„Toto je polévka minestrone a toto je s kendliči, je moc dobrá,“ doporučuje mi lehce lámanou češtinou usměvavý italský kuchtík něco ze svého menu. „Jak se to žekne, ržžž…žrrr?“ loví z paměti zapomenutý výraz a ukazuje na velký kus masa na talíři. „Žebra,“ napovím mu, a on si to pro jistotu zopakuje. „Nene, kecám, koleno!,“ vyhrknu, když se podívám pořádně.

Nakonec si objednávám polévku s pro mě exotickým názvem, abych s prvním máchnutím naběračky seznal, že se jedná o obyčejnou knedlíčkovou. Jen s jedním obřím sýrovým knedlíkem, zato, jak se patří na bývalé rakousko-uhersko, přes celý talíř. Kdyby mi někdo řekl, že takovouhle konverzaci povedu na chatě Eurotel vprostřed svahu Alpe Cermis, asi neuvěřím. Jenže tady jsou zkrátka na Čechy zvyklí, a jen co skončí mé lingvistické okénko, už se ke zdejšímu češtinářskému guru žene drobná italská kolegyně. Z rychlé konverzace v jazyce Dante Alighieriho zachytávám jen české výrazy „dobrý den“, „děkuji“ a „velké pivo“, jinak nerozumím ničemu.

Ale drobná černovláska to má zjevně naopak, a tak se spokojeně vrací zpět k barovému pultu, kde může nově nabyté znalosti vyzkoušet. A mě ve finále baví, jak tu mluvíme česky, a ne třeba německy či anglicky, byť bychom si možná poklábosili víc.

Perfektní lyžování

Co se svahů týče, není Alpe Cermis ani největší, ani nejvyhlášenější středisko v údolí. Tuto pozici drží podle lyžařské cestovní kanceláře Nev-Dama nedaleký Obereggen a Pampeago, kde můžete jezdit se stejným skipasem. Výhodou Alpe Cermis ale je, že se sem dostanete lanovkou prakticky z centra Cavalese a místních 24 kilometrů nadprůměrně širokých sjezdovek všech obtížností je s úzkostlivou pečlivostí upravováno po celý den.

Na rozježdění proto volím modrou Lagorai, která je zároveň i nejvytíženější. Vedle příjemné modré s výhledem na město se tu z vrcholu hory Paion můžete spustit i po krásné červené Costabella, kterou si nechávám na později. Perlou celého střediska je široká ale náročná Olimpia rozdělená do třech částí. Je dlouhá 7,5 kilometrů a z vrcholu Paion vás doveze až dolů do údolí. A proto si ji strategicky nechávám na konec.

Před sluncem se schovávám na červených sjezdovkách PraFiory na druhé straně areálu, kam tolik lyžařů nemíří, a tak je mám, stejně jako lehce přimrzlý manšestr, téměř sám pro sebe. Na vyhřívané sedačkové lanovce se ale sám roztahuju jen do té doby, než se přihlásí únava. Nohy se na zledovatělé ploše začnou lehce třást a hrana snowboardu už se tak jistě nezařezává do svahu, jako dosud. A tak nezbývá než sjet do údolí. Buď kabinkou, nebo po vlastních.

Kafe před pádem

Nejprudší černou část sjezdu (Olimpia II, 3 km) můžete za příznivých podmínek i objet po pohodové modré lesem. Jenže ty právě nepanují, a tak mířím na krátké kafíčko, abych si před černým padákem nasbíral síly. Nezapomínám italsky pozdravit a poprosit a dostávám jednu z nejlepších káv, které jsem kdy pil, za jedno euro. Kdybych jen vyhrkl „kafé“, bylo by za tři. Pak už nezbývá než upnout nohy do vázání a trpět. Hned po pár obloučcích podezřívám neznámého pachatele, že mi ukradl snowboard a vyměnil ho za jiný. Podkluzuje, nezatáčí, vlní se a skřípe. Nebo mi do toho kafe dali nějaký sofistikovaný jed?

Naštěstí je sjezdovka nejen prudká a plná zledovatělých ploten, ale i široká, a tak ji oparně šněruju dolů. Zhruba v půlce si částečně z vlastní vůle sednu na zadek, chvíli dělám, co můžu, abych zabrzdil, a pak jen odpočívám rozpálená stehna. S tím výhledem by se tam dalo sedět věčnost, ale bezpečné to není. Co chvíli se shora přiřítí lyžař na ledu podobně vratký, ale o poznání rychlejší, a proto nezbývá než zatnout zuby a sjet i ten zbytek.

Kam jezdí slavní

Před poslední částí, na chatě Baita Tonda si objednávám pivo. „Velké,“ zdůrazňuju česky. V restauraci, před kterou si na začátku sezony postavil podium David Koller, a kde tančil na hity Lucie fotbalový mág Jan Koller, legendární Viky Cabadaj alias Antonín Duchoslav, či krkonošský rodák, představitel primáře Máry z Ordinace, Robert Jašków. Tady jsem zase pánem situace. Pokořil jsem Olimpii, jednu z perel italských Dolomit.

Výhody:

Většinu z 670 km jedete pohodlně po dálnici. Posledních 25 km po okresce.

Zájezdy sem se prodávají často se skipasem zahrnutým v ceně pobytu.

Cavalese je cílem proslaveného běžkařského závodu Marcialonga, běžkařské tratě tu mají vysokou úroveň.

Nevýhody:

Kromě postaršího hotelu Eurotel Cermis tu prakticky nemůžete bydlet na svahu. Lanovka začíná zhruba 400 metrů od centra Cavalese.

Na lyže: Impozantní Gamsleiten II v Obertauernu

Video
délka: 00:48.90

Impozantní Gamsleiten II v Obertauernu