19°C
Jako první přeletěl Atlantik, pak mu unesli a zabili syna (†2): Imigranta dopadli díky zvláštním bankovkám
Ví se, že americký pilot Charles Lindbergh se zapsal do historie tím, že jako první člověk přeletěl Atlantik. Méně už se o něm ví, že mu v roce 1932 unesli a zavraždili synka (†2) a že případ zvedl nebývalou pozornost politiků, novinářů i vyšetřovatelů. Na elektrické křeslo nakonec usedl německý imigrant Richard Hauptmann.
Případ, pár let před vypuknutím druhé světové války, hýbal doslova celými Spojenými státy. Není divu, týkal se hrdiny, který jako první v roce 1927 přeletěl oceán z New Yorku až do Paříže. Američan Charles Lindbergh byl prvotřídní letec, který posléze bojoval i ve střetnutí proti nacistům, veřejnost proto byla krutým činem spáchaným na této „národní pýše“ nadmíru pohoršena.
Lindbergh měl s manželkou, také pilotkou a dcerou diplomata, celkem šest dětí. Prvorozeného syna, Charlese Augustuse Lindbergha (†2), ale někdo 1. března 1932 unesl z jeho pokojíčku v domě na okraji New Jersey. Na místě zůstal jen vzkaz ve špatné angličtině, že únosci dítě vrátí jen výměnou za 50 tisíc dolarů. Hrubky a charakteristiky písma, kterým byl vzkaz napsán, později posloužily jako jeden ze stěžejních důkazů při obžalobě tesaře Richarda Hauptmanna, imigranta z Německa.
Po nahlášení únosu prvorozeného syna národního hrdiny se rozběhlo obrovské pátrání, ale bez výsledku. Výkupné proto nakonec bylo předáno, a to za hluboké tmy na hřbitově. Peníze si převzala ve stínu skrytá postava, její tvář však nikdy nikdo nespatřil. Co bylo ale horší, předání obrovské sumy peněz k navrácení malého Charlese domů nevedlo. Naopak. Děťátko bylo o něco později nalezeno mrtvé 6 kilometrů od místa únosu.
Noviny se začaly o případ vehementně zajímat, psalo se o „zločinu století“. O únos a vraždu dítěte národního hrdiny se zvedl obrovský zájem veřejnosti. Sám prezident Hoover případem pověřil 5 000 agentů FBI. Nalezení viníka se bralo uprostřed velké hospodářské krize jako věc národní cti. Trvalo další dva roky, než agenti káply na stopu podezřelému, který byl nakonec za zločin popraven.
Tesaře a německého imigranta Richarda Hauptmana policie zadržela v září 1934, pár týdnů poté, co na benzince zaplatil v té době už neobvyklou bankovkou, 10dolarovkou krytou zlatem. „Tyhle už se dneska jen tak nevidí,” řekl podle týdeníku Time prodavač Hauptmannovi, který si právě natankoval plnou. „Ale jo, vidí, mám jich doma stovky,“ odvětil nakupující. A s drobnými zmizel. Právě tato bankovka pomohla se sledovaným případem zásadně pohnout. Prodavači si totiž její pravost ověřovali v bance. Ta pravost ověřila, především však podle sériového čísla zjistila, že cenný papírek byl součástí výkupného, které mělo zachránit malého Charlese. Díky tomu, že si bystrý prodavač rovněž poznamenal registrační značku zvláštního zákazníka, se Hauptmanovi policie následně dostala na stopu.
Podezřelého dopadli při cestě v autě. Když zjistil, že ho FBI sleduje, snažil se vzít roha, projel několik křižovatek na červenou. Cestu mu nakonec zablokovalo nákladní auto. Od začátku se prohlašoval za nevinného, mluvil o sobě jako o počestném občanovi, který má ženu a děti. Důkazy proti němu se ale pomalu začaly hromadit. Kromě toho, že většinu peněz z výkupného našli u něj v garáži (nakupoval za ně hlavně benzin), k usvědčení posloužil také grafologický rozbor jeho písma. Podle tehdejších specialistů na forenzní grafologii vzkaz v pokojíčku malého Charlese napsal právě Hauptmann. Důkazů ale bylo mnohem více, včetně toho, že v den předávání výkupného měl obviněný dovolenou a z práce odešel jen dva dny nato. Nic na tom nezměnilo, že obžaloba většinu důkazů odmítla jako pouhou shodu náhod.
K odsouzení obviněného přispělo také to, že žebřík, kterým únosce nebo únosci dosáhli k oknu pokoje, pocházel podle vyšetřovatelů právě z jeho tesařské dílny. V Hauptmannově zápisníku se podle obžaloby našel i nákres přesně toho žebříku, který byl při únosu použit. V souvislosti s tímto nástrojem se dobový tisk s gustem rozepsal: „Hauptmann je špatný člověk a ještě horší tesař“. Jak totiž soud konstatoval, pod únoscem a unášeným chlapcem praskla na cestě dolů jedna z příček a oba se zřítili. Protože Charles podle pitvy zemřel po úderu do hlavy, spekulovalo se, že už při tomto karambolu se mohl smrtelně zranit.
Hauptmann do konce života tvrdil, že je nevinný. Popravili jej 3. dubna 1936 na elektrickém křesle. Lidé si oddechli, vyšetřovatelé si ale kromě chvály vyslechli i kritiku. Některým se případ vůbec nezdál, imigrant byl podle nich příliš snadný cíl. Hovořilo se i o pochybeních při zajišťování stop a důkazů. Případ však byl uzavřen a Hauptmann po smrti. V průběhu dalších desetiletí se o případu napsalo nemálo knih, autorem dvou se stal i bývalý vyšetřovatel FBI a univerzitní profesor Jim Fisher. Ve svých dílech dopodrobna popsal veškeré důkazy a razantně odmítl, že by byl popraven někdo jiný než únosce a vrah.
Manžele Lindberghovi, rodiče mrtvého Charlese, neustálá pozornost médií a veřejnosti během vyšetřování vyhnala do Evropy.
Témata:
Související
Přeletell ale obdivoval Hitlera, byl to nacista.