9°C
Když Lucie podruhé otěhotněla, těšila se doma už z dvouleté roztomilé Sofinky. Verdikt gynekologa ji překvapil. „Vůbec jsem s tím nepočítala,“ vysvětluje. První těhotenství měla bez komplikací, dokonce coby fitness trenérka cvičila až do posledního dne. Jen kvůli úrazu páteře musela rodit císařským řezem.
Když dva znamenají tři
„Když mi v osmém týdnu druhého těhotenství doktor sdělil, že čekám dvojčátka, zůstala jsem ležet jak opařená. Uplynuly dva týdny a rázem se přišlo na to, že čekám trojčátka,“ svěřila se Lucie. „Už od počátku mi v Ústavu pro péči o matku a dítě (ÚPMD) lékaři říkali, že nejspíše nebudu schopná je donosit. Přesto jsem nechtěla jít do redukce. Říkala jsem si, že to pro děti musím vydržet, co nejdéle to půjde.“
Od 22. týdne byla v podolské porodnici prakticky „jako doma“. Pravidelně tam docházela, čas od času si ji lékaři nechali přes noc nebo přes týden na pozorování. Když ji pustili, pochopitelně spěchala za Sofinkou, aby jí vynahradila čas své nepřítomnosti. „Z hlediska psychiky bylo pro mě nejnáročnější nechávat svou holčičku doma a nevědět, co s námi bude druhý den,“ říká maminka, která docházela na oddělení rizikového těhotenství.
Jako vejce vejci?
Dvojvaječná trojčata Mikuláš (1800 g, 39 cm), Kryštof (1510 g, 38 cm) a Oliver (1260 g, 37 cm) přišla na svět ve 32. týdnu těhotenství. I když to bylo zhruba o osm týdnů dříve, než bývá řádný termín, mamince se prý dost ulevilo. „Popravdě, sotva se do mě vešli,“ culí se sympatická mladá maminka. „Jak toho na mě bylo moc, zažívala jsem ledvinové koliky, kterými jsem trpěla až do porodu. Kvůli nim jsem se ani nesměla příliš hýbat, musela jsem hlavně ležet.“
Tím, že přišli na svět s velikým předstihem, museli si tři bratříčci v porodnici pobýt ještě měsíc v inkubátorech. Už tam si Lucie začala všímat drobných detailů, které jednoho od druhého rozlišovaly. „Oliver s Kryštofem si jsou podobní povahově i vývojem, protože jsou jednovaječná dvojčata. Jsou aktivnější a do všeho moc hr, kdežto Mikuláš je oproti nim jiný, rozvážnější,“ sdělila Lucie.
Drobné rozdíly vypluly na povrch i během vyrůstání. „Oliver se třeba jako první naučil chodit, byť tedy neustále někde padal a klopýtal. Mikuláš si na první krůčky počkal, ale zato, asi jak to od brášků odkoukal, už chodil pořádně a držel se na nohou,“ říká Lucie. Že jsou ale bratři na minutu stejně staří, stejně nezapřou. Komu by nestačila jejich neuvěřitelná podoba, toho překvapí následující: „Třeba první zub všem třem začal najednou růst ve stejný den. To by mě nikdy nenapadlo,“ kroutí hlavou fitness trenérka.
Ani doma není „vyhráno”
Většina předčasných porodů je způsobena komplikacemi během těhotenství. Nezřídka se ale vyskytují u miminek také po porodu. V případě Lucie si problémy našly cestu jen ke Kryštůfkovi. Tehdy všem zatrnulo asi nejvíce.
„Když jsme byli všichni doma, objevily se u něj apnoické pauzy (jedná se o stav, při kterém dochází k nekontrolovanému zadržení dechu, kdy miminko přestává dýchat – pozn. red.) a museli jsme volat záchranku,“ vypráví Lucie. „Bylo to veliké překvapení, zvláště po tom, co jsme mysleli, že je vše v pořádku, když nám děti z porodnice dovolili vzít domů. Ještě že existují monitory na hlídání dechu.“
Já na bráchu, brácha na sestru, a tak dál...
Abychom ale nezapomněli na nejstarší z čtyřčlenného sourozenectví – jak se na brášky těšila tehdy dvouletá Sofinka? „Ta se těšila, až se nemohla dočkat, ale jen do té doby, než se kluci narodili,“ dodává Lucie se smíchem. Vzápětí zvážní. „S novými sourozenci jí ubylo až příliš pozornosti, kterou jsme jí věnovali. Na druhou stranu teď už jsou ve věku, kdy se spolu kamarádí i škádlí. Je mezi nimi takový typický sourozenecký vztah, k němuž se pojí i takové to pošťuchování nebo naopak vzájemné zastávání se.“
Mikulášská nadílka pro »nedonošeňátka«
Lucie spolu se svými čtyřmi ratolestmi nechyběla na speciální mikulášské besídce pro „podolská nedonošeňátka“, která se v prostorách ÚPMD uskutečnila letos 3. prosince. Na každoroční akci, která má charakter doslova rodinného setkání, protože maminky za leckdy i několikaměsíční pobyt v porodnici navážou vřelé vztahy nejen jedna s druhou, ale i se zdejšími sestřičkami a lékaři, Nadační fond MaMiNa předal ústavu dar v hodnotě 41 500,- Kč, který má přispět k dalšímu zkvalitnění péče o »nedonošeňátka«.
Pokud byste »nedonošeňátkům« a jejich maminkám, které si mnohdy prošly nezáviděníhodnou zkušeností, chtěli radost udělat i vy, můžete tak učinit skrze finanční dar na sbírkový účet Nadačního fondu MaMiNa: 5706080359/0800.
