9°C
Jediný výstřel »vítězného« února 1948: Student Řehounek to dostal do nohy a pak ho vyhodili ze školy!
25. února 1948 vyrazily na Pražský hrad dvě tisícovky studentů, aby se jejich zástupci setkali s prezidentem Benešem a rozmluvili mu přijetí demise nekomunistických ministrů. Přes policejní kordon v Nerudově ulici na Malé Straně se tam ale nedostali, náhodným výstřelem byl navíc zraněn jeden z protestujících. Byl to jediný výstřel tzv. Vítězného února…
Studenti se pokoušeli proniknout na Hrad z několika směrů, policisté a další ozbrojenci věrní komunistům ale všechny přístupy zablokovali. V Nerudově ulici, těsně pod Hradem u Jánského vršku, stál kordon příslušníků Veřejné bezpečnosti se samopaly. Ti studenty zastavili. Pro upřesnění: Veřejná bezpečnost (VB) byla za totality složkou československého Sboru národní bezpečnosti (SNB) a vykonávala policejní činnost.
Po krátkém dohadování směla na Hrad odejít pětičlenná delegace. Přijal ji ale pouze kancléř Jaromír Smutný, který jim poděkoval za vyslovení důvěry v prezidenta, nicméně oznámil, že na všechno je již pozdě, neboť vládní krize skončila – prezident právě podepsal nové složení vlády.
Chaos a výstřel
V době, kdy pětice studentů hovořila s prezidentovým kancléřem, policisté studenty v Nerudovce vyzvali, aby se rozešli. Odmítli s tím, že měli slíbeno vyčkat návratu delegace. Velitelé mezitím posílených jednotek SNB nebrali na protesty zřetel. Po opakované výzvě k rozchodu se příslušníci SNB připravovali k akci. Ve snaze jejich zákroku zabránit zpívali studenti národní hymnu. To členy útvaru na okamžik zastavilo, poté ale začali systematicky a tvrdě studenty vytlačovat.
V úzké ulici neměly přední řady před pažbami kam ustupovat. Nastal chaos, několik lidí bylo povaleno na zem. Kordon ustoupil asi o tři kroky zpět a pak postupoval opět kupředu. V tu chvíli ze samopalu jednoho příslušníka SNB vyšel náhodný výstřel. Naštěstí jen jeden, i tak se projektil odražený od dlažby zaryl do pravé nohy 22letého studenta Vysoké školy lesního hospodářství Josefa Řehounka.
Nová publikace již na stáncích nebo k objednání zde>
Více v nové knize Stalin, rudá zrůda, vydané k 70 letům od smrti největšího masového vraha. Odborným garantem této publikace se stal historik Michal Macháček.
Najdete zde
Jak se žilo ve stalinské éře
Pozadí velkých politických čistek
Psychologický profil narušeného vládce
Podrobný životopis
Vše o Stalinových ženách včetně zplození dítěte s 13letou milenkou
Skutečné důvody, proč uchvátil Československo
Proč si liboval v mužských aktech
Jakou měl pornografii
Co mu českoslovenští pracující posílali za dary…
Kupujte u všech dobrých prodejců nebo na www.ikiosek.cz s dopravou zdarma.
František Man
Tím střelcem byl strážmistr František Man, příslušník SNB. Při pozdějším vyšetřování nezapíral, asi po pravdě tvrdil, že to byla nešťastná náhoda. Byl sice obviněn, ale pak vše vyšumělo, soud dospěl k závěru, že to skutečně byla nešťastná náhoda. Takže potrestán nebyl. Osud ho však dohnal. Při pronásledování uprchlého vězně zakopl a opět vyšla z jeho zbraně náhodná střela. Tentokrát se poranil sám, prostřelil si podbřišek. Skončil s trvalými následky a musel od Veřejné bezpečnosti odejít.
Zraněný student
A jak dopadl student Řehounek? V nemocnici se stal přísně střeženou osobou. Policisté monitorovali, kdo za ním chodí. Komunisté se navíc snažili jeho zranění co nejvíce bagatelizovat, nehodilo se jim takzvaně do krámu, aby při »pokojném převratu« tekla krev. V novinách se psalo, že byl v nemocnici jen pár dní, což nebyla pravda, poležel si tam měsíc! Při své výpovědi 25. února 1948 vylíčil, jak ho kamarádi dopravili na saních do nemocnice.
V archivu se dochovala zpráva vyšetřujícího lékaře plk. MUDr. Jaroslava Vicha: „Poranění jest kvalifikovati jako samo o sobě těžké a jest pravděpodobno, že zanechá trvalé následky pro funkci postiženého hlezenního kloubu.“ To se také potvrdilo, průstřel kotníku znamenal pro Josefa Řehounka trvalé postižení. Do konce života chodil o holi a kulhal…
Vyhozen
Z nemocnice se student vrátil zpátky na koleje a ještě s nohou v sádře udělal dvě zkoušky. Školu ale nedokončil. Koncem června 1948 byl jako stovky jiných vysokoškoláků ze studia vyloučen. Našel si místo v polesí v šumavské Filipově Huti, kde však byl posledního dne toho roku zatčen pro podezření, že umožňuje útěky občanů přes hranice. Po jedenácti měsících vyšetřování byl z pankrácké vazby bez soudu propuštěn. Oženil se, vystřídal několik lesáckých pracovišť a služební kariéru končil v Hradci Králové jako vedoucí technolog. Až koncem šedesátých let mu bylo umožněno dostudovat na Lesnické fakultě VŠZ v Brně, kde 19. června 1970 promoval. Zemřel v roce 1979 na rakovinu plic krátce po svých čtyřiapadesátinách.
Zklamání
Studenti byli v únoru 1948 velmi zklamáni, že se k jejich protestu nikdo nepřipojil, zůstali ve své snaze zachránit demokracii v zemi a zabránit nástupu komunistů k moci osamoceni. Jejich následovníci se dočkali až o dlouhých čtyřicet jedna let později, v listopadu 1989. Tehdy navázaly na studentský pochod protesty dalších profesních skupin a vrstev obyvatelstva. Následná sametová revoluce bez násilí v několika dnech smetla čtyři desítky let budovaný komunistický režim… Ze studentské demonstrace 25. února 1948 se dochovala jediná autentická fotografie, jejímž autorem byl tehdejší student FAMU Jiří Ployhar (1927- 2009).
Bez násilí, ale protiprávně
Vládní krize vypukla v únoru 1948 poté, co komunistický ministr vnitra Nosek odmítl revokovat své rozhodnutí o výměnách předních policejních funkcionářů za komunistické kádry, k čemuž ho zavazovalo hlasování vlády ze 13. února. Ministři za ČSNS, ČSL a slovenskou Demokratickou stranu složili své funkce a doufali, že prezident Edvard Beneš demisi nepřijme. Hlava státu ale demisi pod tlakem přijala a podepsala nové složení vlády, které jí předložil Klement Gottwald.
Jak je v našich končinách zvykem, obešel se tento převrat bez otevřeného násilí. Komunisté totiž v roce 1946 vyhráli volby a také o dva roky později za nimi stála nezanedbatelná část obyvatel. Jejich cesta k moci ale rozhodně neodpovídala zákonům. Akční výbory Národní fronty přebíraly moc v továrnách, v obcích, ale i v nekomunistických stranách už před 25. únorem. Lidové milice neměly žádnou oporu v zákonech, někteří poslanci národních socialistů byli zatýkáni navzdory své imunitě…
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.