14°C
Cestovatelské nadšení dvou odvážných učitelek započalo ve sborovně pražské školy. Alča s Májou tehdy spolu jezdily na kole do práce a na základě těchto cest po půl roce usoudily, že zvládnou cestu kolem světa. Nejprve si zajely na testovací túru na Island a poté rovnou na deset měsíců do světa. „Na cestování jsme měly podobný náhled. Je to pro nás víc o přírodě než o městech,“ vysvětlila Mája, čeho si při cestování obě cení.
Z Číny se dostaly až na severozápad USA, kde se Máje opravdu líbilo. „Paradoxně nejhezčí místo, kam jsem se nikdy moc nepotřebovala podívat, bylo USA. Tím, že jsme ho šli skrz hory, divočinu a strávili jsme tam minimálně půl roku, tak mi přirostlo k srdci,“ vyznala se Mája a Alča se k ní přidala. Během této pouti si uvědomily, že by chtěly změnit práci a věnovat se svým snům. Mája se stala grafičkou a Alča tvůrcem webů.
Svoje zkušenosti z hor pak využily k cestě v roce 2019, která vedla na opačnou stranu od USA, do Patagonie. Na hike přes kontinent se cestovatelky nachystaly poněkud netradičně. Cesty si naplánovaly podle satelitních snímků ve vyhledávači. „Mapu jsem si stáhla offline, naťukala jsem si do ní různé body, kde by mohla být případně voda, civilizace a podobně. Vrstevnice nám sice nefungovaly, ale pokud jsme měly nabitý telefon, tak bylo vše bez problému,“ prozradila Alča, jak se orientovaly v horském terénu.
Tarantule a pastevci
Realita při cestě bylo ovšem poněkud odlišná od satelitních záběrů. Některé cesty totiž nevyšlapali místní obyvatelé, ale zvířata. Slibně vyhlížející pěšinka tak podle cestovatelek mnohdy zničehonic zmizela a ony se buď musely vrátit, nebo se složitě probíjet dál. Jejich nejčastějším společníkem byly samota, krásné výhledy a obří, chlupatí pavouci. První setkání s nimi bylo obzvlášť děsivé.
Dámy objevily na kamenech velkou tarantuli a chtěly si ji pořádně prohlédnout. Na zveřejněném videu se ještě ujišťují: „Neskáčou, že ne?“ jenže se ukázalo, že skáčou. A velmi vysoko. „Narazila do mé ruky, ale nic mi neudělala. Spadla jsem s krosnou a Alča na mě křičela, ať pohnu. Tarantule totiž neodběhla, šla znova po mně. Za vteřinu jsem s krosnou stála a utekla,“ smála se Mája. Obří pavouci po zbytek cesty nebyly ničím neobvyklým, ale už se jim raději vyhýbaly.
O dalších dobrodužstvích Alči a Máji se můžete dočíst víc na jejich oficiálním webu.
Největší strach měly ale dívky z pastevců, které občas potkaly v horách. Bylo to pro ně něco nepřirozeného, když po dlouhých dnech v horách uviděly člověka. Raději se s ním proto nepouštěly do řeči a pokračovaly dál. Naštěstí jim nikdy nehrozilo nebezpečí. Nakonec doputovaly až na nejjižnější mys jižní Ameriky, kde je dostihly informace o pandemii. Předtím bláznivým zprávám o neznámé nakažlivé nemoci příliš nevěřily. „Když jsme se vracely přes Peru, všechno to eskalovalo a po třech týdnech jsme tam zůstaly uvězněné,“ vzpomínala Mája. V ten moment se obrátily na ambasádu a v repatriačním letu se vrátily do Česka.
Jaké bylo setkání s medvědem na Aljašce, co se dělo za šílenství v Peru v březnu 2020 a jak zní ledovce, prozradily Alča a Mája v Blesk Podcast:
Blesk Podcast: Učitelky procestovaly celý svět. V jižní Americe se bály víc pastevců než tarantulí Jiří Marek
