Táta postřelené studentky (20) Richter z ANO: Rakušan lže! Moc dobře věděl, že tam mám dceru

Když poslanec Jan Richter (ANO), kterému vrah z fakulty postřelil dceru, vystoupil hlasitě minulý čtvrtek na bezpečnostním výboru, mnohé překvapil. Ani někteří lidé z jeho hnutí prý nevěděli, že se tragédie na filozofické fakultě takto dotkla jeho rodiny. Jiní kolegové se mu však snažili bezprostředně po masakru pomoci...

Dcera podle Richtera zažila šok, který by nepřál nikomu. „Ten pachatel se na to místo vracel třikrát, ji střelil při druhém návratu do té třídy. Když vedle její kamarádka umírá, telefonuje tátovi s prostřeleným krkem,“ říkal na výboru Richter a stěžoval si na to, že policisté, kteří k jeho dceři dorazili do Motola poté, co absolvovala šestihodinovou operaci, tam přišli na výslech, tedy ptát se, co měl střelec na sobě a podobně.

„Jsou to výtky otce oběti, já to neberu jako výtky politika, a ty jsou vždycky nejsilnější,“ reagoval Rakušan následně na Richterovu kritiku.

Richter: Rakušan mě nezajímá, ale...

Richter nyní v rozhovoru pro MF Dnes, údajně posledním na toto téma, udeřil na samotného Rakušana, který se zdál být zaskočený z jeho vystoupení na výboru. „Že to nevěděl. Ale to lhal. Ještě ten den, než byla má dcera nalezena, mu psala a volala kolegyně poslankyně, že jsem na zhroucení a zda nemá o dceři nějakou informaci. Takže moc dobře věděl, že tam mám dceru,“ tvrdí Richter.

Na druhou stranu však dodává, že mu nejde o Rakušana jako takového a o politiku. „Mě v této situaci nezajímá žádný Rakušan ani politika. Mě zajímá dojem, který jsem z vývoje celé události, od fakulty až do nemocnice, měl. Jsem vděčný a děkuji všem, kteří se podíleli na záchraně dcery a ostatních zraněných. A jestli tam jsou světlá místa, tak je potřeba se na ně ptát a odpovídat, aby se to neopakovalo a poučili jsme se z toho,“ apeluje Richter a říká: „Nejsem primárně nepřítelem Rakušana, mě ten člověk nezajímá.“

Poslanci slyšeli silný příběh postřeleného mladíka. Rodina ho odpojila a darovala orgány

Pomohla mu poslankyně Adámková

Vicepremiér Rakušan přitom opakovaně upozorňuje na to, že podobnému útoku nelze stoprocentně předcházet. Richterovi u sněmovního pultíku nabídl, že s ním záležitost probere mezi čtyřma očima. 

Richter v MF Dnes nyní popisuje, že si zažil nervy drásající chvíle, když zjišťoval, co s jeho dcerou je. „Až v 18:25 mi volala profesorka Věra Adámková, že ji našli a že leží v Motole na sále,“ prozradil se zmínkou o pomoci lékařky a poslankyně ANO Adámkové.

Velká úleva pak přišla v noci po střelbě. Mimochodem v době, kdy se ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) vrátil z mimořádného jednání vlády na večírek v budově ministerstva práce a sociálních věcí, který opouštěl až v půl čtvrté nad ránem, za což následně schytal i nemalou porci opoziční kritiky a výzvy k odstoupení...

Dcera mu volala z vypůjčeného telefonu od sestřiček

„V pátek v noci mezi jednou a druhou hodinou ranní mi volala, když ji probudili z umělého spánku. Měl jsem hovor z neznámého čísla, sestřičky jí půjčili telefon. Byl jsem velmi překvapen a neskutečně šťastný…,“ popisuje Richter v rozhovoru pro MF Dnes, co zažíval v noci po střelbě on.

Richter upozorňuje, že v případě jeho dcery, která je zdravotně z nejhoršího venku, šlo o minuty. „Když si řeknete, že rozhodovaly jednotky minut a tam leží minuty, tam minuty, tak si člověk samozřejmě říká, jestli to bylo v pořádku,“ dodává poslanec ANO.

Rakušan: Žádná politická bitva!

Rakušan v reakci na Richterova slova v úterý přímo ve Sněmovně zopakoval své přesvědčení, že v tomto případě jednoduše nemá jít o téma politických přestřelek.

„Já jsem slíbil i panu kolegovi Richterovi na bezpečnostním výboru, že se na jeho případ zeptám, budu se zajímat o ty jednotlivosti, ale zároveň jsem dnes novinářům řekl, že nebudu o osobním příběhu pana poslance informovat já a nebudu o tom nic říkat, nebudu panu poslanci nic vzkazovat přes média a nebudu panu poslanci nic vzkazovat ani přes řečnický pultík v Poslanecké sněmovně. Není problém, abych si s panem poslancem pohovořil mezi čtyřma očima, pokusil se mu dát k některým věcem vysvětlení tak, jak jsem je já zjistil,“ vzkazoval Rakušan.

„Já se tady do konfrontace s tím osobním příběhem prostě pouštět nebudu, protože v tomhle sále jsme drtivá většina z nás rodiče. Já jsem byl na tom místě tragédie, mám z toho také své vzpomínky, byl jsem v budově filozofické fakulty, jsou to věci, na které určitě do smrti nezapomenu, ale nedá se to srovnat s tím, co zažil každý otec nebo každá matka dítěte, které bylo zraněno nebo, nedejbože, přijde o život,“ pokračoval Rakušan.

Osobních příběhů jsem slyšel mnoho, říkal vicepremiér

Rakušan odmítá politickou bitvu na toto téma a Richterovi také nabídl, že mu doplní informace, které se poslanec ANO dozvěděl od šéfa pražské policie Petra Matějčka.

„Pokud budete mít zájem, já jsem na to připraven, ale v této části se hodnocení osobního příběhu vyhnu. Těch osobních příběhů jsem slyšel mnoho. Nejen proto, že pan kolega je poslanec, já jsem je slyšel od lidí na ucho telefonu, já jsem je četl v e-mailech a mnoho lidí mělo potřebu mně jako ministrovi vnitra ty věci říci, nějakým způsobem sdělit. A pokud měli zájem, tak jsem se i v těch individuálních případech jim pokoušel tu odezvu na sdělení toho jejich příběhu dát. A že tam je třeba rozčílení na nějaký aspekt toho celého, já s nikým nebudu vstupovat do sporu, já se pokouším těm lidem dát pochopení, protože my všichni jako rodiče se modlíme, abychom tohle nikdy v našem životě nemuseli - něco podobného - prožít. Je to asi nesdělitelné a nepřenosné, jako každá životní zkušenost,“ dodal Rakušan na vysvětlenou.

O střelbě jako takové mluvil vicepremiér i před novináři v atriu Poslanecké sněmovny na tiskové konferenci. I tam apeloval na to, že nejde o téma pro politické střety.

„Tohle není politické hřiště, tohle není hřiště politické přestřelky, tohle je věc, která se týká především rodin obětí a těch, kterých se ta tragédie osobně a nějakým způsobem dotkla. Vzpamatováváme se, hojíme se  z toho šoku, který jsme jako společnost všichni utrpěli. Pokud je ta debata vedena věcně, pokud je vedena korektně, ne ve snaze o nějaké politické zisky, tak je určitě potřebná, ale měli bychom si dát opravdu pozor, abychom ještě stylem té debaty a našimi výroky nezraňovali ty, kterých se dotkla nejvíce,“ vzkazoval jasně Rakušan.

Co o případu své dcery také řekl Richter poslancům

• „Tři týdny jsem o té události mlčel, nekomunikoval jsem s žádnými novináři, nepsal jsem na žádné sociální sítě, prostě nic jsem v tomto nedělal, a pouze jsem každý den od 22. prosince navštěvoval svoji dceru v nemocnici, kde jsem trávil celý den, a jenom jsme přemýšleli a modlili se za to, aby se nám dcera vrátila do života tak, jak než šla do té nemocnice nebo v té škole byla, jak to bylo dříve.“
• „Když jsem se dostavil na místo událostí, hledal jsem tam pomoc, neboť jsem se nedokázal dovolat na telefon své dceři. Od té první chvíle, kdy média zveřejnila, že se na té fakultě střílí, protože podle rozvrhu, který jsem měl, jsem přesně věděl, že je v tom patře, v té třídě.“
• „Opravdu vás prosím, ale vnímejte, že v první řadě mluvím jako otec a táta dcery, která 21. prosince loňského roku téměř zemřela.“
• „Jsem také táta, který měl při tom neštěstí vlastně štěstí, protože moje dcera žije, a já doufám, že i do budoucna po rehabilitacích a všech věcech, které ji ještě čekají, se vrátí zpátky do života.“
• „Cítím hlavně vděčnost, protože od mnoha lékařů jsem slyšel, že to, že má dcera žije, je vlastně zázrak. Ale pokud jste slyšeli můj projev na výboru, tak já nekritizoval ani tam. Já popisoval, co se dělo, to, jak mi to popisovala má dcera, to, čeho jsem byl svědkem já. A ano, mluvil jsem emotivně, byl jsem toho prostě plný, ale kritika to v žádném případě nebyla, protože kdyby to byla kritika, na to se připravím úplně jinak.“
• „Nikdo, ale skutečně nikdo z vás si nedokáže představit, jaké pocity, emoce, adrenalin a další věci s tím související jsem musel prožívat já, co se mnou cloumalo, co s manželkou, že tam máme svoji dceru, že voláte na číslo, které vám nikdo nezvedne, že minuty byly hodiny, že to bylo neuvěřitelné, jak ten čas probíhal s tím zásahem, co se kde dělo, jak lidé viseli na ochozu, a už tam jsem skoro viděl, že tam visí moje dcera, protože se mi to prostě - boty, které jsem viděl, shoda. To se vám v hlavě honí všechny možné myšlenky a říkám znovu, ten nejsilnější pocit, který zažíváte v tuto chvíli, je ale bezmoc, protože nevíte, co bude, jaká zpráva vás na konci toho dne čeká.“
• „Jediné, koho jsem kritizoval - a to budu kritizovat pořád a to nikdy ze mě nikdo nesmyje - je, že jsem kritizoval politiky, kteří se den, dva po tragédii - a říkal jsem to i na bezpečnostním výboru - šli vyfotit se svíčkou na pietní místo. Já tam byl také, kolegové, byl jsem tam 24., na Štědrý den, se svojí druhou, starší dcerou. Dali jsme svíčku, ale hanba by mě fackovala, abych se tam fotil. A ano, pane ministře Rakušane, ministře Bartoši, Lipavský, paní místopředsedkyně Richterová, to nebyla z vaší strany pieta - to bylo PR, bylo to strašně odporné.“
• „Ani jednou jsem ale neosočil zasahující policisty, že dělají něco špatně. Nedovolil bych si to já - a nejsem na to úplně expert a neznám postup - ale chtěl jsem vědět, proč to proběhlo tak, jak proběhlo, proč mou dceru vynesli před Filozofickou fakultu na ulici, kde podle mé dcery ji nechali několik minut ležet, než ji poté přenesli k Rudolfinu, a zase nechali několik minut ležet - to byly moje otázky na to, protože já jako rodič, člověk, který se v nemocnici dozví na místě, když tam přijedu večer, že tam rozhodovaly opravdu jednotky minut, jestli bude žít, nebo ne, tak jsem se ptal legitimně na to, proč tam byla.“