Jiří Bína pro Blesk z Austrálie: Byl jsem zvědav, zda v Broome seženu přední nosič, moc jsem v to nedoufal. Přesto jsem vyrazil hned ve čtvrtek ráno, abych tam dojel v pátek, kdyby měl obchod v sobotu a neděli zavřeno.
Jelo se mi lehce, ale v Broome nosič neměli. Další cykloprodejna je v Geraldton (asi 1942 km od Broome) a pak až v Perthu.
Nicméně, když má někdo kliku, tak ji prostě má. V kempu u městské pláže jsem narazil na chlapíka, který jezdil na kole a nakonec mi za 20 AUD prodal svůj přední nosič.
Stěhováná na Cable Beach
Kemp se mi nelíbil. Stany v písku, záchody na klíč, možnost práce na počítači (zásuvka) jen ve stoje v prádelně...
Měl jsem zaplaceny 2 dny a pak jsem se přestěhoval na Cable Beach, kde jsem si z několika kempů vybral ten pro mě nejlepší - asi 500 m od pláže.
Další postup
Lidé v kempu mi říkali, že do Port Headlant nemá vůbec smysl jezdit na kole. Cesta je údajně tak nudná, že je k nepřečkání i v autě.
Objednal jsem si tedy autobus a čekání na něj pojal jako dovolenou: koupal jsem se v teplém a čistém Indickem oceánu, cpal se melounama a čerstvým ovocem, večer si griloval masíčko... A také si užíval západy slunce - jsou největší atrakcí na Cable Beach.
Jízda se zlodějem
Při koupi lístku mi řekli, že za kolo zaplatím řidiči 50 AUD (samotná jízda stála 135 AUD), ledaže bych sundal šlapky a kola, potom to bude za 25 AUD. Mel jsem čas, tak jsem to sundal..
Po 30 km přistupovali další pasažéři a mezi nima Bodo Zimermann z Hamburku, ktereho jsem potkal už počtvrté (Jabiru, Cooinda, Katherine). Tak jsme si vylíčili své klíčové zážitky a cesta lépe ubíhala. Krajina byla fakt nudná, největší město na trase - Port Headland - je spíš fabrika než město.
Dál na jih to nebylo o moc lepší. Kdyź se setmělo, řidič výrazně zpomalil. Důvodem jsou klokani, kteří se chovají dost sebevražedně. Světlo auta je oslní, tak sedí uprostřed silnice. Řidič přepne na tlumená světla a snaží se ho objet. V poslední chvíli klokan skočí na stranu. A záleží jen na něm, zda se strefí do volného prostoru, nebo do auta.
Klika na závěr
Vystupovali jsme ve 2 hodiny ráno. Mě čekalo nemilé překvapení, jedna z brašen se po cestě vypařila. Přes den jsem si zavazadla hlídal, v noci to ale nešlo.
Kdybych si mohl vybrat, kterou brašnu mohu postrádat, byla by to právě ta ztracená. Byla v ní zásoba jídla na 4 dny, nádobí a příbor. To se daá snadno dokoupit, až se dostanu do civilizace. Horší by bylo přijít třeba o stan...
