18°C
Douz je město datlí a písku. Tradičně sem, na okraj písečného moře, jezdí turisté z plážových resortů, aby zahlédli okraj pouště a povozili se na něm na velbloudech nebo čtyřkolkách. Nasáli trochu té zaprášené atmosféry, která je exotická i pro samotné obyvatele zeleného a rozkvetlého pobřeží Tuniska plného sadů s olivovníky a ovocem.
Dojemná zpověď moderátorky o záchraně psů z Djerby: Věděli jsme, že je zastřelí. Nešlo je tam nechat
Až na kraj nicoty
Když jsme do Douzu přijížděli od pobřeží, měnila se krajina pomalu ale jistě. Sady s olivovníky řídly a stromy se zmenšovaly, tráva ztrácela barvu, až zmizela úplně. Projeli jsme Matmatskou vrchovinou, pohořím Dahar, a pak už se v křovinaté a kamenité polopoušti jen tu a tam objevila farma, vždy dobře obehnaná plotem proti písku, se solární elektrárnou a kapkovou závlahou vedoucí cennou vláhu ke každému stromku. Nicota vůkol a silnice rovná jak přímka.
Když se na horizontu vynořil obrovský les datlových palem, věděli jsme, že už jsme v cíli. Proti okolní pustině působí třicetitisícový Douz jako velkoměsto. A to jsme do něj na festival Sahary přijeli z té obydlené strany.
Nejsou to beduíni
Chovají velbloudy a tradičně žijí v poušti ve stanech, ale když je označíte za beduíny, možná se i urazí. Berbeři, původní obyvatelé severu Afriky, se totiž v minulosti právě kvůli invazi Arabů stáhli do pouště a s beduíny, arabskými pouštními nomády, neměli nic společného.
Původně jim nic neříkala ani arabština a Islám. Berberské ženy se proto dodnes vůbec netrápí se zahalováním vlasů a dokonce mají v berberském společenství i větší slovo než muži. Původně to byl dokonce matriarchát. Jak jsme se dozvěděli v douzském Muzeu Sahary, patří zdejší berbeři k mocnému kmeni Mrazigů. Mají svoje specifické kroje a symboly, třeba v podobě berberského kříže a ženy i speciální tetování v obličeji.
Oáza se naplnila
Důvod naší návštěvy, pětapadesátý ročník Saharského festivalu, je poměrně exkluzivní událost. Nejen, že se koná v poslední velké oáze, tedy na samé hranici civilizace, za kterou začíná zdánlivě nekonečné moře písku. Ale tradičně vychází na období mezi Vánocemi a Novým rokem, a někdy, třeba jako nám, tento výlet smázne obojí.
Přes tyto okolnosti, které řadu zájemců odradí, je třeba počítat s faktem, že ubytovací kapacity oázy nejsou nafukovací. Festival díky své barevnosti a atmosféře láká nejen lidi z celého světa, ale také velké množství samotných Tunisanů, pro které, pokud pochází z pobřežních oblastí nebo velkých měst, může být stejně exotický, jako pro nás. Letos bylo návštěvníků přes 80 tisíc.
Zatímco samotní Berbeři mohou volit i možnost rozbalit si stan někde za dunou, hotely v termínu festivalu bývají vyprodané i ve stokilometrové vzdálenosti od Douz. Všude jsou koncerty, básnické recitace, průvody.
Slavnost je divočina
Hlavní program se odehrává na stadionu v Douz, jenž sestává z ochozů namířených směrem do pouště, která je posetá tradičními stany berberů. Před ochozy probíhá slavnostní defilé jezdců na velbloudech a koních v pestrobarevných berberských krojích, velbloudí a koňské závody, hudební vystoupení a tance uměleckých skupin i závody a lov s chrty prastarého pouštního plemene sloughi. Na poměrně velké planině která slouží jako jeviště se vše děje sice podle harmonogramu, ale zároveň tak trochu náhodně, takže musíte dobře volit, kam upřete svoji pozornost a kdy se kam přesunout.
Mezi stany to žilo
Vyplatí se opustit přeplněné hlediště a jít se podívat i mezi stany na druhou stranu pláně, kde se jezdci připravují a závodí spolu jen tak mimoděk. Proplétáte se pod nohami dromedárů Mehari, kteří jsou tak vysocí, že byste jim mohli bez velkého shýbání projít pod břichem, hraje hudba a je takový ten pořádný mumraj. Rádi vás i povozí.
S koncem oficiálního programu si tato chaotická část festivalu přivlastnila i dříve vyhrazený prostor před hledištěm a diváci se s účinkujícími smísili v extatický chumel, lidé si povídali, bavili se, nechali se vozit, jezdci předváděli akrobatické kousky a dohlížející policisté měli plné ruce práce a nervy na pochodu, jak se snažili zaručit alespoň základní bezpečnost diváků před kopyty rozdováděných jezdců.
Saharský festival
První ročník se uskutečnil v roce 1967 a zakladatelem je Mohammed El Marzougui. Od roku 1981 se stal mezinárodní událostí, na které vystupují účastnící z dalších afrických a arabských zemí např. z Alžírska, Libye, Jordánska či Egypta. Každý rok se národnostní složení trochu mění. Čestným hostem byla letos Palestina. Vstup je zdarma.
Saharský festival Berberů v oáze Douz Adam Jaroš
