14°C
Žižkov, podobně jako jiné nynější pražské čtvrti či městské části, už od středověku platil za předměstí Prahy. Znamenitý rozvoj zaznamenal v 19. století, kdy zde započala hojná výstavba, což se neobešlo bez pozornosti. V roce 1881 byl z nařízení císaře Františka Josefa I. povýšen Žižkov na město. Tehdy v něm žilo přes 20 tisíc obyvatel, kteří si za svého prvního starostu zvolili Karla Hartiga.
S požehnáním císaře
Žižkované sice měli starostu, ten však neměl odkud důstojně úřadovat. Otázka zbudování reprezentativní radnice se tak začala řešit nedlouho po vzniku města. „Na zasedání obecního zastupitelstva dne 3. října 1887 přijala městská rada návrhy na postavení nové budovy radnice na Basilejském náměstí (dnes Havlíčkovo náměstí),“ uvádí autoři publikace Žižkovská radnice Jan Vlk, Ivan Vavřík a Rudolf Prokop.
Do té doby starostové úřadovali v domě v ulici Pod Vítkovem, posléze pak v domě na Prokopově náměstí. Základní kámen radnice byl položen 2. prosince 1888 v „jubilejní den oslav výročí čtyřiceti let panování císaře Františka Josefa I.,“ uvádí autoři. Se skutečnou stavbou se započalo až v roce 1889, čehož si může pozorný návštěvník všimnout hned při vstupu do radnice. Tento letopočet je totiž dodnes vyryt na vrchu bohatě zdobených vstupních dveří.
„Císař si ale nepřál žádné velkolepé světské ani církevní oslavy, a tak proběhla k zasvěcení žižkovské radnice toho dne jen skromná bohoslužba,“ dodávají. Ta se konala v dnešních prostorách Žižkovského divadla, kde se tehdy nacházela kaple Panny Marie. Za zmínku nicméně stojí, že po dokončení stavby František Josef radnici skutečně navštívil.
Na odiv světu
Stavbu se v čilém ruchu podařilo dokončit v roce 1891. „Celkové finanční náklady na finální provedení stavby si vyžádaly na 76 tisíc zlatých,“ stojí v knize. Slavnostně otevřená pak radnice byla 14. května, přičemž datum nebylo jen tak ledabyle vytaženo z klobouku.
„Byl to jednoznačně prozíravý tah, jak představit Žižkov a jeho obyvatele široké veřejnosti,“ myslí si autoři. O den později se totiž v Praze konala Zemská jubilejní výstava, na kterou do české metropole mířily davy českých i zahraničních zvědavců. V ty dny Žižkov skutečně vystoupil ze svého stínu, byl-li vůbec někdy v nějakém.
Pod zahájení Zemské jubilejní výstavy, která se konala na holešovickém Výstavišti, se ponejvíce podepsal právě Žižkov, konkrétně vrch Vítkov, kde byla instalovaná improvizovaná, 22 metrů vysoká socha Jana Žižky, která byla po tři až do půlnoci osvětlovaná. „V ulicích žižkovských bylo velice živo,“ uvádí Národní listy z 15. května 1891.
„Po 7. hod. seskupily se davy po většině na Basilejském (dnes Havlíčkovo) náměstí, které bohatě bylo okrášelono. Nová radnice osvětlena ve všech oknech působila dojmem překrásným,“ uvádí dále dobový denní tisk. „Náměstí po 8. hod. Večerní bylo diváky a spolky přeplněno. Ve všech tvářích byla patrna slavnostní nálada a jakési neobyčejné rozechvění. Na blízkách návrších vzplanuly v té době veliké ohně. Na olšanských kopcích vypáleny byly ohňostroje a hlučné rány z hmoždířů ozývaly se chvíli co chvíli.“
Dostavby
Vývoj Žižkova neustrnul a město se nadále vyvíjelo. V roce 1900 už zde žilo zhruba 60 tisíc obyvatel. V tom důsledku došlo i na rozšíření radničních prostor. V roce 1906 přikoupila obec sousední dům v Lipanské ulici, z něhož po jeho demolici vzniklo secesní křídlo, které se ale esteticky nijak „netluče“ s dřívější neorenesanční stavbou. A o 91 let později se radnice rozrostla podruhé, přikoupením sousedícího domu taktéž v Lipanské ulici.
Genius loci Žižkova
Žižkovská radnice, pod jejíž podobou je podepsán architekt Jan Šimáček, slouží svému účelu nepřetržitě už 132 let. Za tu dobu se na ní vystřídalo celkem 21 starostů a dvě starostky, přičemž mnozí z nich mají vystavené své důstojné portréty v zasedací síni radnice. Ta je dodnes chloubou nejen svého okolí, ale z hlediska architektonických a estetických hodnot určitým unikátem celé metropole. „Je jednou z nejkrásnějších radnic v Praze,“ stojí v knize Žižkovská radnice. Dáno je to její specifičností.
„Budova je řešena jako pravoúhlá dvoukřídlá stavba se vstupním rondelem v nároží,“ podivují se autoři nad vskutku zvláštním řešením vstupních prostor. Vchod totiž nebyl řešen tak, jak bylo tou dobou obvyklé – tedy ve středu budovy, nýbrž na jejím nároží.
„Hlavní vchod je tedy orientován do křižovatky dvou ulic (Lupášova a Lipanská) vedoucích na náměstí. Je to zcela v duchu nekonvenčního žižkovského urbanismu, kde nenajdeme jediný blok symetricky pravoúhlý, jako je v okolních čtvrtích,“ píší autoři. Nad vchodem je pak k vidění ochoz, na který lze vstoupit ze starostovi kanceláře, a pěkný dojem následně umocňuje kupole, do které jsou vsazeny tři hodinové ciferníky. Samou špičku stavení pak zdobí lucerna.
Vnitřní krása
Budova radnice, která je od roku 1958 zapsaná v seznamu kulturních památek, lahodí oku nejen zvenčí, ale i zevnitř. Hned při vstupu hlavním vchodem vejde návštěvník na trojramenné schodiště s mohutným zábradlím, které autoři publikace připodobňují k okázalým počinům mistra barokní architektury Kiliána Ignáce Dientzenhofera. „Strop schodiště jest ozdoben malovanými znaky města Žižkova,“ citují z knihy Město Žižkov z roku 1910.
Ve vyšších patrech se nachází zasedací a radní síně, které jsou bohatě zdobené nejrůznějšími dekoracemi. V síni, která je určená k zasedání zastupitelstvu, je k vidění také veliký obraz Bitva na Vítkově od Adolfa Liebschera. „Dále jest umístěna v radní síni sádrová socha ve ¾ životní velikosti Jana Žižky z Trocnova a sádrový model jubilejního kostela sv. Prokopa. Čelní stěna ozdobena jest kopií Brožíkova obrazu ,Mistr Jan Hus před koncilem kostnickýmʽ v bohatě zlaceném, širokém rámci a ozdobu průčelní zdi zadní tvoří polohorys Žižkova,“ dočetli bychom se v knize z roku 1910.
V prvním patře bychom také nalezli prostory určené starostům Prahy 3, odkud momentálně od roku 2022 úřaduje současný starosta Michal Vronský (TOP 09). K dispozici má vlastní kancelář a poté o něco větší a honosnější místnost, kde přijímá hosty, a kde mimo jiné v roce 1997 oddával tehdejší starosta Tomáš Mikeska (STAN) Václava a Dagmar Havlovi. Do manželského svazku jinak na radnici vstupovaly další známé osobnosti (nejen) Žižkova – Vlasta Burian, Jaroslav Seifert, ale i Václav a Olga Havlovi.
VÁCLAV HAVEL (* 5. října 1936, † 18. prosince 2011) Videohub
