Dokonce ani všichni místní nevědí, jak přesně ukázat cestu. Tak tedy - orientačním bodem je vesnička Hartvíkovice u Třebíče. Odtud je to už kousek.
Anonymita kempu Wilsonka škodí. Leží totiž v překrásném prostředí, plném lesů. Na mírně zvlněné sedmihektarové louky kempu se bez problémů vejdou dva a půl tisíce lidí a šlapat po sobě rozhodně nebudou. Majitel areálu Jaroslav Kuchynka (59) odhaduje, že kromě třinácti stálých chatek se tam pohodlně rozmístí kolem 90 karavanů a 250 stanů. "Voda tady patří k nejčistší u nás," říká. "Koupat, potápět se v ní nebo plavat je radost."
Přehradu Dalešice postavili jako druhou přečerpávací nádrž pro nedalekou Jadernou elektrárnu Dukovany. Voda v ní sice neznatelně, ale přece jen cirkuluje a pokud nejsou opravdová vedra, nad dvacítku se její teplota nedostane. "Podle našich zkušeností to lidem nevadí," tvrdí Karel Šalbaba (55), šéf zdejší party vodních záchranářů. "Voda tu ještě nikomu neublížila, tedy pokud to nebyl vyložený pitomec, opilec nebo blázen. Wilsonova skála by mohla vyprávět."
Nad přehradou se tyčí dvaačtyřicet metrů vysoký masiv, který po 1. světové válce zdejší nadšenci přejmenovali na počest tehdejšího prezidenta USA. Je na něm vyhlídka a právě z ní už pár hlupáků, floutků nebo opilců skočilo. Ne všichni se trefili do vody. "Naposledy vloni," vzpomíná další ze záchranářů, mistr plavčík Jan Černík (35). "Tady za kopcem je vojenské letiště Náměšť. Dva vojáci se napili, vsadili a skočili. Jeden se rozpáral o skálu, protože se málo odrazil a druhý skončil na vozíčku." Tyhle tragédie záchranáři už vyřešit nemohou. Pomáhají hlavně na souši.
Další záchranářka, Jana Šalbabová (21) už dokonce sešila pár bodných nebo tržných ran. "Ale to jsou výjimky, většinou ošetřujeme odřeniny a bodnutí hmyzem," říká. Záchranáři provozují i půjčovnu loděk a rekreanti na nich, i na břehu si mohou být jisti, že jsou pod dokonalou ochranou.¨
