14°C
Petr Hlaváček si na povodeň v roce 2002 velmi dobře pamatuje, bylo mu tehdy 41 let a vyučoval na Fakultě architektury ČVUT. Vzpomíná, jak několik jeho kamarádů architektů v rychlosti vyklízelo své karlínské kanceláře s tím, že se tam už nikdy nevrátí.
„V prvních chvílích Karlín všichni odepsali. Schytal to strašně moc, oproti například Starému městu, které v té době již bylo proti povodním poměrně dobře zabezpečené,” říká. Krátce po katastrofě asi nikdo nečekal, že by se Karlín stal jednou z nejlukrativnějších částí Prahy. Masivní investice developerů, ale také města do nových projektů a do protipovodňové infrastruktury jej proměnil k nepoznání.
„Karlín, úplně původně v historii, stál za hradbami města, takže se tam postupně přesouvaly různé funkce z centra. Ještě před obdobím první republiky, tam kde je dnes pobřežní ulice, byl kanál. V něm stály nákladní lodě a vykládaly zde zboží.“
Mezitím co samotná lokalita Karlína je sama o sobě velmi pěkná, postupem času se z ní stávala čím dál tím více dělnická a průmyslová čtvrť, která byla předměstím, než součástí centra, jak je tomu dnes. Napomohl pád městských hradeb, přestavba i nová výstavba. Koncem 50. let 20. století zde například vznikalo jedno z prvních pražských sídlišť - Invalidovna. Průmyslové a dělnického rázu se však lokalita dlouhá léta ne a ne zbavit. Na přelomu milénia třeba v oblasti Florence a okolí se sdružovali lidé bez domova, narkomani. Spousta domů nebyla v úplně nejlepším stavu.
Druhý dech
Když povodeň v roce 2002 udeřila, vyhnala ze svých domovů více než 25 tisíc lidí a kvůli nestabilnímu podloží muselo jít k zemi 25 objektů včetně několika obytných domů. Tato katastrofa paradoxně přinesla nové příležitosti. Čtvrť získala druhý dech.
„Město tehdy vynaložilo poměrně velké náklady na to, aby ochránilo Karlín. V té době se zde rozjel významný boom, vzniklo tu spoustu zajímavých staveb, působili zde velmi sofistikovaní developeři a architekti. V podstatě dnes je z něj takové malé Silicon Valley nebo maličký Berlín, přilákalo to spoustu IT firem, vzniklo zde spoustu podniků, které oslovují mladší generace a z hlediska životního stylu je to velmi atraktivní,“ popisuje Hlaváček.
Nová protipovodňová opatření
Podobný osud snad čeká také Rohanský ostrov, kde má v dohledné budoucnosti vzniknout zástavba s několika tisíci byty která Karlín napojí na Libeň. Vznikne zde také park, který kromě rekreační funkce také bude sloužit jako součást protipovodňové ochrany.
„V zásadě se povodním dá čelit dvěma způsoby, jeden je stavba technických ochranných zdí, jako tomu je například na Starém Městě. A druhá cesta je rozšiřovat v určitých místech tok řeky a zlepšovat tak její průtok,“ vysvětluje Hlaváček.
Právě k takovému opatření má dojít na Rohanském ostrově. Stejně tak se má posunout i strmý svah u břehu řeky podél Rohanského nábřeží, který bude upraven tak, aby pomalu volně stoupal až k cyklostezce, která se táhne mezi řekou a kancelářskými budovami Riverside. Zlepší se tak přístup k vodě, hrozba záplav se tím při povodni výrazně sníží a zároveň zmizí neupravená zeleň, která v současnosti volně prorůstá mezi starými betonovými kvádry a odpadky, jež se zde hromadí.
Mají původní obyvatelé smůlu?
V souvislosti s tím, jak prudce se Karlín nadechl k novému životu, se ale často také mluví o tzv. gentrifikaci. Zjednodušeně se jedná o jev, kdy město trpí vlastním úspěchem a v důsledku jeho rozvoje a stoupajících cen nemovitostí, jej postupně začínají opouštět původní obyvatelé. Ti nahrazují noví, kteří si bydlení v takové čtvrti mohou dovolit. Podobným procesem, leč z jiných příčin, do jisté míry prochází i třeba Holešovice a Letná.
Hlaváček připouští, že do jisté míry k tomu v Karlíně došlo. Popisuje, jak si zde město chce zachovat rozmanitou sociální strukturu: „Kdyby k tomu docházelo v celém městě, samozřejmě by to byl velký problém, my s tím bojujeme tím způsobem, že se to snažíme dohánět výstavbou městských bytů, ať už na Rohanském ostrově, nebo o kousek dál na Palmovce. Tyto byty budou především k dispozici křehčím skupinám obyvatel, jako senioři, samoživitelé a podobně.“
Štěstí v neštěstí
Působivý osud Karlína se dá označit za takové štěstí v neštěstí. V současnosti platí za prestižní čtvrť, která patří mezi ty bohatší. Velká část zejména mladých obyvatel sní o tom, že by zde chtěla žít. Avšak najdou se i tací, kteří obdiv pro novou tvář této čtvrti příliš nemají.
Kdyby měl vyjmenovat jednu z novodobých staveb, co zde vyrostly po roce 2000, a která je jeho vkusu nejbližší, Hlaváček jmenuje stavbu Corso Karlín, která vystihuje vývoj čtvrti. Do historické budovy bývalé fabriky totiž zasazuje prosklenou konstrukci s velmi moderním nádechem. Naopak mu zde trochu chybí přístav, o který Karlín přišel, neboť by potom vedle „malého Berlína“, nebo „malého Silicon Valley“, mohl být titulován také jako „malý Amsterdam“.
