Nejzásadnější momenty z pohřbu Olgy Kočkové (†79): Zlomený hlas vnučky, vdovcovy slzy i šestispřeží!

Příchozí smuteční hosty po cestě k Břevnovskému klášteru zaujala květinová výzdoba, na níž si rodina dala záležet. Po obou stranách dlážděné cesty, která ke kostelu vede, stála obrovská srdce vytvořená z rudých růží. Na každé z nich byla bílá stužka se vzkazem od Olžiných vnoučátek:

„Milované babičce na rozloučenou,“ stálo na nich. Další srdce pak byla umístěna vedle rakve. Tu pracovníci pohřební služby naaranžovali na katafalk stojící přímo před oltářem. Rakev měla Olga dřevěnou, tmavě hnědou. Po obou jejích stranách byla vystavena Olžina fotografie spolu s daty narození i úmrtí. V květnu by oslavila kulaté, osmdesáté narozeniny.

Rodina se naposledy rozloučila s Olgou Kočkovou (†79): Srdceryvná slova vdovce a plačící vnoučata!

Spoustu rodinných fotografií si mohli prohlédnout smuteční hosté také na plátně, které bylo nachystáno před kostelem. Tam se v době, kdy neprobíhal obřad, promítala řada veselých záběrů ze života rodiny Kočkovy. Olga se na nich vesměs vesele smála, což jen dokazuje, jak šťastnou měla povahu. Společně Václavem vedla Olga celé dekády matějskou pouť na pražském Výstavišti, podnikání po nich před několika lety převzal nejmladší pokračovatel rodu Václav nejml. (30).

Pohřeb Olgy Kočkové, 23. února 2024.

Autor: Blesk:David Malik

Smuteční hosté přicházeli oblečení vesměs v černé – dámy měly černé kalhoty či šaty a k tomu černý kabát, pánové přicházeli v černých oblecích a polobotkách. Přece jen se ale našel někdo, kdo vyčníval – syn Olgy Kočkové Jan byl oblečený v dlouhém černém kožichu, na očích měl jako jeden z mála sluneční brýle, ačkoliv slunce nesvítilo – nejspíš proto, aby zakryl pláčem zčervenalé oči. Kožešinu, tentokrát však v hnědé barvě, oblékl i vdovec Václav Kočka starší. Zdobila jeho kabát v oblasti kolem krku.

Pohřeb Olgy Kočkové, 23. února 2024.

Autor: Blesk:David Malik

Zdrcené a plačící příbuzné ještě více dojala píseň Ave Maria, kterou při obřadu v kostele před Olžinými nejbližšími, přímo u její rakve, zapěl zpěvák Daniel Hůlka. Možná to pro něj bylo déjà vu. Tutéž píseň totiž zpíval už u rakve Olžina zavražděného syna Václava Kočky ml. v říjnu 2008, tedy před více než 15 lety.

O krásný proslov se postaraly vnučky Kristine a Olinka. Když se však Kristine pustila do čtení, žalem se jí zlomil hlas. Řekla několik slov a přes slzy pak nebyla schopná pokračovat, zbytek tedy dočetla Olinka. Ta na svou babičku s láskou zavzpomínala, zmínila, jak se s dědečkem seznámili, jak procestovali svět, a nezapomněla také přidat radu, kterou jí babička odmala vštěpovala.

Soud s Janem Cimickým bez Cimického pokračuje: Promluvily důležité svědkyně

Co přesně dívky o milované babičce prozradily? „Narodila se do známé rodiny jako druhorozené dítě. Vyrůstala se čtyřmi sourozenci a s rodiči cestovala po celém světě. Byla pracovitá, od 15 let pomáhala tatínkovi na matějské pouti. V 18 potkala na matějské pouti svoji životní lásku, našeho dědečka. Zamilovali se do sebe a zplodili tři děti lásky, Jana Václava a Olgu.

Naše babička se celý život s velkou láskou, jakou milovala dědu, starala i o nás všechny a hlavně milovala nás všechny. Naše babička, jak jsme ji všichni znali, byla velmi silná žena, stmelovala rodinu, ale také uměla být přísná a vždy dovedla ve správný čas spravedlivě zakročit. Měla otevřenou náruč a uměla poradit. S dědou byli nejen životní, ale také pracovní partneři. Často odjížděli pracovně do zahraničí a procestovali skoro celý svět.

Jejich začátky nebyly lehké, ba naopak. Pracovali tvrdě a vybudovali toho hodně. Často si odepřeli zábavu, aby své plány dotáhli do cíle. Naše babička nám všem moc chybí, ale navždy zůstane v našich srdcích zapsána jako úžasná milující žena s velkým srdcem, která dokázala rozdávat radost a sílu za všech okolností.

Kočkův hrob na jeho narozeniny zaplavily umělé růže: Vzpomínají na něj i na sociálních sítích

Babičko, moc ti děkujeme za to, jak jsi nás vedla a učila nás tomu, jak milovat své okolí. Děkujeme všem, kteří se s ní přišli rozloučit a vzdát hold její památce. Byla jsi ta nejlepší babička, kterou jsme mohli mít. A jak jsi mi vždy říkala, že jsem tvoje malá Olinka, moc ti děkuju za to, cos nás všechny naučila. Říkala jsi, že s úsměvem jde všechno líp, tím se budu celý život řídit a předávat to všem. Navždy tě budeme milovat a navždy budeš v našich srdcích.“

Pohřeb Olgy Kočkové, 23. února 2024.

Autor: Blesk:David Malik

Rakev s ostatky Olgy Kočkové vynesli zaměstnanci pohřební služby z kostela bočním vchodem a za doprovodu smutečních hostů a pochmurné hudby ji naložili do připraveného stříbrného kočáru. Ten byl tažen šesti černými koňmi. Průvod vyrazil po Bělohorské směrem k hřbitovu v Řepích, což jsou zhruba čtyři kilometry. Kočár, který následovaly velké mercedesy s členy rodiny, místy omezoval dopravu, žádné velké zácpy a komplikace ale nezpůsobil. K řepskému hřbitovu dorazil přesně ve 13:00.

Pohřeb Olgy Kočkové, 23. února 2024.

Autor: Blesk:David Malik

Pracovníci pohřební služby na hřbitově v Řepích odkryli rodinný hrob, aby do něj mohli rakev s Olžinými ostatky uložit. Je v něm už pohřben Olžin syn Václav Kočka ml., kterého zastřelil podnikatel Bohumil Ďuričko, a také pravnouček Venoušek (syn Václava Kočky nejmladšího), jenž zemřel jen pár dní po narození. Pracovníci pohřební služby museli sundat vrchní desku a odhalili tak, že se v hrobě pod náhrobkem nachází obrázek Panny Marie, jsou tam také položeny sošky andělů a dalších svatých i několik křížů. Při spouštění rakve do hrobu pak zněla harmonika, poté ústřední melodie z filmu Tenkrát na Západě a také píseň Už z hor zní zvon.

Pohřeb Olgy Kočkové, 23. února 2024.

Autor: Blesk:Rusinova Maria

Zdrcený smrtí manželky byl viditelně Václav Kočka starší. Toho při obřadu a cestě z kostela musel podpírat syn Jan i dcera Olga. Když se po spuštění rakve přišel s manželkou naposledy rozloučit, leskly se mu v očích slzy. Desítky lidí rodině kondolovaly poté, co k nebi vzlétly holubice symbolizující odchod duše do nebe. Pro přítomné byly nachystány bílé kytičky, jimiž zasypali rakev. Kondolence pak vdovec přijímal u hrobu své ženy vsedě – posadil se na nachystanou černou židli.

„Byla nejbližší bytostí v mém životě, jednou z nejdůležitějších, vedle dětí a vnoučat. Byla ale taky člověkem s velkým srdcem a zároveň odvahou čelit všemu, čím jsme kdy museli projít. Takový člověk nikdy nepřestane chybět,“ řekl už dříve o své manželce Blesku.

Fotogalerie

88 fotografií

Pohřeb Olgy Kočkové, 23. února 2024.

Autor: Blesk:David Malik