Děti zpívají "Žiari šatka pionerska", rudé šátky jim skutečně na krčcích září. Před zotavovnou Morava ve slovenské Tatranské Lomnici visí transparent 'Vítáme rekreantov ROH'. Dovolená s Andělem, avšak bez Anděla, může začít. Nejsou padesátá léta, ale podzim roku 2007, takže mezi necelou stovkou účastníků jsou i recesisté, další využili výhodnou cenu a jiní si chtějí s nostalgií připomenout časy rekreací Revolučního odborového hnutí s kulturními a sportovními referenty. Stylová je už jízda z pražského hlavního nádraží. Referentky Marika a Alena s rudožlutými 'eroháckými' páskami na rukávech nahánějí pomocí megafonů rekreanty do vyhrazeného posledního vagonu expresu Košičan. Za chvíli zavoní řízky, starší pán je překvapen hojnou účastí a strachuje se, aby se lidem na sedadlech v protisměru nedělalo špatně. Pak vyjádří obavu, abychom ho při přestupování nenechali v Popradu a jde si zdřímnout. A už jsme ve zotavovně, kde se točil proslulý film Anděl na horách s Jaroslavem Marvanem. Záběry z rozcvičky, z lyžování a na Tatry jsou právě odsud. Interiéry se točily většinou jinde, ale velké chodby, společenský sál i jídelna odpovídají hromadným rekreacím. Vyřeším potíže, kromě finančních Vystoupení pionýrek sklízí bouřlivý potlesk. Děvčata z literárnědramatického kroužku samozřejmě nemají tušení, o co kdysi šlo. "Nemohli jsme nikde sehnat hudbu, až jsme ji stáhli z nějakého komunistického serveru na internetu," říká nájemkyně hotelu Morava Iveta Šestáková. Následuje rozdělování klíčů od pokojů, k žádným nedorozuměním nedochází, jelikož na rozdíl od Anděla a spol. všichni vědí předem, s kým budou na pokoji, vždyť si zájezd koupili, a nedostali ho za odměnu. Přichází zasloužený odpočinek po cestě a v šest večeře ve velké jídelně. Rajská polévka, salát, přírodní vepřové plátky s rýží. Jídlo slušné, obsluha rychlá, zítra už si bude možné vybrat ze tří chodů. Zlatým hřebem prvního večera je informativní setkání ve společenském sále, vyzdobeném bustou Lenina se sovětskou vlajkou. Ředitel pořádající cestovní kanceláře Atis Petr Krč vzpomíná, jak mu šéfka zotavovny Iveta říkala, že má ještě plnou místnost ručníků či skleniček se znakem ROH a co s tím. Tak vznikl nápad na odborářskou rekreaci, i když si tento hotel na zájem českých klientů nikdy nemohl stěžovat. Pokaždé, když nějaká z televizí vysílala reprízu Anděla na horách, málem nestačili psát rezervace pobytů. A pak už nastupuje nestor tatranských sportovních, kulturních a jiných referentů Alfréd Gnebus. Referenta dělal od roku 1971 do třiadevadesátého, kdy tyto funkce zrušily i slovenské odbory, kterým patří dodnes mnohé nejen tatranské zotavovny, chceteli hotely. Alfréd je najat jako referent speciálně na tuto rekreaci ROH, jinak má svou agenturu a provází lidi po horách. "Teď se referentům říká animátoři a ten obor se v cizině dokonce studuje. Jsou velmi populární, co jiného byly například akce ve filmu Hříšný tanec?" táže se Alfréd. Nastiňuje program rekreace ROH: V sedm budíček, rozcvička, výlety, nemůže chybět klasická cesta na Štrbské pleso, která "bývala vždy ve středu, tak tam pojedeme ve středu". Dále samozřejmě zítřejší seznamovací večírek, beseda se členem Horské služby, vycházka na Medvědí louku, beseda se zdravotními sestrami o cévních a jiných potížích, brigáda na úklidu okolí "nijak fyzicky náročná", rozlučkový či "podle situace" usmiřovací večírek. On sám je prý k dispozici při jakýchkoliv potížích, kromě finančních. Touto větou rozesmával odboráře celá léta. "Zastavte čas!" Ve čtvrt na osm ráno se na rozcvičce v "tatranské rose" sejde dobrá půlka zájezdu. Předcházely sborové budovatelské písně znějící z reproduktorů na chodbách. Díky izolovaných dveřím nikterak rušivé pro ty, kteří si chtěli přispat. (Pokoje se KUPŘEDU LEVÁ... nedají označit za přepychové, ale zase ani za skromně odborářské.) "Seřaďte se do dvoustupu," povídá i po ránu neobyčejně svěží referent Alfréd. Poklusem míříme k místu, kde se cvičilo za Anděla. "Zastavte čas!" poroučí chlápek v teplákové soupravě kouřící v druhém patře na balkoně a rychle přibíhá dolů. Zřejmě nevěřil, že se bude cvičit. Odboráři zrušili rozcvičku už v šedesátých letech, tu dnešní si účastníci zájezdu užívají. Samozřejmě přiměřeně. Opatrně rozhýbeme hlavu, trup, jeden klik, dámy dřep. "Já se nezvednu," bojí se jeden. Druhý si přinese židli a cvičí pro jistotu jen rukama. Po snídani následuje výlet do nejkrásnějšího slovenského kaňonu, ti otrlejší si ještě vyjedou lanovkou na Skalnaté pleso a šlapou pěšky dolů. Třeba manželé Fryželkovi, důchodci z Bratřejova. Dostali zájezd od dětí k narozeninám, vždyť poslední rekreaci si paní Vlasta užila před čtvrt stoletím s družstevníky. Od té doby šly ceny přece jen nahoru, tak mají s mužem "svou kořalku", vždyť jsou od Vizovic. "Ráno si dáme kalíšek, a pak už je celý den o všechno postaráno," pochvalují si. Rozmnožovací tanec A je to tady. Po večeři je na programu seznamovací taneční večírek. Směs starších (nikoliv však budovatelských) hitů v podání dvoučlenné skupiny Trent rekreanty na parket příliš nenalákala. Referent Alfréd v padnoucím obleku se ujímá své funkce. Vyhlašuje rozmnožovací tanec, což zpočátku vzbudí zděšení spojené s napjatým očekáváním, ale jde jen o to, že každý z tancující dvojice vyzve na parket dalšího muže či ženu. Mnohem nevinněji začne následující hra zvaná Pochod na Lomnický štít. Nejdříve si na parketu musíme vyhrnout nohavice, neboť začíná břečka, pak přituhuje, a tak je třeba partnerku zahřát předáním vrchní části oděvu. Nakonec ji musíme nést, k čemuž se odhodlá jen šestice zúčastněných. S bývalou učitelkou Dášou ze Stříteče končíme na pátém místě. Dáša pamatuje zotavovnu pro učitele v Popradu, přijela si odborářskou rekreaci zopakovat a její představy se prý splnily. Šaška dělat nebude Bujarý večírek neznamená, že by druhý den ráno byla menší účast na rozcvičce. Po snídani je klasická hromadná vycházka po Tatranské Lomnici s dalším referentem Jankem Juráškem. Místní rodák nadává na firmu, která skoupila velkou část Tater včetně lanovek a v horských bufetech nastolila ceny typu 150 korun za párek s hranolkama. Označuje to za národní tragédii. "Manžel je podnikatel a nesnáší komunisty, tak jsem řekla sestře, jestli by nejela na rekreaci erohá a ona že jasně," bavíme se s Jarkou z Čelákovic. V odborech byla celý život a dodnes tam dělá pokladníka. "Lákadlem je, že se tady nemusíte o nic starat, referenti jsou fundovaní, když jedeme někam s mužem, snaží se mi všechno vysvětlovat a někdy to není ono," směje se. Bez manžela, zato s kamarádkou, je zde i Ludmila Musilová z Blanska, profesí pekařka a cukrářka, jejímž nejoblíbenějším zákuskem je vepřový řízek. Muž prý prohlásil, že s ní na zájezd ROH nepojede, protože nikomu nebude dělat šaška. Penzionovaný strojvůdce Zdeněk Stach je s recesistickonostalgickou dovolenou spokojen. "Taková péče na dovolené byla dobrá, ale návrat starých časů? Ne. Vždyť i na ty rekreace se stály fronty, nebo byly pro vyvolené." Společná procházka končí v muzeu, kde sem tam nějaký z rekreantů při promítání naučného filmu usne. No, a takhle to na odborářské rekreaci pokračuje celý týden.