14°C
Letos vás čeká třetí výročí svatby. Tomu asi málokdo věřil, že vám to s Agátouvydrží. Byl třeba někdo, kdo vámpřímo řekl, že jste ho překvapil?
To ne. A já si hlavně myslím, že kdybychom se teď rozvedli, tak už je to vlastně každýmu jedno. Vždyť dneska se všichni pořád schází a rozchází. Svět se kvůli tomu nezastaví. Ale zatím jsme spolu a až nebudem, tak nebudem.
Až? Vy jste teda pragmatik. A jak vám to vůbec po třech letech klape?
Zatím dobrý. Myslím, že můžu s klidným srdcem říct, že jsem spokojenej. Teda někdy jsem samozřejmě i nespokojenej, ale to je přece normální. To by tak bylo, i kdybych ženatej nebyl. Takže jo, zatím dobrý.
Kdy vlastně to výročí slavíte? Vy jste přece měli svatby dokonce dvě!
Máme jen jedno výročí… I když já vlastně nevím… My to v podstatě moc neslavíme, vždyť není co. Tři roky vydrží každej. To je takový výročí nevýročí. Já bych to slavil až tak od deseti let dál.
Má na to Agáta stejný názor? Řekla bych, že ženy si na tyhle věci potrpí o něco víc.
No jo, to je pravda… Ale to je pořád něco, třeba Valentýn. Vždyť to přece není můj svátek. Já mám 1. máj. Ten ctím, ale chce se po mně, abych ctil ještě tady ten pseudosvátek navíc. A kdyby se něco neudálo, tak bude problém… To je jak kdybych slavil dvoje Vánoce – jedny čtyřidvacátýho s Ježíškem a druhý pětadvacátýho ráno se Santa Clausem. To je přece naprostej nesmysl, ne?
Jak tenhle argument funguje doma?
Funguje skvěle. Takže jsem čtrnáctýho února přinesl kytku. Ale stejně to nebylo dobře, protože šlo o žlutý tulipány, a ty prý znamenají nevěru nebo co. Jenže já jsem je kupoval někdy ve dvě ráno, a to už pochopitelně nebyl takovej výběr. (směje se)
Vy asi docela gentleman jste nebo se pletu?
Asi docela jo. Teda teď. Bůh ví, jak to pak vypadá u rozvodu. To se prý všechno hrozně rychle mění. Z těch gentlemanů se stávají idioti, z hodných manželek zlé manželky… Takže zatím jsem gentleman, uvidíme, až přijde rozvod. (směje se)
Pořád ten rozvod. Kde jsou romantické ideály?
No když nepřijde, tak to bude samozřejmě největší životní výhra. Ale musí se počítat s tou nejhorší variantou. Všechno ostatní je pak už jen lepší.
Věříte vůbec tomu, že manželství může vydržet?
Věřím, ale je to hrozná dřina pro oba dva. A když se na to vykašle jeden, jde to do kytek. Takže se musí oba hodně snažit. My se zatím snažíme, tak uvidíme, komu z nás to vydrží dýl.
Na koho sázíte?
Zatím jsem ještě nevypsal kurzy, takže těžko říct. (směje se)
Zatím jste v té dobré fázi. Nebyl by tedy čas na dítě?
My ale jedno doma máme. Zrovna dneska ráno mě tahalo za nohu. To mi zatím stačí. Naprosto.
Vážně? Pro muže je to přece jakýsi pud, aby šířil svoje geny.
Tak tohle vůbec nepociťuju. Kryšpínovi byl teprve rok, když jsme se s Agátou dali dohromady, takže jsem si tím vším prošel. A ono je to fakt docela náročný. Upřímně – nebýt Agáty, tak já bych děti ještě rozhodně neměl. Skloubit to s prací a vůbec… Člověk musí dost věcí omezit, aby měl na dítě kapacitu.
Tak ony se většinou omezují spíš ženy…
Ale to je právě blbě. Mělo by se to vždycky nějak rozdělit, protože jinak na to vztah dojede. Přece když budu celej den v práci a pak dorazím domů, kde najdu unavenou strhanou ženu, tak budu akorát zpruzenej a budu mít pocit, že to je děsná nuda. A už mi jaksi nedojde, co všechno musela za ten den absolvovat. Starat se o malý dítě nonstop je šíleně namáhavý. Na rovinu vám řeknu, že bych radši šel odházet vagon písku než s ním být třeba týden v kuse sám. Takže dítě pro mě připadá v úvahu až v době, kdy na to budu mít energii. Myslím, že bych tomu zatím neuměl obětovat tolik, kolik je nutný.
Máte asi štěstí, že vaše žena už jedno dítě má.
Má. A na to další má podle mě ještě takových pět let v pohodě čas. A za pět let se toho může stát…
Tu otcovskou roli ale musíte chtě nechtě zvládat. Jaký jste pro Kryšpína táta? Umíte být i přísný?
Přísnej být umím, ale jestli jsem dobrej, nebo špatnej táta, to si sám netroufám říct. Snažím se. Nicméně ta přísnost zbývá většinou na mě, on je na Agátu hodně fixovanej a ví, že u ní nenarazí na žádnej problém. To u mě spíš. Je ještě malej, ale občas už jsou situace, kdy mu člověk musí jasně říct, co ano a co ne. To je nutný. No a to je moje role, jsem ten zlejší. (směje se)
