Úterý 29. září 2020
Svátek slaví Michal, zítra Jeroným
Oblačno, déšť 14°C

Příběh Češek, které se vrátily z války proti džihádistům: Nejezdíme si tam dělat SELFIE

Autor: Jaroslav Šimáček - 
29. května 2015
05:00

Jsou zkušenými válečnými reportérkami z oblastí, kde rozhodně není bezpečno. Dvě pohledné ženy přiznávají, že je obavy na cestách do muslimských zemí občas dostihnou. Chtějí ale především pomoci. A zprostředkovat příběhy lidí z míst, kde pomoc potřebují. Vedle uprchlických táborů zavítaly i na frontu. Mezi ostřelovače. Zároveň dodávají, že „selfíčka“ si do oblastí, kde se válčí s islamisty, rozhodně fotit nejezdí.

Dvě Češky vyrazily v rámci charitativního projektu Archa pomoci do nebezpečné oblasti Iráku, kde se válčí s džihádisty z Islámského státu. Poukázat na to, jak ve válce trpí civilní obyvatelstvo. Jasně, jde o dvě ženy, navíc pohledné. Ale kdo by si jejich práci chtěl plést s dobrodružnou výpravou Hanky a Tonči, narazí.

Při vyprávění Jarmily Štukové a Lenky Klicperové je totiž velmi znát, že mají bohaté zkušenosti. V podobných oblastech byly již mnohokrát – nejen v Iráku, ale i v Afghánistánu a Sýrii, kde zuří válka již pátým rokem. „Jezdíme do zemí sužovaných válkou dlouhodobě. Já jsem do Iráku jela popáté, Lenka potřetí,“ řekla při rozhovoru pro Blesk.cz fotografka a dokumentaristka Štuková.

Příprava takové akce jim zabere spoustu času, snaží se ostatně co nejvíce minimalizovat rizika. „Opravdu to není legrace a myslím si, že kdyby si to někteří lidé vyzkoušeli, rychle by je romantické představy opustily,“ říká Štuková. Nebezpečí spojeného s tím, že jsou dvě ženy, se nebojí. Nabourávají tak stereotyp o válečných reportérech. „V čem je nebezpečí ve válce větší pro ženu, nebo pro muže? V ničem,“ míní Klicperová, šéfredaktorka časopisu Lidé a země.

Nevyhýbají se ani nebezpečným místům, jako je frontová linie. Přiznávají, že i tam mají občas strach. Naposledy tomu tak bylo při minometné střelbě v provincii Sindžár. „Najednou kousek od nás dopadla raketa a my jsme věděly, že střílí pro nás, protože tam nebyl nikdo jiný než my,“ vzpomíná Štuková. V tichosti se na sebe tehdy podívaly a nezbývalo nic jiného, než jet autem dál. Z míst, kde létají kulky.

Na druhou stranu si právě spíše chlapci než dívky hrají v dětství na vojáky. Na frontě s džihádisty však bojují i kurdské ženy. A také Štuková s Klicperovou se již dostaly k tomu, že si v prostředí vojny bez míru vyzkoušely střelbu ze zbraní. „Pohybujete se na frontové linii a musíte počítat s tím, že může přijít situace, kdy dostanete zbraň do ruky. Na druhou stranu ona každá zbraň je jiná. To ještě neznamená, že když umíte zacházet s kalašnikovem, zvládnete M4,“ usmívá se Klicperová. „Ten vztah ke zbraním se mi trošku změnil. Nejsem nějaká šílená pacifistka, jsou situace, které bohužel tou klasickou buddhistickou domluvou nevyřešíte,“ dodává pro Blesk.cz Štuková.

Na jejich cesty a zážitky se můžete ptát na chatu Blesk.cz, kde budou hosty již dnes od 11:00. Dotazy můžete položit po kliknutí na odkaz níže.

Pracují v malém týmu – zhruba čtyřčlenném. Na místě potřebují prověřeného a zkušeného „fixera“, člověka, který je schopný překládat a zároveň se vyzná v daném prostředí. A pak také řidiče, který je v pořádku přepraví. „Nebudíme velkou pozornost. Nejsme žádná velká skupina, která s sebou bere produkci, zvukaře, kamery, a když se někam přijede, lidi se vyděsí, nejsou přirození a je strašně těžké se k nim dostat,“ naznačuje Klicperová, že se takto mohou dostat i k intimnějším tématům. „Většina lidí si myslí, že když jedete do muslimské krajiny, muži se s vámi nebaví, že jste pro ně podřadnou bytostí, ale to tak úplně není,“ pokračuje Štuková s tím, že se evropská žena se může stát pro tamní muže vítaným partnerem pro diskusi. A dát si s ním třeba cigaretu. Pro tamní ženy přece jen mnohdy utopie.

O Hance a Tonče: Část reakcí byla hnusná

Zatímco Štuková s Klicperovou jsou předem dobře připravenými profesionálkami, Česko dlouho žilo příběhem dvou ne zas tak zkušených dívek Hanky a Tonči, které se dostaly do zajetí ozbrojenců v Pákistánu. „Měli bychom přestat řešit to, co měly a nebo neměly udělat, prostě se to stalo. Spíše je důležitější se k tomu nějakým způsobem postavit. Mně se vůbec nelíbilo, jak se k tomu postavila část veřejnosti v čele s prezidentem Zemanem, protože to nepomohlo vůbec ničemu, naopak to způsobovalo stále větší vášně a reakce na ty dvě holky, které si tam protrpěly mnohé. Některé reakce po jejich návratu byly zkrátka odpornost, z velké části hnusné,“ míní Klicperová.

I ony v rámci přípravy sledují osudy lidí, kteří se dostali do zajetí. Patří to k jejich práci, přípravám na cestu. Štuková však upozorňuje, že se zastyděla, když se bavila se svými zahraničními přáteli právě o přístupu prezidenta Zemana, který o Hance a Tonče pronesl, že by zasloužily naplácat. Prý příliš riskovaly. Jenže rizika obsahuje řada cest. Jak poznamenává Štuková, bála se paradoxně snad i více v Las Vegas. V kultivované zemi.

Svým rodičům se s plány na cestu po muslimském světě přitom tolik nesvěřují. „Není to tak, že bychom detailně rodičům vykládaly, co tam přesně budeme dělat, protože by to jim a partnerům přidělávalo starosti. Ale oni to stejně tuší, že tam asi nebudeme chodit po nákupech,“ řekla Blesk.cz Klicperová. Heslo nestresovat své blízké dopředu zbytečnostmi razí i její kamarádka Štuková. Její manžel, který s ní pracuje v rámci One Blood Project, je však samozřejmě zcela v obraze. Do zahraničí jezdí za prací i společně.

Příběhy znásilněných

Dostat se do těchto oblastí není zadarmo. Jak Češky řeší rozpočet na cesty? Základem je to, že si samy v Česku vydělávají a investují i nemálo vlastních prostředků. Náklady jsou přitom různé. „To se liší cestu od cesty. Na některé se nám podařilo získat granty, na jiné finanční podporu ať už od soukromých subjektů, či různých státních organizací,“ přidává Klicperová s tím, že do Iráku vyrazily s pomocí České charity.

Peněz není skutečně v tento moment nazbyt. A důležitý je výsledek. Jsou pro něj ochotné obětovat pohodlí. „Spíte v chatrči, jíte dvakrát nebo jednou denně, protože na víc nejsou peníze, které potřebujete především na zaplacení toho fixera, který vás neprodá a kterého prostě potřebujete, protože bez něj neuděláte žádnou práci,“ upozorňuje Klicperová. „Spaly jsme ve spacácích leckde. V chýších, pod širákem, na frontě vedle vojáků,“ dodává Štuková. Čas od času samozřejmě třeba kvůli internetovému prostředí potřebují hotel. Ale žádný velký luxus nečekejte.

Spaly i v uprchlických táborech. „To, co jedí oni, jíme i my. Dostáváme se tak i více pod povrch. V momentě, kdy lidi pozorujete v tak intimních chvílích, jako je předspánková hygiena či spánek, přivádí vás to k těm lidem blíže,“ shodují se. I při poslední cestě do Iráku se dostaly k řadě zajímavých příběhů lidí, kteří se rozhodli bojovat proti rozpínavosti islamistů. Ale i těch, kteří se dostali do zajetí islamistů. Jako byly dvě jezídky, které islamisté dlouhé měsíce znásilňovali. „I my bychom přitom měli pomáhat lidem v Iráku a Sýrii. Ta válka není tak daleko, jak si lidé zde myslí. Do bojů se navíc zapojují i lidé z Evropy,“ upozorňuje Klicperová. Je zde navíc ještě jedno nebezpečí – útoky teroristů v samotné Evropě. „Určitě je to vysoká skrytá hrozba, kterou tady spousta lidí podceňuje,“ dodává.

V džínách na frontu? Proč ne!

Štuková s Klicperovou se vrátily zpět a nyní chtějí přispět na dobrou věc i výstavou svých snímků. Kameru tentokrát nechaly doma, příště ji však již přibalí. Zároveň upozorňují, že si do těchto oblastí rozhodně nejezdí dělat selfie.

Někteří lidé se však při pohledu na fotky ze sociálních sítí přece jen pozastavili nad jejich oblékáním. Cestovatelky se tomu podivují. „Je to zbytečná a trochu nesmyslná představa, že když jedete do nějakých takových zemí, měl byste být strašně zahalený. Takto jsem to praktikovala v pásmu Gazy, kdy jsem na sobě měla hnědé, opravdu ošklivé, pytlovité oblečení, ani jsem se nenamalovala,“ vzpomíná pro Blesk.cz Štuková. Zároveň nešlo o nejpraktičtější oblečení. Ztěžovalo pohyb a jak reportérky upozorňují, je třeba být i připraven na to, že se během práce mohou setkat nejen s civilním obyvatelstvem, ale i s významnějšími osobnostmi – manželkami prezidentů, ministry v drahých oblecích...

„Oni na vás stejně, i když na sobě budete mít ten pytel, poznají, že jste Evropanka. Ale samozřejmě vždy respektujeme místní požadavky,“ dodávají v rozhovoru pro Blesk.cz. A tak si vezmou šátky, rozhodně si nenamalují rudě nehty a zakryjí si dekolty. Účesy tolik neřeší, na frontě si stejně stáhnou vlasy do culíku. Lidé u nich zkrátka vzhled řeší, protože jsou to ženy. A přitom se najde nejeden renomovaný reportér či fotograf, který bez ranního postávání před zrcadlem a dobře zvoleného šátku do honby za snímky a příběhy nevyrazí.

Blesk.cz poskytly Jarmila Štuková a Lenka Klicperová velké množství snímků z poslední návštěvy Iráku. Podívejte se do naší galerie!

wolf66 ( 30. srpna 2015 17:31 )

Jsou tam platné jak myší hovno v kroupách a ty migranti proč nebrání svoji vlast a místo toho chtějí ukusovat z krajíce na kterém se nikdo nepodílel a já jsem platil daně a byl celý život státem odírán a orván jak angrešt.

rastasan ( 27. srpna 2015 05:22 )

Tak si o nich něco přečtěte.

yokky ( 29. května 2015 13:52 )

to nemaji nic nic lepsiho na praci????

mair ( 29. května 2015 12:08 )

Jestlipak se napudrovaly? Co kdyby tam za pytli potkaly ministra v obleku? Mohl by si říct, že v Evropě o sebe válečné reportérky nedbají.

dingous ( 29. května 2015 11:12 )

kdyby odezva čtenářů nebyla, že to vypadá jak selfíčka, tak by nemusely samy pořád opakovat, že "to NEJSOU selfíčka"

Zobrazit celou diskusi
Další videa
Články odjinud