14°C
Victoria highway spojuje stát Severní teritorium (NT) se státem Západní Austrálie (WA). Není to žádná dálnice, odpovídá tak naší silnici první třídy. Provoz je mírný, obludných, až 55 metrů dlouhých, road trainů zde ale jezdí dost. Není nijak kopcovitá, pouze mírně zvlněná. Jakés takés kopce se daly najit pouze v okolí řeky Victoria poblíž Victoria Crossing. Na více než 500 kilometrech cestě byly pouze dvě místa, které poskytují služby (jídlo, voda, kemp). Victoria Crossing Roadhouse je osamělý "zájezdní" hostinec s kempem. Timber Creek je osada, kde žije údajně 400 obyvatel - dva kempy, dvě hospody a dokonce obchod.
Krajina
Krajina je pořád stejná a proto docela nudná. Výjimkou jsou skalnaté úseky okolo řeky Victoria a zvlněná a skalnatá krajina začínající asi 120 kilometrů před Kununurra. Asi nejvýstižnější charakteristikou je savana - porostla tuhou a nepoddajnou žlutou travou (spinifex), z níž vykukují termitiště a stromy. Od Timber Creek ji výrazně oživují baňaté kmeny baobabu. Značná část krajiny je vypálená, ale to ke zdejší přírodě patří.
Jízda a režim dne
Díky převládajícím silným větrům v zádech byla jízda neuvěřitelně snadná. Běžně jsem dosahoval na 100 kilometrových přejezdech průměru těsně nad 20 km za hodinu - to je na mne hodně. Přitom jsem skoro pokaždé vezl zásobu vody okolo 8 litrů. Spotřeba vody se ustálila na dvou litrech na 100 km, tělo se už dostatečně přizpůsobilo.
Dny jsou tady krátké a tak se musí využít. Vstával jsem těsně po paté, ve tmě uvařil a posnídal - hodně čaje, polévka, sardinky s tortilou. Rozednívalo se chvilku před sedmou a to jsem vyrážel na cestu. Ráno žádná auta, okolo silnice zvířata - dingové, klokani a ptáci. Žádné vedro, do devíti hodin jsem měl ujeto více než 40 km. Stmívá se závratnou rychlostí v 19 hodin, chvíli jsem četl při baterce a po osmé už jsem byl zalezlý ve stanu.
Knížky jsem sice žádné nevezl, ale pořád je co číst. Zejména regionálně zaměřené turistické brožury, které jsou bezplatně k mání v informačních střediscích a kempech. Dalším zdrojem jsou prádelny v kempech, kam lidi odkládají přečtené knihy a časopisy a berou si místo nich jiné.
Nocování na odpočívkách
Na silničních odpočívadlech jsou stoly a lavice, místa na oheň i se dřevem, nádrže s nepitnou vodou (původně pitnou, ale skladováním ve vedru se kazí). Na odpočívadle je povolené zůstat 24 hodin, nocování je zde tedy legální. Jediný problém, na odpočívkách nejsou záchody (čestnou výjimkou je Saddle Creek), takže jsou v diametru několika desítek metrů doslova obesr... a tomu odpovídá i množství much (je jich very much). Naivně jsem myslel, že tam budu spát sám, ale opak byl pravdou. K večeru se sjelo vždy okolo 10 karavanů - co je zadarmo je populární na celém světě. Výhodou byl vždy přátelský pokec. Také se mi nestalo, aby mi někdo nenabídl studené pivko nebo něco k jídlu. Kupodivu jsem oba druhy nabídek odmítal, ale dal jsem si k nim alespoň vychladit pivko, které jsem v rámci tréninku s plnou zátěží vozil s sebou.
Očumování krokodýlů
V Timber Creek jsem si dal podvečerní vyjížďku po řece Victoria, zaměřenou na krokodýly. Ujeli jsme rychlým člunem asi 30 km jedním směrem, viděli několik pěkných kousků slanovodních potvor a také několik krokodýlích batolat, které už při délce okolo metru nahánějí pěknou hrůzu a rozhodne bych je nechtěl u vody potkat. Překvapilo mne, jak jsou krokodýli mrštní, leží nehybně u břehu jako kus klacku a náhle se sesmyknou do vody a jsou v trapu. Zajímavé, že jsme viděli vždy jednotlivé kusy, dokonce i mláďata byla sama.
Karanténní kontrola na hranici
Západní Austrálie se zuby nehty brání zničení nebo narušení svého přírodního biotopu a tak jsou hraniční kontroly přísné. Do WA se nesmi dovážet žádné čerstvé ovoce a zelenina, některé druhy ořechů, dokonce ani med není povolen. Největší nepřátelé jsou "cane toad" (druh ropuchy) a Fruit Fly (druh mouchy). Auta a tábornické vybaveni má být očištěné od zbytků pudy. Kontrolu jsem projel, žádní úředníci nebyli v dohledu. Okamžitě jeden vyběhl a přivolal mne zpět. Pak už se mne jenom zeptal, jestli vím o co jde a zda něco nevezu. Hrdě jsem mu ukázal leták s výčtem nepovolených artiklů a byl jsem propuštěn do Západní Austrálie.
Kununurra
Jedno z nejmladších měst ve WA, založené v roce 1961 při budování zavlažovacího systému řeky Ord. Má 6000 obyvatel, několik kempů, vybral jsem si ten v centru města. Využiju zdejší internet, den si odpočinu, vyperu, nakoupím a potom vyrazím na nejnáročnější část letošní cesty, téměř 700 kilometrů dlouhou prašnou a hrbolatou silnici vedoucí srdcem Kimberley - pověstnou Gibb River Road. Silnice je sjízdná jen 4WD s vysokou průchodností, je potřeba přebrodit několik rek. Jsem na to fakt zvědavý.
