9°C
Jak dlouho jste si tehdy koupi bytu rozmýšleli?
Já jsem moc potřebovala maminku na hlídání a rodiče odsud bydlí kousek. Pátrali jsme, kde budeme bydlet, a když se uvolnil tento byt, bylo jasno. Je to absurdní, že se člověk rozhoduje o největší investici svého života, kterou musí hypotékou splácet spoustu let, a má na to zhruba půl dne, jinak nabídka zmizí. Koupi ponožek můžete zvažovat dva dny, ale bydlení si musíte rozmyslet v řádu hodin. Ale svého rozhodnutí jsem nikdy nelitovala.
Potřebujete mít ve svém bydlení spoustu světla?
Ano, opravdu spoustu. Dřív jsme bydleli na Havelském tržišti, v 1. patře na Praze 1. Tam jsme museli v zimě půl dne svítit. To je nevýhoda starých domů. Jak jsou ty byty sevřené v ulicích, tak je tam světla minimum. Já jsem jako dítě bydlela v paneláku a tam jsem na světlo byla zvyklá. A tady je ho také víc než dost.
Co tu máte nejraději?
Já jsem dost praštěná, třeba jsem si vyrobila falešné dveře, které tvoří obraz. Mají i kliku a lucerničku. Jsou stejné jako balkonové dveře. Pak miluju ledničku se spoustou magnetů z cest. Vím, že je to kýč, ale jsou to také vzpomínky. A díky terase jsem si zvykla na kytky a bylinky. Nejvíc se tu daří oleandrům a ibiškům, které na zimu stěhujeme na chodbu před bytem. Všecho, co snese přímé slunce jako ve Středomoří, tomu je tu dobře. Sice v létě se na terase skoro nedá být, ale zase už od února to jde. Naučila jsem se mít ráda vítr, protože tady fouká pořád. Tedy přes zimu. V létě, když je největší vedro, tak se vzduch ani nehne.
Změnila byste doma něco?
Vanu jsme používali, jen když byly děti malé, pak už všichni čtyři jen sprcháč. A místo vany by se dalo v té koupelně kouzlit. Malá saunička nebo druhý sprcháč. (smích) Prostě něco užitečného.
Kuchyně vypadá poměrně subtilně, stačila vám vždycky?
Úplně bez problémů. Já vlastně nevím, co v těch velkých kuchyních lidé mají nebo dělají. Mně ta moje vždycky stačila. A to jsem – i když ne úplně ráda, protože vaření není moje hobby – každý den vařila pro čtyřčlennou rodinu. A vlastně v tom pokračuji pořád, protože teď se zase starám o svoje rodiče a vařím denně pro ně.
Když se děti odstěhovaly, uvolnily se dva pokoje, jak jste je využila?
V jednom se učím, protože jsem se pustila do studia ošetřovatelství na 2. lékařské fakultě. Už teď jsem se naučila spoustu nových věcí. Mám ale teď problém s tím, absolvovat praxe. Kvůli rodičům, o které se starám, mám strach, tak nevím, jak to dopadne. Ale ráda bych v budoucnosti pracovala v domě pro seniory.
A co je v tom druhém pokoji?
Ten si zabral manžel. Nevím, kdo z nás ustoupí ze svého útočiště, až u nás jednou budou chtít třeba přespat vnoučata. Teď se mi zrovna první narodilo, jmenuje se Davídek. A máme z něj velikou radost!
