Pavlův apel nepomohl. V Senátu těsně neprošla úmluva proti násilí na ženách

Česko bude patřit mezi menšinu zemí, které takzvanou Istanbulskou úmluvu sice podepsaly, ale neratifikovaly. K dosažení souhlasného postoje horní parlamentní komory s úmluvou, která vyvolává spory mezi liberální a konzervativní částí společnosti, nepomohl ani odpolední apel prezidenta Petra Pavla, ani závěrečné emotivní vystoupení předsedy Senátu Miloše Vystrčila (ODS).

Odpůrci úmluvy se obávali dopadů úmluvy na společnost a zastírání jejích skutečných cílů. Mezi ně zařadili odklon od standardního pojetí muže a ženy, vnucování genderové ideologie nebo snahu nevládních organizací vynutit si na státu finanční příspěvky pro naplňování úmluvy. Poukazovali na to, že přijetím úmluvy se nesnížil počet násilných případů v zemích, které ji ratifikovaly.

Podporovatelé úmluvy argumentovali většinou přehlížením domácího násilí a násilí na ženách, špatnou praxí soudů, které podle nich v polovině případů znásilnění trestají pachatele jen podmínkou, nebo sekundární viktimizací čili druhotným zraňování oběti. Kritiky obviňovali z dezinterpretace úmluvy a používání nesmyslných argumentů. Připomínali, že přijetím úmluvy by se Česko zařadilo k pokrokovým zemím.

Česko úmluvu podepsalo v roce 2016, její ratifikaci ale odkládalo. Současná vláda s pokračováním procesu ratifikace souhlasila koncem loňského června. Úmluva v ČR vyvolávala silné emoce. Důrazně ji odmítali konzervativci či sedm křesťanských církví. Podle zastánců naopak pomůže zlepšit pomoc obětem a představuje i symbol, že násilí je v Česku nepřijatelné.

Úmluva odsuzuje domácí násilí, sexuální obtěžování, znásilnění, nucené sňatky, takzvané zločiny ze cti či mrzačení genitálií. Poukazuje na to, že ženy bývají mnohem častěji obětí domácího a sexuálního násilí než muži i obětí masového znásilňování v ozbrojených konfliktech. Násilí vůči ženám dokument vnímá jako porušování lidských práv a diskriminaci. V úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Vzniknout by měla centra s lékařskou pomocí pro oběti sexuálního násilí, dostupná by měla být právní a psychologická podpora či azylové domy. Text zmiňuje, že do prevence by se měli zapojit i muži a chlapci. Pracovat by se mělo i s násilnými osobami.

Podle údajů z národního plánu prevence domácího násilí přichází kvůli útokům za dveřmi domovů Česko ročně minimálně o 14,5 miliardy korun, a to třeba kvůli pracovní neschopnosti a léčbě. Ročně se policii ohlásí asi 600 znásilnění. Podle výzkumů je to zhruba pět procent případů.

Přijetí úmluvy podpořil místopředseda Senátu Jiří Drahoš (za STAN). Argumentoval mimo jiné hodnotami, na které se úmluva odvolává, obavy z důsledků úmluvy označil za fabulace. Připomenul také, že odmítnutí úmluvy by zbavilo Sněmovnu možnosti o dokumentu také rozhodnout.

Předseda ústavní komise Zdeněk Hraba z klubu ODS a TOP 09 označil úmluvu za „otrávené jablko, které má krásně vypadající slupku“. Zmínil genderové povinnosti vyplývající z úmluvy, byť podle Drahoše je slovo gender „démonizóváno“. Hraba také uvedl, že násilí na ženách se v zemích, které dokument přijaly, nezmenšilo.

Odmítnutí takzvané Istanbulské úmluvy bude podle senátora a předsedy hnutí SEN21 Václava Lásky vykládáno jako zavírání očí před násilím na ženách a stereotypním pojímáním role žen a mužů. „Chceme odstraňovat stereotypy, nikdo nechce rozbíjet tradiční rodinu,“ uvedl senátor. Poukázal na to, že v Česku tradičně existuje ekonomické násilí, kdy o financích a jejich použití rozhoduje jen jeden z partnerů.

Senátorka Daniela Kovářová (nezávislá) uvedla, že úmluva je „politický dokument, který nemá reálnou šanci násilí zabránit“. Její prosazování je podle senátorky spojeno s manipulací, nátlakem a nálepkováním kritiků úmluvy. Kovářová podle svých slov byla označena za tmářku, konzervativního strašáka, popírače a heretika. Obává se, že úmluva by donutila stát sankcionovat i dosud přijatelné projevy sympatií mezi zástupci obou pohlaví.

Pirátská senátorka Adéla Šípová zase uvedla, že přistoupení k úmluvě by bylo jasným výrazem toho, že Česko s ostatními signatáři sdílí stejné hodnoty, „že netolerujeme násilí za zavřenými dveřmi“. V případě přijetí úmluvy by se neobávala žádné nebezpečné indoktrinace dětí ve školách. Podle senátorky by byla naopak posílena příprava dětí do budoucnosti. „Nic nám nesebere, žádnou naši rodinu neohrozí,“ uvedla senátorka k úmluvě. 

Pro přijetí úmluvy se vyslovil Lumír Kantor (KDU-ČSL). „Nikde jsem pro odmítnutí nenašel hmatatelný důvod,“ uvedl. Další lidovecký senátor Jiří Čunek namítl, že úmluva „vyosuje“ z křesťanského základu evropské civilizace a chce společnost řešit výchovou a tresty. Podle senátora se to nezdaří, obracet svět naruby a dělat věci, které křiví člověka, se dle jeho slov nevyplatí.