9°C
Lítání po cyklistických obchodech
V pondělí je státní svátek (královniny narozeniny, ale jiné, ne současné anglické královny), úplně všechno bude zavřené, a tak jsem musel oběhnout co nejvíce obchodů, abych koupil nové brašny.
Cyklomapa Perthu, kterou mi přinesl Noel, měla vyznačené cykloprodejny, a tak jsem nemusel tápat. Našel jsem obchod, kde měli brašny Ortlieb přesně podle mého gusta, ale neměli k nim nosič. Nakonec jsem nekoupil nic.
Do Freemantle okolo Swan River
Brožura od Noela obsahovala mapy a popisy 12 výjížďek okolo řeky Swan. Navazovaly pěkně na sebe, a tak jsem to vzal jedním vrzem - skoro 70 km. Byl jsem skoro v šoku z toho, jaký je Perth cyklistické město snů.
Cyklostezek je zde určitě několik stovek km, bývají zdvojené. Na obou stranách silnice jsou jednosměrné pruhy pro rychlé cyklisty - mají jinou barvu než vozovka pro auta a v zatáčkách jsou 10 cm vysoké obrubníky, aby auta nemohla kolem přejet přes cyklopruh a ohrozit cyklistu.
Paralelně jsou ještě vedeny cyklostezky sdílené s chodci pro ty, kdo netouží vylepšovat fyzičku nebo závodit, ale chtějí se jen projet a pokochat krajinou.
Využívají je hlavně rodiny s dětmi
V okolí jsou k dispozici záchody, samozřejmě čisté, s toaletním papírem, tekoucí vodou, mýdlem a papírovými ručníky nebo elektrickými vysoušeči, to vše samozřejmě volně a zdarma přístupné.
Na to navazují hřiště pro děti, BBQ stojany - zdarma, piknikové stoly, sprchy. Nízko posečený anglický trávník je pravidlem, na něm se na dekách povalují lidé a většinou konzumují donesené jídlo, případně do černa opečené na BBQ (to je australská specialta zejména u uzenin, opečou to úplně do černa).
K tomu travnaté tenisové kurty (viděl jsem i 20 kurtů pohromadě), občas golfové hřiště, přístavy s plachetnicemi a jachtami. V řece se prohánějí lidé na rozličných plavidlech - kajakem počínaje, přes vodní skútry a čluny s lyžaři a ostatní lodě od "maňase" po oceánskou jachtu.
Z lidí přímo vyzařuje spokojenost - někdo maká, až z něj stříká pot, jiný se jenom líně povaluje. Do toho se motají děti s míči, kriketovými pálkami, frisbee talíři.
Jenom na psy jsou tady přísní - tvrdě regulují, kam vůbec nesmějí, na cestách pro pěší pouze na vodítku a o psí výkaly se páníčkové starají vzorně.
Výstavba takové infrastruktury a její udržba (nic není zchátralé) musí stát obrovské peníze. Podle obrovských zděných domů lze soudit, že je tato oblast velmi bohatá.
Dobrej kauf ve Fremantle
Freemantle je přístav při ústí řeky Swan do moře. Hlavní atrakcí byly víkendové trhy v místní tržnici, kde se prodává vše - čerstvé ryby, ovoce a zelenina, pekařské výrobky, šperky, hádání z ruky a podobně.
Samozřejmě spousta jídla, na tržnici navazuje obrovská "žrádelní galerie", kde je alespoň 20 různých typů kuchyní (čínská, indická, thajská ...), akorát vepřo-knedlo-zelo nebylo k dostání.
Nacpal jsem se výborným suši a šel do místní cyklistické prodejny, která měla v neděli odpoledne otevřeno. A dobře jsem udělal - vodotěsné brašny Tioga zde měli za 120 AUD za pár, vyzkoušel jsem, jak půjdou na zadní nosič a byly moje.
V pondělí bylo úplně všechno zavřeno vyjma fastfoodu a několika hospod. Já jsem však řešil přesun do Adelaide. Z Albany je nejvhodnější vrátit se do Perthu a odtud letecky do Adelaide (výrazně levnější než vlak, autobus nejezdí).
Z Albany odjedu 10.10. ráno, další den v 6:20 mi letí letadlo do Adelaide, tam jsem si rezervoval 3 noci v hostelu v centru města.
Den jsem úspěšně završil v King parku, který se tyčí nad městem. Navazuje na něj volně přístupná botanická zahrada, která předvádí všechny biotopy západní Austrálie.
Dokonce se jim daří udržovat při životě mohutný boab (jak se tady rika baobabům). K tomu hrála muzika, probíhala výstava kytiček a všude spousta spokojených lidí.
Vlakem do Mandurah
Použil jsem osvědčenou taktiku a z města vypadl příměstským vlakem. Vše je snadné, jenom je potřeba znát jazyk. Lístky lze koupit jenom v automatech, žádný živý pokladník není k mání.
Cena je podle pásem, jel jsem 7 pásem za 8,20 AUD. Cesta s kolem je ve špičkách vyloučená - ráno lze až od 9 hodin, u odpoledních spojů je v jízdním řádu vyznačeno, na který spoj jsou kola zakázána.
Informační systém o vlacích je perfektní a cesta na pozemní nástupiště snadná, jel jsem dvěma výtahy, zatímco běžní cestující používají eskalátory.
