Ve francouzském pelotonu

O značení řeč být taky nemůže. Takže panevropskou cyklostezku si můžeme jen představovat. V deváté etapě jsme sice jeli vesměs po rovině, ale foukal ukrutný protivítr, takže jsem měl pocit, že pořád šlapu na místě.

Lucka se s tím ale tentokrát vypořádala bez problémů a musel jsem ji v podstatě celý 60kilometrový úsek podél Rýnsko-Marnského kanálu dotahovat. "Vždyť se jede tak perfektně, skoro samo,! Vtipkovala Lucka a mizela mi záhy v dáli. Až když jsem se zařadil do početného pelotonu asi 25 francouzských cyklistů ve věku tak kolem padesátky, byl jsem v pohodě a v zákrytu ušetřil hodně sil. A to jsem ještě musel při jízdě stíhat odpovídat na dotazy Francouzů. Nutno říct, že Praha jim moc neříkala, jen jeden z nich, Hans, mi řekl, že jeho syn dělal na francouzské ambasádě v Praze kulturního atašé, teď si ale polepšil a je v Moskvě. V Saverne jsme se s pelotonem nejdříve vyfotili a poté i rozloučili.

Do cíle etapy jsme dorazili až kolem osmé večer a měli jsme štěstí, hned první majitel domu v malé vesnici za Artzvillerem nás za slušných 40 euro za oba ubytoval. Ještě k tomu přidal čtyři třetinková piva, když viděl , jak jsme po jízdě vyprahlí a všechny hospody ve vesnici mají v pondělí zavřeno.

Piva zasyčela stejně rychle jako jsem upadl do spánku. Lucka na tom , jak mi ráno řekla, byla podobně. V osm ráno jsme vyrazili na trať desáté etapy. Tahle etapa nás vyzkoušela, jestli jsme ještě nezapomněli, jaké je to šlapat do kopců. Většina ze 105 km etapy totiž byla nahoru dolů, navíc pražilo slunce - teplota se vyšplhala nad 30 stupňů. Ale opět foukal silný vítr. A do městečka Méréville jsme dorazili až v pozdním odpoledni.

Před námi je posledních pět etap. Cítím únavu a naštěstí snesitelnou bolest v každé molekule svého těla. O situaci v oblasti, která je už desátý den v přímém kontaktu se sedlem, raději nebudu hovořit, namoženost třetího stupně. Také nějaké úpony v koleně tahají v kopcích jako čert.

"Stále bojuji s nachlazením, které mám jako památku na ty dva slejváky. To si budu ještě hodně dlouho pamatovat. Bylo a stále je mi ještě pod psa a k tomu ještě denně stovka v sedle. Ale jinak je to super dovolená," říká s trochou ironie Lucka. Takže resumé: Leccos bolí a tahá, ale celkově naše těla zatím drží pohromadě a na kole pořád fungují.

Desátá etapa v bodech:

Úsek: Arzwiller – Méréville (115 km)

Po trase: Gondrexange, Moussey, St. Nicolas de Port

Převýšení: 300 m

Útrata: 68 eur (cca 1680 Kč) ubytování a potraviny

Start: 8.00 h

Cíl: 18.00 h

Průměrná rychlost jízdy: 14,50 km/h

Maximální rychlost: 49 km/h