Kalouskova stranická kráska: Mám tři tetování a pro babičky chci rodičovskou

Po potetované ministryni Karle Šlechtové (ANO) se do vysoké politiky dere i mladá naděje TOP 09 Markéta Adamová, která svá tetování zatím ale skrývá.

„Mám tři tetování, nejnovější sotva pár dní. A protože je mám schválně na zádech, abych je mohla zakrýt, tak nebudu prozrazovat, co všechno znázorňují. Nicméně to, které je viditelnější, na levé ruce, jsou jména všech členů mojí rodiny, protože rodina je to nejdůležitější, co máme, a provázejí mě tak vždy a všude. Ne náhodou jej mám na levé ruce na bicepsu, což je blízko srdce,“ prozradila pro Blesk.cz. 

Bratr s handicapem a dobrovolnická práce v zahraničí

Její vnímání sociálních témat ovlivnilo i jedno rodinné drama. „Můj bratr se narodil s handicapem, určitě to ovlivnilo i mé dospívání, hodnoty a uvědomění si, co je skutečně v životě důležité,“ uvedla Adamová. Bratrovi po narození chybělo několik obratlů. Adamová se pak v bakalářské práci na Filozofické fakultě UK v Praze zaměřila na téma Zaměstnatelnost zdravotně postižených.

Adamová získala inženýrský titul na ČVUT v oboru ekonomie a management v průmyslu a po vysoké škole pracovala třeba pro jednoho z největších operátorů v Česku. Z komunální politiky se přesunula do nejvyšších politických kruhů.

Kam až by to mohla dotáhnout? A chtěla by být jednou rovnou premiérkou? „Nechci se dívat až tak daleko dopředu a nechci být zbytečně ambiciózní. Mám ambice, které se týkají spíše obsahu toho, co bych chtěla prosadit, nikoli toho, jaké funkce bych chtěla zastávat. Myslím si, že i z opozice se dá mnoho udělat,“ řekla Blesk.cz.

Pomáhání ostatním má v krvi. V minulosti absolvovala řadu dobrovolnických zkušeností v dětských domovech v Arménii či Maroku a pracovala také s postiženými v Srbsku. I o tom byla v rozhovoru řeč. Ale také o jejím návrhu rodičovské dostupné i pro prarodiče, kteří by rádi svůj čas naplno věnovali svým vnoučatům.

Kalouskova naděje ťala do soků: Zeman je zapšklý, Babiš mluví jako Stalin

„I babičky by byly rády ještě prospěšnější“

Zaměřujete se především na sociální oblast, právě od Vás pochází návrh na čerpání rodičovské pro prarodiče. Jak jste se na něj přišla?

Snažím se být maximálně v kontaktu s lidmi, s tím, jaké oni mají problémy. Nyní především s těmi, kteří zakládají rodiny, s vrstevníky, přece jen mám spoustu přátel, kteří teď mají malé děti. A od nich často slýchám zpětnou vazbu na to, jak to u nás funguje a co se jim na tom nelíbí, či líbí. Z toho vznikl i můj návrh.

Osobně jsem přesvědčena o tom, že bychom měli lidem umožnit skloubit jejich pracovní a rodinnou roli, že je zcela přirozené zastávat obě a že je zcela na místě podpořit zejména ty, kteří o to hodně stojí.

Čemu by rodičovská pro prarodiče pomohla?

Tento návrh vlastně zabíjí dvě mouchy jednou ranou. Protože mladé ženy by se častokrát rády vrátily dřív do práce, než je u nás zvykem po třech letech, když máte jedno dítě – pokud jich máte víc, je to ještě delší doba – a rády by si udržely kontakt ať už se svým zaměstnavatelem, nebo obecně s profesí, kterou dělají. Přitom často jejich maminky či maminky manželů jsou často ve věku, kdy jsou naopak ohrožené na pracovním trhu. Ještě nejsou v důchodu a měly by pracovat, ale 55+ je u nás věková hranice, kdy je velmi těžké udržet či si najít  zaměstnání.

I babičky by rády byly prospěšné, kdyby pomohly své rodině. Mohou to být samozřejmě i dědečkové. Ale ta překážka tam přece jenom teď existuje a já se ji snažím odstranit tak, aby to pro ně bylo jednodušší. Jsem si vědoma toho, že návrh není spásou celého systému, že je to spíš dílčí krok. Jsem si vědoma také toho, že to není krok, který by mohl využít úplně každý. Ale je to další možnost, další umožnění něčeho, co se některým hodit bude. Obracejí se na mě lidé, kdy už bude konečně ten zákon fungovat, kdy bude platit. Jsem ráda za ten zájem, potvrzuje se mi tím, že to není špatný návrh.

Kalouska obklopily tři dámy. Kdo jsou ženy ve špičkách českých stran?

V jaké fázi se momentálně Váš návrh nachází?

Návrh rodičovské pro prarodiče jsem předložila v létě. Nedokážu říci, kdy dojde na samotné projednávání, protože opoziční návrhy jsou koalicí upozaďovány, mají malou šanci se dostat na program, většina návrhů leží ve sněmovně i déle než rok než se dostanou k projednávání v prvním čtení.

Věříte, že i přes zamítavé stanovisko vlády získá podporu na to, aby byl nakonec realizován?

Vláda své zamítavé stanovisko odůvodňuje tím, že z návrhu není zřejmé, jak zatíží státní rozpočet. To považuji za alibismus. Pokud bude místo maminky pobírat rodičovský příspěvek například babička, tak to přeci rozpočet nepocítí, zdravotní pojištění, které jí bude hrazeno by jí bylo hrazeno i v případě nezaměstnanosti státem.

Naopak se domnívám, že maminky, které díky tomu budou mít možnost pracovat, odvedou do státní kasy více, než kdyby byly na rodičovské, protože jejich práce bude zdaněna a budou platit odvody. Bavím se s celou řadou poslanců, u kterých má můj návrh podporu, napříč politickým spektrem.

Markéta Adamová a Karel Schwarzenberg na sněmu Topky | Foto Blesk - Daniel Černovský

Vedle toho jste se zaměřila nyní i na prostředí pro matky a otce na úřadech práce. V čem podle Vás nevyhovuje, co je třeba upravit?

Podnět reaguje na zkušenosti z praxe, se kterými se na mě obrátili voliči. Na úřady práce si rodiče chodí požádat o rodičovský příspěvek a mnohdy jim nezbývá než vzít s sebou i své malé dítě. Pobočky Úřadu práce ČR jsou často přeplněné a rodiče pak musí desítky minut čekat společně s ostatními klienty, kteří jsou mnohdy nemocní či znečištění nebo dokonce agresivní.

Stačilo by například vyhradit část úředních hodin pouze pro vyřizování rodičovského příspěvku nebo zavést systém elektronického objednávání na úřad. Požádala jsem generální ředitelku Úřadu práce, aby se o tuto situaci začala zajímat a nabídla jí v tomto směru spolupráci. Jedná se o podnět, který není nutné řešit zákonem, ale stačí lepší přístup úřadu a ke zlepšení může dojít velmi brzy bude-li vůle.

Praktické zkušenosti se sociálními tématy jste načerpala i během  dobrovolnických aktivit. Jaký z nich máte nejsilnější zážitek?

Všechny mé dobrovolnické cesty byly plné silných zážitků, obohacujících zkušeností a vznikla při nich řada krásných přátelství. Je zajímavé vidět z blízka, jak žijí lidé v kulturně odlišných zemích, vidět jak funguje třeba systém sociální péče, práce s dětmi.

Pracovala jsem v dětských domovech v Arménii a v Maroku, ale nejsilnější byl asi zážitek s lidmi s Downovým syndromem ze Srbska. Věnovali jsme se skupině postižených, kteří vyžadují trvalou péči svých rodin, a během dvou týdnů jsme jim vytvářeli program, pro rodiny to byla odlehčovací služba. Trávili jsme s nimi 24 hodin denně a učili se od sebe vzájemně. My je vařit nebo třeba fotografovat, oni nás (dobrovolníky) velké toleranci, schopnosti radovat se z maličkostí a vnímat jeden druhého.

Každému bych doporučila se porozhlédnout ve svém okolí, jestli je někde možné pomoci, třeba občas zajít do domova seniorů strávit čas s jeho obyvateli nebo vytvořit program na táboře pro děti, které vyrůstají ve znevýhodněném prostředí. Možností je spoustu. A přínosné je to pro obě strany.