Odškodné za (ne)smrt nebude: Stát „pohřbil“ živého, rodina to měla zjistit sama

Podle ústavních soudců matriční úřad nechyboval. Vycházel z listu o prohlídce zemřelého, který dostal z krajské nemocnice v Teplicích. Charakter činnosti matričního úřadu je evidenční, nikoliv vyšetřovací, a ze spisového materiálu nevyplývala žádná nestandardní skutečnost, která by měla vyvolat pozornost úředníků. Stát tedy odpovědnost nenese.

Ústavní soud také nad rámec základní argumentace vyjádřil pochybnost nad tím, zda ženě vůbec mohla vzniknout nějaká nemajetková újma, pokud s otcem neudržovala styky, nejevila o něj zájem a rodina mu ani nevypravila pohřeb.

Lékaři zavinili smrt rodičky: Dostali podmínku

„Pokud by byl mezi stěžovatelkou a jejím otcem standardní vztah, jistě by se nedozvěděla o jeho (ne)úmrtí až po několika měsících,“ stojí v usnesení.

Mylnou informaci, že otec zemřel v teplické nemocnici, dcera dostala v roce 2011. Pohřeb vypravilo město Teplice, začalo dědické řízení. Koncem února 2012 ovšem vyšlo najevo, že muž stále žije a už nejméně půl roku je v nemocnici v Duchcově. Dcera se o tom dozvěděla nejpozději v květnu 2012 z potvrzení o hospitalizaci. Záměnu osob a úmrtí člověka neznámé totožnosti konstatovala v červnu 2012 také policie, v následujícím měsíci soud zastavil dědické řízení.

Porodila dvojčata, ale... syna hledá už 24 let!

Dcera žádala odškodnění za citové trauma. Chybu podle ní způsobil matriční úřad svým nesprávným postupem, když vystavil úmrtní list na jméno živého člověka. Nárok nejprve uplatnila u ministerstva zdravotnictví, které jej předalo vnitru, pak se znovu vrátil na zdravotnictví. Neuspěla však ani tam, ani později u pražských soudů, podle kterých matriční úřad nechyboval a za teplickou nemocnici stát zodpovědnost nenese.