Na pozoruhodné okolnosti kolem jízdy na objednávku po hlavním městě upozorňuje historická publikace Miroslava Honzíka „Praha 1921“. Pokud někdo chtěl zvolit komfortnější způsob dopravy a nechtěl čekat na tramvaj, mohl využít právě drožkáře nebo fiakristy. Jaký byl mezi nimi rozdíl?

Praha se ve 20. letech drala na leteckou mapu. Chybělo ale něco zásadního: Letiště

Prvorepublikový rozvoj letectví se v Praze a okolí odehrával v továrnách Aero, Avia a v Hlavních leteckých dílnách.

„Ve fiakru byl zákazník vezen párem koní, kdežto v drožce klusal nebo se vlekl jeden kůň. To mělo pochopitelně i ekonomický dopad. Fiakr byl podstatně dražší,“ uvádí publikace.

Zajímavé údaje poskytuje sazebník za jízdu z prvorepublikového období. Jelikož neexistovala možnost elektronicky provozovatele drožky a fiakru kontrolovat, vydal tento sazebník ve snaze kontrolovat situaci tehdejší pražský magistrát.

„Čtvrthodinová jízda fiakrem stála dvanáct korun, drožkou osm. Za půlhodinu to již bylo dvacet, případně dvanáct korun. A za každou další půlhodinu byl fiakrista oprávněn požadovat deset, drožkář čtyři koruny. To byly docela slušné ceny ve srovnání s tramvajovou jízdenkou za korunu,“ přibližuje tehdejší cenové poměry za dopravu po Praze publikace.

Nástup koňky v Praze: Odpůrci jí najížděli do cesty a kladli na koleje patrony

Koňská dráha na Václavském náměstí roku 1895 a zachovalý vůz koněspřežné tramvaje, který můžete vidět v Muzeu MHD ve Střešovicích.

Největší kuriozitou je pak v tomto směru příplatek za jízdu do kopce, která znamenala přirážku šest korun ve fiakru a čtyři koruny v drožce. „Při kopcovitém reliéfu Prahy nebyla taková projížďka zrovna lacinou kratochvílí. A nad to – nikdo taxativně nestanovil, kteréže ulice splňují předpoklady pro příplatek za jízdu do kopce,“ dodává k tématu autor knihy „Praha 1921“.