10°C
Historie pražské Thomayerovy nemocnice je prakticky jakýmsi zrcadlem pro vývoj celého Československa ve 20. století. Po vzniku samostatného státu roku 1918 a tedy po ukončení první světové války začal být v Praze problém s péčí o seniory, kteří často neměli možnost prožít důstojné stárnutí. Chorobince či starobince byly jen někde, zároveň bývaly malé a přeplněné.
Roku 1924 bylo schváleno, že je potřeba vybudovat v rámci pražské sociální péče zcela nový ústav. Na území Velké Prahy úředníci vybrali místo, které se tehdy nacházelo v polích daleko za městem. Se stavbou se začalo roku 1926 a za dva roky bylo hotovo. Masarykovy domovy začaly fungovat roku 1928, jméno nový areál získal usnesením z městské rady, která se konala 21. září.
Po zbytek prvorepublikového období se Masarykovy domovy věnovaly plnění svého účelu. Soubor 21 budov tvořilo 10 rozsáhlých pavilonů pro chudé, dětská zotavovna s lesní školkou, dětský chorobinec, ozdravovna nebo další správní či společenské objekty.
„Sociální ústavy hlavního města Prahy byly stavěny do značné míry i jako nemocnice, byly vybaveny jako nemocnice technicky, velmi moderně zařízené. […] Bylo tedy přirozené, že se nemocnicí nakonec staly,“ vysvětluje k přerodu starobince v plnohodnotnou nemocnici Tomáš Sosna, lékař z Thomayerovy nemocnice, který je zároveň autorem historické publikace k devadesátiletému výročí tohoto zařízení.
Válka, nacisté a Sověti
V průběhu druhé světové války bylo nezbytné některé pavilony uvolnit pro zřízení německého vojenského lazaretu. „V lazaretu byli hospitalizováni i vojáci s omrzlinami od Stalingradu. […] Čeští chovanci byli vystěhováni na nejrůznější místa v Čechách. Po atentátu na říšského protektora Reinharda Heydricha bylo v nynějším pavilonu G2 umístěno 62 dětí z Terezína a šest dětí z Lidic. Vesměs šlo o děti příbuzných účastníků atentátu. […] Za odbojovou činnost byli někteří zaměstnanci ústavu vězněni i popraveni,“ uvádí ke chmurnému období nemocnice Tomáš Sosna.
Areál během okupace již jméno Masarykovy domovy nenesl. Po skončení druhé světové války se z místa stala vojenská nemocnice Rudé armády. Zotavovali se tu také nemocní z koncentračních táborů, a to nejen Češi, ale také Belgičané, Francouzi, Italové, Poláci nebo Řekové. Rudá armáda prostory opustila v květnu 1946.
Poválečné období
Po komunistickém převratu byl v Praze opět nedostatek nemocničních lůžek. Bylo tedy rozhodnuto, že ze zařízení se stane plnohodnotná nemocnice. Název Thomayerova nemocnice místo nese od roku 1953.
Během následujících desetiletí se v tomto zařízení realizovala celá řada výzkumných prací, ze kterých se v Thomayerově nemocnici roku 1971 zformoval Institut klinické a experimentální medicíny, tedy IKEM. Po revoluci se od areálu oddělil a roku 1998 se přestěhoval do nedaleké novostavby nad horní částí krčského areálu.
„Thomayerova nemocnice byla zrcadlem doby a stejně jako naše společnost prošla obdobím rozkvětu, stagnace i hlubokého úpadku. Věřím, že areál nemocnice, který má rozlohu bezmála 30 ha, poskytuje prostor pro její další rozvoj tak, aby se stala přirozeným centrem zdravotní péče pro občany nejenom na pravém břehu Vltavy,“ dodává závěrem v publikaci Tomáš Sosna.
