V poválečné Evropě zažíval fenomén letectví překotný vývoj. Zatímco dříve šlo spíš o nervy drásající zálibu úzké skupiny vizionářů, první světová válka a využití letadel pro její účely přineslo tomuto odvětví rychlý posun. Na dění v teprve několik let existující prvorepublikové Praze upozorňuje publikace „Praha 1921“ autora Miroslava Honzíka.

V samotném hlavním městě Československa fungovaly dvě letecké výrobny. Dřevěné kostry potažené plechem nebo plátnem vznikaly v továrnách Aero v Holešovicích a v Avii, která tehdy fungovala v bývalém vysočanském cukrovaru.

Existovaly ještě Hlavní letecké dílny ve Kbelích, ale ty se tehdy nacházely za hranicemi Prahy. „Ba bylo to, očima současníků, místo od Prahy značně vzdálené, takže k příležitosti leteckého meetingu ve Kbelích se objevila v denním tisku přehledná mapka, aby tam Pražáci vůbec trefili,“ uvádí Miroslav Honzík v publikaci.

Pozvánka na mezinárodní leteckou výstavu
Autor: Praha 1921

V holešovické Aerovce tou dobou například vznikl dvouplošník Aero Ae 2.01, který dosahoval tehdy neuvěřitelné rychlosti 240 km/h. Tamní konstruktéři, kterými byli inženýři Vlasák a Husník, měli představovat naši tehdejší špičku v oboru. Avia na počátku 20. let minulého století zaměstnávala 220 dělníků, ve kbelských dílnách pak pracovalo 280 zaměstnanců.

Něco chybělo…

„Vývoj Prahu maličko zaskočil. V roce 1920 se ustavila Francouzsko-rumunská vzduchoplavecká společnost. Ta se rozhodla spojit letecky Paříž s Československem a Polskem, novými spojenci Francie v Evropě. Praha získala možnost napojit se na rozvíjející se evropskou leteckou síť. Jen Jedno chybělo. Letiště,“ popisuje vývoj událostí publikace.

Za neuvěřitelné čtyři dny se na kbelské planině podařilo postavit nouzový dřevěný domek. Projekt se postupně rozrůstal, už 1. října 1920 bylo možné zahájit pravidelnou leteckou dopravu z Paříže přes Štrasburk do Prahy. V srpnu roku 1921 se podařilo přepravit 127 osob a 45 metráků pošty, což publikace popisuje jako slušný výkon.

„Od 21. září 1921 se létalo denně oběma směry a linka byla prodloužena do Varšavy. Tam se létalo třikrát týdně a let trval čtyři hodiny. Do Paříže to trvalo ještě o dvě hodiny déle a cena letenky byla o něco vyšší než v 1. třídě rychlíku,“ popisuje další rozšiřování letectví v souvislosti s Prahou Miroslav Honzík.

Postupem doby se letectví začínalo stávat stále běžnější součástí života. Díky nezlomnému přístupu nadšenců na počátku tohoto příběhu, kdy se všem letcům i jejich pasažérům říkalo dobrodruzi a hazardéři, se dnes můžeme spoléhat na leteckou dopravu, bez které by si už ani Praha nedokázala představit život.

Fotogalerie
5 fotografií