To jsou naše hvězdy: Lucka a Vašek

"Na amatéry super sportovní výkon. Gratuluji!" řekl našim cyklistům populární sportovní redaktor České televize Vojtěch Bernatský. A speciálně pro Blesk magazín je vyzpovídal.

Kopa výbavy před cestou

Autor: Jiří Černohorský, Martin Mithofer, Jindřich Mynřík, Lucie Müllerová, Václav Suchan

Pokořit Paříž na kole za 15 dní je pro cyklisty amatéry docela odvážný a šílený nápad. Zrodil se ve vaší hlavě?
L: (směje se) Byl to nápad našeho šéfredaktora, který přišel za Vaškem a řekl mu, že by tuhle novou cyklotrasu měl pro naše čtenáře otestovat.

Takže to byl rozkaz nadřízeného?
V: To ne, ale nápad se mi líbil a ta výzva mě lákala. A protože se to ve dvou lépe táhne, hledali jsme vhodného parťáka, až jsme přišli na Lucku, trénovanou sportovkyni.

Taková cesta vyžaduje velké přípravy, vy jste ale prý vůbec neměli čas?
L: Když jsme na to kývli, tak nám zbývalo asi pět dní. A museli jsme stíhat úplně všechno, připravit kola, nakoupit vše potřebné a konzultovat všechno se sportovním lékařem a zkušenými bikery.

V: Vlastně jsme si jen jednou zatrénovali, vyjeli si na 70 kilometrů do okolí Prahy a pak šli na start.

Lucko, co tomu říkala rodina, přátelé?
L: Rodina fandí sportu, tak mě podpořila, i když o mě samozřejmě měla strach. Přátelé a známí mě hodně hecovali a hodně jich nevěřilo, že to zvládnu.

Vsadila jste se?
L: Jasně, s naším šéffotografem o basu šampaňského, už mi ji předal… (směje se)

A Vašek?
V: Rodina i známí mi říkali, že je to šílený nápad. Prostě něco pro mě! Taky padlo pár dílčích sázek, takže můžu jít párkrát s kamarády do hospody a nemusím platit...

Měli jste svoje, nebo půjčená kola?
L: Jeli jsme na našich vlastních.

V: Nejsou to žádné speciály, ale normální horská kola v kategorii do 20 tisíc korun.

Zaměřili jste se už těch pár dní před startem víc na životosprávu?
L: Po konzultaci s odborníky jsme vsadili během jízdy na cukry, takže müsli tyčinky, čokoláda, sušenky, ovoce. A po dojetí pak vydatné bílkoviny.

V: Jak Lucka říká, vždycky jsme měli flákotu, tedy pořádný kus masa, abychom měli druhý den sílu.

Lucka se mi začíná líbit. A co alkohol, dopřáli jste si? Třeba na zahřátí?

L: Před cestou jsme dostali rady od sportovního lékaře Miloše Barny. Ten nám po každém dojezdu povolil dvě pivka nebo až čtyři deci vína. A to jsme podle jeho příkazu plnili každý den. (směje se) Ale víc nikdy.

Vezli jste si nějaké ty bílkoviny i s sebou. Co třeba paštičky?

L: To víte že vezli, nějaké májky, luncheonmeaty a šišku salámu.

V: No, tu šišku salámu jsme ztratili hned v první etapě někde před Zadní Třebání...

Mimochodem, jak velkou zátěž jste vezli?

V: Já jsem vezl asi 25, Lucka 20 kilo. To už nebylo kolo, ale stěhovák!

To s vámi takhle těžké kolo asi pořádně mávalo, co?

L: Hned první den jsem zažila několik pádů, kolo mě převážilo a skončila jsem v příkopu. A v Paříži, úplně poslední den, jsem upadla na jezdících schodech. Nastoupila jsem, kolo mě převážilo a spadlo na mě. Nahoru jsem vyjela téměř vleže přikrytá kolem. Pro lidi to bylo asi docela komický, Vašek se mi v duchu smál, ale mně tehdy do smíchu moc nebylo...

Co zvířectvo, potkali jste nějaké cestou?

L: V Německu bylo hodně hadů a měla jsem docela blízké setkání se zmijí, která mi zasyčela za kolem a vystartovala na mě. Z toho jsem se vzpamatovávala hodně dlouho.

Možná když viděla zmije tu galusku, tak se chtěla pářit!

V: To je dobré vysvětlení, každopádně mi bylo tehdy divné, proč mě Lucka takovou šílenou rychlostí předjíždí a nasazuje k trháku.

Soupeřili jste spolu na trase?

V: Vždycky, když se k takovému závodění schylovalo, jsem si řekl: Neblbni, máš před sebou ještě 800 kilometrů. Lucka je hrozně dobrá v kopcích, tak mě v krpálech většinou poodjela, já ji zase válcoval ve sjezdech, což je vzhledem k našim rozdílným váhovým kategoriím celkem pochopitelné.

Kolikrát jste sesedli? A popravdě...

V: To si pamatuji docela přesně, v Čechách na Šumavě třikrát a v Německu dvakrát.

L: Nemluv za mě, já měla o dvě sesednutí méně! (směje se)

Jak vás tak vidím, asi nemá smysl ptát se na nějakou ponorku. Přesto – byl nějaký moment, kdy jste si lezli na nervy?

V: Byli jsme v pohodě a když jsem přece jen na konci cesty měl na něco jiný názor, nechal jsem si to pro sebe. A vzhledem k tomu, že se mnou Lucka 15 dní vydržela, musí být hodně tolerantní...

L: Opravdu jsme neměli problémy.

Ukázali jste se jako supersportovní dvojka, neplánujete nějakou další šílenost?

V: Takové věci mě teď ještě víc lákají, uvidíme.

L: Líbilo by se mi vyrazit někam hodně daleko na in-linech.

A na závěr dotaz, který asi slýcháte často, jste dvojka i v životě?

V: Každý máme svůj soukromý život, já mám svou přítelkyni, Lucka zase svoje vztahy. Takže jsme sportovní parťáci, kolegové v práci a samozřejmě kamarádi.

L: Přesně tak.

* Každopádně ještě jednou před vámi smekám. Klobouk dolů. Kam se hrabe Eva a Vašek...