24°C
O glukokortikoidech, které známe spíše pod běžně užívaným, ale ne úplně správným termínem kortikoidy, se často říká, že jsou dobrým sluhou a zlým pánem. A není divu. Jsou to velmi účinné látky, které v našem těle ovlivňují hned několik důležitých procesů.
Působí převážně na imunitní systém, ale silně ovlivňují i metabolismus cukrů, tuků i bílkovin, ovlivňují hladinu draslíku a sodíku v krvi, kostní dřeň, ale i centrální nervový a kardiovaskulární systém.
Účinkují velmi rychle, nicméně plného účinku bývá dosaženo v rámci dní. Používají se jak místně ve formě kapek, mastí, injekcí do kloubu, inhalace, tak i celkově, v podobě tablet, injekcí či infuzí.
Jak pomáhají?
„Účinek glukokortikoidů je závislý na koncentraci. Jako první se projeví účinek protizánětlivý a protialergický, při vyšších dávkách pak účinek imunosupresivní, kdy dochází ke snížení přecitlivělosti až potlačování funkce imunitního systému. Toho se využívá v léčbě onemocnění, u nichž imunitní systém napadá vlastní, nijak nepoškozené buňky,“ vysvětluje pro Blesk docent Lukáš Červený z Katedry farmakologie a toxikologie Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
Obávané vedlejší účinky
„V léčbě řady onemocnění znamenalo použití glukokortikoidů skutečně průlom, zejména u některých autoimunitních onemocnění či jako součást režimů u protinádorové léčby. Čím vyšší jsou ale podávané dávky a čím déle jsou aplikovány, tím je také vyšší riziko vzniku nežádoucích účinků,“ přiznává praktická lékařka Ludmila Bezdíčková, kterou Blesk také oslovil.
Při celkovém užívání mezi ně patří vznik či zhoršení cukrovky, obezita, zadržování tekutin, vysoký krevní tlak, vyšší srážlivost krve, snížení imunity, osteoporóza, psychické poruchy, vliv na kůži či riziko vzniku žaludečních vředů.
„V ordinaci praktického lékaře glukokortikoidy šetříme. Používáme je při řešení některých akutních alergických reakcí, dále ve spolupráci s dermatology v léčbě některých ekzémů a dermatitid, při vybraných zánětech oka a ucha, v léčbě chronické alergické rýmy a v léčbě astmatu a chronické obstrukční plicní nemoci,“ popisuje Ludmila Bezdíčková.
Sama se ve své praxi setkala s obezitou, striemi, měsíčkovitým obličejem či osteoporózou. „V rámci práce na interním oddělení si pamatuji na pacientku s psychózou po podání vyšší dávky glukokortikoidů. Zhoršení glykémií u pacientů s cukrovkou vídáme běžně,“ dodává lékařka.
Změny vzhledu
Hlavně ženy se často obávají měsíčkovitého obličeje, tedy otoků ve tváři. Je to důsledek několik týdnů trvající celkové léčby glukokortikoidy, která způsobuje přednostní ukládání tuků v oblasti břicha a hlavy, a naopak nohy bývají nápadně štíhlé. Svou roli může hrát i zadržování tekutin.
„Jedná se o vratný nežádoucí účinek. Doba vymizení se může lišit, ale bude spíše v řádu měsíce až měsíců. Závisí na dávce systémově podávaného glukokortikoidu, stravovacích návycích pacienta, pohybové aktivitě a podobně,“ vysvětluje docent Lukáš Červený s tím, že prevence tohoto estetického problému může být založená na dietních opatřeních, např. zvýšeném příjmu vlákniny, nenasycených mastných kyselin, potravin bohatých na bílkoviny, a pokud to jde, i na vhodné pohybové aktivitě.
Důležitá je trpělivost
Záleží také, z jaké výchozí dávky a v jakém časovém horizontu je dávka snižována, až po kompletní vysazení léku. „Důležitá je trpělivost. Byly-li glukokortikoidy nasazeny ve vysoké dávce odbornými lékaři, bylo to z důvodu nemoci, která pacienta jistě ohrožuje, a nebylo jiného východiska. Jakmile se nemoc dostane „pod kontrolu“ a dávka glukokortikoidů bude moci být snížena, měsíčkovitý obličej postupně zmizí,“ uklidňuje také Ludmila Bezdíčková.
Jak dlouho léčba trvá?
Pacienty s nasazenou léčbou často zajímá, jaký bývá časový horizont léčby. „Za krátkodobé se považuje většinou takové, kdy se glukokortikoidy podávají pro léčbu akutních projevů onemocnění, což může být klidně i týdny. Zatímco dlouhodobé užívání se pojí s terapií chronického onemocnění (často imunosuprese u autoimunitních onemocnění, bronchiální astma, transplantace) v délce týdnů až let,“ upřesňuje docent Lukáš Červený.
Mnoho pacientů nakonec užívá minimální dávku ve frekvenci ob den i několik let. Také je tíží obava z možných vedlejších účinků. I zde podle docenta Lukáše Červeného platí, že míra nežádoucích účinků je úměrná dávce. Tedy že čím nižší dávka, tím menší je riziko nežádoucích účinků.
„Ale je nutné také zmínit, že mohou mezi pacienty existovat určité rozdíly ve vnímavosti na danou dávku či predispozicích pro rozvoj nežádoucích účinků, což může dělat rozdíly v toleranci léčby mezi jednotlivými pacienty. Takže i malé dávky mohou u určitých skupin pacientů způsobit závažné nežádoucí účinky. Nicméně těm lze předcházet pravidelnými návštěvami u lékaře a sledováním biochemických parametrů z krve,“ zdůrazňuje farmakolog.
Léčbu sami neukončujte
Při vysazování léčby, s výjimkou akutního jednorázového podání, je pak třeba postupovat pomalu, aby nedošlo k příznakům z náhlého vysazení a také k opětovnému vzplanutí choroby, pro kterou byla léčba zahájena.
„Pokud jsou pacientovi glukokortikoidy podávány, vždy je to po zralé úvaze, kdy jednoznačným kritériem hodnocení je vysoký poměr přínosu léčby nad jeho riziky, včetně rizik vyplývajících z neléčeného onemocnění nebo nedostatečně léčeného jinými farmaky,“ připomíná docent Lukáš Červený. Pacienti by lék měli užívat v předepsané dávce, intervalu a denní době. „Při dodržení tohoto pravidla bude mít terapie vždy jednoznačný přínos,“ uklidňuje odborník.
A co alkohol?
Jak jde dohromady léčba glukokortikoidy s občasnou skleničkou alkoholu? Odborníci se shodují, že zde je odpověď velmi složitá. „Tady hodně záleží na tom, co znamená občas a jak velká je ta sklenka. Metabolismus alkoholu značně zatěžuje náš organismus. Navíc je opět třeba zvážit, že každý jsme k účinkům alkoholu jinak citlivý, takže je těžké vyvozovat obecné závěry. Radil bych tedy raději alkohol nepít nebo velmi omezit,“ doporučuje docent Lukáš Červený.
Není zde přímé riziko malé dávky, ale při častějším užívání bude alkohol zvyšovat pravděpodobnost vzniku žaludečního vředu. Alkohol také může přispívat k bolesti svalů či psychickým problémům.
Stejný pohled na věc má i praktická lékařka Ludmila Bezdíčková. „Na tuto otázku je velmi obtížné odpovědět, protože kortikoidy užívají často pacienti s více léky pro chronické onemocnění. Tedy doporučení stran konzumace alkoholu může být významně ovlivněno i těmi dalšími léky a onemocněním samotným. Obecně sváteční sklenka vína či piva asi neuškodí, ale doporučuji se poradit s ošetřujícím lékařem,“ uzavírá lékařka.
Lupénka a další kožní choroby
Velmi často jsou glukokortikoidy pro své protizánětlivé účinky využívány dermatology k léčbě kožních potíží. „Lokální aplikaci používáme pro léčbu celé řady chorob, jako jsou různé ekzémy, lupénka, alergické reakce a další. Celkové glukokortikoidy se snažíme použít na co nejkratší dobu, bohužel jsou i choroby, kde je potřeba jejich dlouhodobá aplikace, například autoimunitní puchýřnaté choroby,“ vysvětlil pro Blesk profesor Spyridon Gkalpakiotis, primář Dermatovenerologické kliniky 3. LF UK a FNKV.
Celkové podání není pro některé kožní choroby vůbec přínosné, právě naopak. „Například u lupénky celkové podání glukokortikoidů není vhodné, protože po vysazení může dojít k velkému zhoršení,“ popisuje dermatolog a rovněž upozorňuje, jak léčivo správně užívat.
„Jeden z nežádoucích účinků kortikoidů zejména v lokální aplikaci, je celkové ztenčení kůže. U lupénky ale právě to potřebujeme. Kůže je ztluštělá a my ji potřebujeme ztenčit. Takže je důležité pacienta poučit, aby přípravek aplikoval jen tam, kde je ložisko lupénky, a aby chránil okolní zdravou kůži, kde to ztenčení nechceme,“ dodává primář Spyridon Gkalpakiotis.
Jaká je jejich historie?
„Glukokortikoidy jsou hormony tvořené kůrou nadledvin. Hlavním v těle se vyskytujícím glukokortikoidem je hydrokortizon (synonymum je kortizol). Prvním izolovaným glukokortikoidem byl v roce 1936 kortizon (vzniká z hydrokortizonu), který byl připraven z hovězích nadledvin,“ vysvětluje docent Lukáš Červený.
Letci v podezření
První důkazy o účincích glukokortikoidů pochází z experimentů na zvířatech, které ukázaly, že zvyšují odolnost pokusných zvířat proti stresu při nedostatku vzduchu. V souvislosti s tímto nálezem americká tajná služba během druhé světové války podezřívala německé letce, že užívají hormony získané z hovězích nadledvinek, aby lépe snášeli stres při létání ve vysokých výškách.
Nobelova cena
To inspirovalo americký výzkum. Domněnky o zlepšené toleranci stresu ve výškách se sice nepotvrdily, ale zjistilo se, že lokální podání pomáhá při zánětech a kožních alergických reakcích.
V roce 1948 byly jako celková léčba poprvé podány pacientovi (29), který trpěl aktivní revmatoidní artritidou a byl upoután na lůžko. Po několika dnech terapie dokázal chodit! Výsledky této studie byly publikovány o rok později a hned následující rok byla za objev glukokortikoidů udělena Nobelova cena.
Moderní léčba
„V současné terapii se ale uplatňují zejména syntetické glukokortikoidy, které jsou od hydrokortizonu odvozené a mají v určitém smyslu vyladěné vlastnosti. Liší se délkou účinku, jaterním metabolismem, mírou protizánětlivých a nežádoucích účinků, selektivitou pro určité tkáně (např. inhalační glukokortikoidy mají maximální účinek v dýchacích cestách s minimálními vedlejšími účinky na celý organismus),“ uzavírá docent Lukáš Červený.
Výpadky ve výrobě i zvýšená nemocnost. Šéfka lékového úřadu vysvětlila, proč Česku chybí léky Markéta Volfová, Lukáš Červený
