk.‘“...