Češky mezi uprchlíky, kteří do Evropy nechtějí. A mezi Evropany válčícími s ISIS

„Pár fotografií uprchlíků, kteří se vracejí z Turecka do severní Sýrie. Ačkoliv se jejich domovy mnohdy proměnily v ruiny, většina z nich tvrdí, že do Evropy nechtějí. Chtějí zpět do svých domovů a žít v klidu,“ napsala na Facebooku válečná novinářka a šéfredaktorka časopisu Lidé a země Lenka Klicperová k sérii fotek běženců ze severní Sýrie.

Vydala se tam s kamarádkou, humanitární pracovnicí a kolegyní ze sdružení Femisphera, která se zaměřuje na osudy (nejen) žen ze třetího světa, Markétou Kutilovou. Společně chtějí upozorňovat na situaci lidí, kteří ze Sýrie utíkají před válkou pryč. Ale i těch, kteří zůstávají a dál čelí tvrdé syrské realitě dlouholeté občanské války i bojů s Islámským státem. 

Srdeční a pohostinní. I když přišli o mnoho

Obě zkušené české cestovatelky mají za sebou nejednu účast na podobném zahraničním podniku s cílem pomáhat a upozorňovat na palčivé problémy nejen v Asii, ale třeba i Africe. V době, kdy se v Evropě tolik řeší uprchlická krize a přesun velkého množství běženců do zemí „zaslíbených“, jakými mají být především Německo, Velká Británie či skandinávské země, se však setkaly s něčím jiným – lidmi, kteří přišli kvůli válce o své domovy, ale přesto se vrací zpět.  

A chtějí jednoduše přežít. „Rodina, která se vrátila po pěti měsících z tureckého uprchlického tábora a živí se pěstováním pistácií a oliv. Jen málokde jsme zažily tak srdečné a pohostinné lidi – navzdory faktu, že přišli skoro o všechno,“ poznamenává Klicperová k další z fotek. 

Dvě Češky u hranic Islámského státu: Zachytily českou stopu v Sýrii

Češky se v Sýrii dostaly do oblasti, kterou kontrolují kurdské jednotky. Ještě před třemi měsíci se zde nacházel obávaný Islámský stát, který se Kurdům podařilo vytlačit, řada lidí je však islamistům dál loajální. Jiní jsou loajální pro změnu režimu diktátora Bašára Asada. Celé to tak tvoří poměrně třaskavou kombinaci. 

Kurdové vytvořili na severu Sýrie vlastní správní celek – své autonomnímu státu říkají Rojava. „Tento kvazistát dnes funguje skoro nezávisle: na hranicích má své lidi, oblast kontrolují kurdské milice YPG, které vytvořily i svou státní správu. Je to jakýsi stát ve státě, a zatímco na mnoha místech rozvrácené Sýrie bují chaos, tady je to jinak; vládne tu kontrolovaný chaos. Milice YPG odsud vytlačily radikály z IS a v bojích pokračují dál. Oblast ale zdaleka není bezpečná,“ popisují Klicperová a Kutilová ve svém deníku, uveřejněném na stránkách Respektu.

YGT přitom platí za hlavního spojence Západu proti Islámskému státu v této oblasti. Součástí Rojavy je i kanton Kobani, kde se o město tohoto názvu vedly s džihádisty urputné boje a jejich černé vlajky se ocitly na prahu Evropy, neboť Kobani leží nedaleko tureckých hranic.

Evropané po boku YGT

I když z bezpečnostních důvodů Češky neuvádí, kde se přesně nachází a co je cílem jejich cesty, prozradily již, že kromě rozbombardovaných vesnic navštívily i hlavní město Rojavy Kámišlí, a popsaly z něj své dojmy. „Na první pohled to vypadá, že město žije celkem normálně, ale na ten druhý je tu válka všudypřítomná. Je nedostatek – což poznáváme krátce nato na vlastní kůži. Nejde proud a ochromuje to celou oblast. Elektřina dojde v šest večer a další je k dispozici až druhý den v jednu odpoledne. Je třeba se s tím (a nejen s tím) naučit počítat,“ dodaly v Respektu Češky.

Válka je pak patrná i z přítomnosti kurdských vojáků. Ovšem nejen Kurdové se rozhodli postavit se se zbraní v ruce Islámskému státu. Klicperová s Kutilovou narazily i na další Evropany. „Po boku kurdských jednotek YPG bojuje v Sýrii proti Islámskému státu i mnoho cizinců z Evropy či USA. Říká se jim freedom fighters a mnoho z nich už v boji proti IS padlo,“ poznamenala na sociální síti k fotce, kde stojí obě Češky vedle Američana a Nora, Markéta Kutilová. Nejasné jsou však i počty Evropanů, kteří se taktéž chopili zbraní, ale pro změnu ve službách Islámského státu. 

Češky Kutilová a Klicperová v Sýrii po boku Evropanů, kteří vyrazili do boje proti Islámskému státu | Archiv L. Klicperové a M. Kutilové