14°C
Odmítl se smířit s tím, že ani Palachova oběť, a ani následná protestní hladovka – jíž se Zajíc sám zúčastnil a kde se měl k nesmlouvavému činu rozhodnout – nehnula ledy v tehdejší okupované zemi. Blesk s pomocí Archivu bezpečnostních složek zrekonstruoval poslední dny a kroky Zajícova života.
Slibem nezarmoutíš
Zatímco Palach úzkostlivě tajil, co se v lednu roku 1969 chystal provést, Zajíc plány na sebevraždu upálením nijak neskrýval. Podle vyšetřovacích zpráv o jeho záměru věděli jeho spolužáci. Někteří dokonce několik dní před činem. Jediný, kdo nic netušil, byli jeho příbuzní z Vítkova, s nimiž před smrtí nekomunikoval dobré dva týdny.
„Dne 24. 2. 1969 ve večerních hodinách na internátu školy rozdal některé svoje osobní věci svým kamarádům, kterým se svěřil, že příštího dne odjede do Prahy, kde svůj záměr upálení uskuteční,“ odhaluje archiv.
Rozmluvit se mu to ten večer snažil ještě profesor Jan Kočí, kterému mladík důvěřoval: „Jan Zajíc údajně souhlasil s názory svého profesora na zbytečnost sebevraždy a dohodli se, že se setkají příští den ve škole. Profesor Kočí uvádí, že Jan Zajíc se z hlediska psychického choval naprosto normálně a jakékoliv rozpoložení nebo deprese na něm patrny nebyly.“ Jenže druhý den ráno už seděl odhodlaný student ve vlaku do Prahy, doprovod mu dělal spolužák Jan Nykl.
Příprava na klozetu
Také ten se cestou snažil Zajíce od úmyslu odradit. Nic nepomohlo. Dokonce ani naléhání dvou kamarádek, které se k mladíkům na hlavním nádraží připojily.
Zajíc pak odešel na záchodky provést přípravu na sebevraždu, z nichž se vrátil se dvěma kufry. „Když se vrátil zpět, byl silně cítit pastou (na parkety), kterou se natřel po těle. Po všech těchto přípravách odnesli Nykl s Adámkovou nový kufr do úschovny,“ stojí ve zprávě. V druhém kufru, který později vyšetřovatelé nalezli, byly hořlaviny a další prostředky určené pro Zajícovu známou, Evu Vavrečkovou. Ta měla být další pochodní – se Zajícem se dohodla, že se upálí 8. března, jenže ji předtím „vyhmátli“ psychiatři a poslali na léčení.
Hlavu vzhůru
Ještě na Václavském náměstí, kde Zajíc hledal vhodné místo pro svůj čin, pokračovaly snahy kamarádů přimět mladíka k návratu do Šumperka.
„Kategoricky odmítal a později byl naprosto apatický. Zajíc měl s sebou kufřík, ale co bylo obsahem, svědkyně ani svědek neví. Všichni tři se rozešli s Janem Zajícem v horní části Václavského náměstí někdy po 11. hodině dopoledne a pak již Zajíce neviděli,“ uvádí Archiv. „Hlavu vzhůru“ jsou poslední slova, která Nykl od Zajíce slyšel.
Deset minut před druhou odpoledne už hlásil vůz pohotovostní jednotky, že u pasáže Jalta na Václavském náměstí se upálil neznámý mladík. A v sedm ráno druhého dne se rodiče Zajíce, Jaroslav a Marta, dozvěděli o tragédii. Matka se duševně zhroutila. Aby se navíc neopakovaly masové demonstrace jako během Palachova pohřbu, musel být Zajíc pochován v rodném Vítkově…
