23°C
„U Voka je absolutní klasika,“ říká jeden z návštěvníků. Hospoda se nachází na strategicky skvělém místě - v ulici U Božích bojovníků. Z postranní ulice návštěvník vejde přímo do výčepu nebo může projít podél zdi a vyšplhat po schodech. Vmžiku se ocitne na velkém prostranství plném stolů a židlí, nachází se zde i pódium. Na stejnou zahradu se brankou dostane i cyklista či běžec z cyklostezky vedoucí podél jedné ze zdí domu.
Hospoda znamená srdcovou záležitost také pro zastupitele Prahy 3 Roberta Pecku (TOP 09). Podnik rád navštěvuje. „Dokonce si vzpomínám, kdy jsem tam vešel poprvé. Byly mi asi čtyři roky, hospoda byla jednou ze zastávek Masopustního průvodu,“ uvedl. Podle něho se jedná o ikonickou hospodu, ve které je cítit ta pravá žižkovská atmosféra. „Takových tradičních hospod tu už moc není. Zbylo jich jen pár a ‚Vystřelený oko‘ podle mě mezi všemi ostatními vede,“ dodává.
Návštěva Václava Havla
Místo má své kouzlo. Do hospody chodil také náš zesnulý prezident, dramatik a disident Václav Havel. Dozvěděl se, že na Žižkově existuje skvělá hospoda, kde visí jeho portrét jako ve školní třídě. Akademický malíř Martin Velíšek, autor výzdoby, vzpomíná, jak se s Havlem seznámili. „Poprvé, když přišel, dorazil s ochrankou. Venku stálo deset borců v sakách. Já myslel, že to je nějaké představení. Začal jsem si z nich dělat srandu. Tu vstoupil Havel a v hospodě zaznělo ‚ahoj Vašku, pojď si sednout‘.“
Bývalému prezidentovi se podnik zamlouval. Hned napoprvé se zde zdržel poměrně dlouho. Prezident si popovídal s Martinem Velíškem a sdělil mu, že se potřeboval odreagovat, jinak by se z tlaku, který funkce znamená, asi zbláznil. Z dalších slavných hostů navštívil lokál kníže Karel Schwarzenberg.
Hospodský je spokojený
Hostinskému M. Bauerovi prý návštěvníci řekli, že se hospoda stala legendou už ten den, co byla otevřena. „Hodnocení jednoho z návštěvníků, že se jedná o postmoderní tragédii od A do Z, mi připadá výstižnější,“ myslí si. Lokál totiž navštěvuje neuvěřitelně pestrá směsice návštěvníků – studenti, bohémové, fyzici, umělci, alternativní důchodci i alkoholici.
Ti všichni prý v hospodě diskutují, zpívají nebo poskakují. „Zkrátka uvolněná atmosféra, jaká má v české, nebo chcete-li žižkovské hospodě být,“ dodává. Jediná pauza nastala během covidu. Virus hospodu zavřel na necelý rok. „Scházelo nám místo na setkávání, doma si pivo umí načnout každý, ale hospoda je kulturní fenomén,“ říká umělec Velíšek.
Výzdoba od malíře
Hospoda je proslavena svou netradiční výzdobou interiéru, kterou má Velíšek na svědomí. Uvnitř se může návštěvník pokochat například obrazem usmíření mezi husity a křižáky, na kterém si po vzoru dnešních sportovců vyměňují dresy. Dále zde najdeme například dvě falešná okna zachycující bitvu na Vítkově nebo Jana Žižku na mořském koníkovi. „Umělecká výzdoba je i na toaletách, především opěrky zabudované ve zdi nad pisoáry Jára a Láďa si získaly pro svou praktičnost velikou oblibu,“ doplňuje hostinský.
Historie hospody
Předtím, než v místě vyrostla hospoda, nacházely se zde sklepy na brambory a uhlí. Po restituci baráku se majitelka prostorů zeptala umělce Velíška, jestli v prostorech nechce mít ateliér. „Nakonec jsme se rozhodli z toho udělat hospodu a bylo vymalováno. Na brigádu jsem sezval všechny přátele. Rok jsme na tom makali a vznikla hospoda, která funguje už 28 let,“ vzpomíná Martin Velíšek.
Jméno „U Vystřelenýho oka“ bylo jasnou volbou. Ikonicky se totiž hospoda nachází pod vrchem Vítkov, který hostí sochu slavného jednookého vojevůdce Jana Žižky na koni v nadživotní velikosti. „Tady nebylo o čem přemýšlet. Celý Žižkov stanovil téma hospody. Stavíme na dualismu, máme tu dvě picí místnosti, jednu pro husity, druhou pro křižáky. Od dualismu se příběh odvíjí ve formě grotesky. Hrajeme si tu s fantazií,“ dodává Martin Velíšek.
Jak vypadá lokál Jan Dařílek
