18°C
Aneta se svými duševními stavy dlouhodobě bojovala, a to statečně. Dokonce na sociálních sítích vystupovala pod jménem „Dívka bez hranic“, které ilustrovalo její zdravotní stav. Ochotně druhým radila a snažila se jim pomoct – vlídným slovem, dobrou vůlí, popsáním vlastní zkušenosti.
Bohužel v jejím vlastním případě nic nepomohlo. „Postupnými hospitalizacemi jsme nabyli dojmu, že nic nepomáhá: stacionáře, psychoterapie ani antidepresiva,“ popsala její maminka Martina, která chce dceřin odkaz šířit dále prostřednictvím instagramového účtu.
Nemají se rádi
„Hraniční porucha osobnosti je pro člověka těžký úděl,“ přiznává i psychoterapeut Jan Kulhánek (odborník s Anetou Kulhánkovou není v příbuzenském vztahu, poz. red) a zdůrazňuje, že ve skutečnosti „nejde o nemoc, ale o komplikovanou povahu, složitou osobnost.“
Lidé trpící hraniční poruchou osobnosti mají velmi negativní vztah sami k sobě, nemají se rádi, mají nedůvěru k druhým lidem, těžko se jim navazují blízké vztahy. „Bývají často impulzivní, je pro ně někdy těžké kontrolovat své emoce. Jsou to lidé, kteří jsou sebedestruktivní, mají sklony k užívání návykových látek i k sebepoškozování,“ popisuje Kulhánek.
Navenek jsou to často lidé zajímaví, činorodí, uvnitř nich se však odehrávají velká dramata. „Přestože jsou často chytří a mají potenciál, tak kvůli své celkové nestabilitě a emoční rozkolísanosti mají problém třeba dostudovat, nebo se dobře uplatnit v běžném životě,“ vysvětluje psychoterapeut.
Vysoké riziko sebevražd
Podle odborníka „hraničáři“ také mají sníženou schopnost přizpůsobit se změnám, často prožívají velké napětí a úzkost. „Jsou hodně sebekritičtí a za spoustu věcí se nesnáší. To je i důvod, proč řada z nich často přemýšlí o sebevraždě. A skutečně je u nich výrazně větší riziko sebevraždy než u běžné populace,“ potvrzuje Kulhánek.
U dětí odborníci poruchy osobnosti nediagnostikují, což souvisí s vývojem jejich osobnosti. Na diagnózu je tak třeba počkat až do období rané dospělosti, jako tomu bylo i v případě Anety. Jak už zmínila její maminka, její dcera měla za sebou určitě osm hospitalizací a rodina si myslí, že jí nikterak nepomohly.
„Hospitalizace není léčba, je to spíše ochrana před sebou samým. Do hospitalizace jdou lidé, když je velké riziko, že by si mohli ublížit. Je to taková krizová pomoc, záchranný kruh, když už se člověk topí,“ komentuje Kulhánek, podle kterého je velká šance na úspěšnou léčbu. Je ovšem třeba překonat kritické období dospívání.
Kritické období dospívání
„Určitě je možné hraniční poruchu osobnosti léčit a často se pomocí dlouhodobé psychoterapie a léků podaří pomoci člověku přežít to nejtěžší období dospívání. Když se to povede, tak většinou už je klient postupně stabilnější, naučí se se stavy, které zažívá, zacházet a prožije dobrý život,“ má ze své praxe zkušenost Kulhánek.
Proč je období dospívání tak krizové? „Člověk se teprve hledá, vyrovnává se sám se sebou a má pocit, že ho čekají obrovské úkoly, jako vybrat si správnou školu nebo partnera. Obrovské téma je i osamostatnění se,“ vysvětluje psychoterapeut.
Naděje je, ale...
Situaci neulehčuje fakt, že někdo může mít poruchu lehčí, jiný těžší, a čím více je osobnost narušena, tím větší muka člověk prožívá a léčba je složitější. „Bohužel to může zkomplikovat i to, že jak často mají tito lidé úzkost, jsou pak i náchylnější začít užívat drogy nebo alkohol. Tyto látky ovšem přinesou je krátkodobé uklidnění, psychiku člověka naopak ještě víc rozkolísají,“ varuje Kulhánek.
„Anety je mi samozřejmě strašně líto, protože musela vnitřně hodně trpět a deprese člověku berou naději. Když je člověk depresivní, ztrácí víru, že to bude dobré. Ale není to pravda, pokud to člověka opravdu nezahubí v tomhle období, tak se stav obvykle zlepšuje, když na sobě člověk pracuje,“ dává odborník naději.
Potřebujete pomoc?
Krizová centra - RIAPS, CKI BOHNICE
KALEIDOSKOP - pracoviště zaměřené na léčbu poruchy osobnosti
Sebevraždy kvůli pandemii. Jak covid decimuje lidskou psychiku?
Sebevraždy kvůli pandemii. Jak covid decimuje lidskou psychiku?
