Další z výtek, které se v souvislosti s vámi často objevovaly, byla, že jste si brzy našla nový vztah. Hledala jste ho, nebo to přišlo náhodou?

Chyběla mi zamilovanost, někdo, koho bych milovala. Lhala bych, kdybych tvrdila, že ne. Nemluvě o tom, že jsme s Jirkou jako partneři nefungovali už opravdu hodně dlouho. Už dávno před jeho nemocí. Budu upřímná – já už ho v té době nemilovala. Řešila jsem kvůli němu tolik problémů, že to nešlo. Byla jsem nešťastná a nechtěla jsem s ním být. Tyhle pocity přišly už dávno před rakovinou.

Jak jste se dali s Petrem dohromady?

Potkali jsme se v srpnu, pět měsíců od doby, co jsem to ukončila s Jirkou. Tou dobou už jsem hodně chodila ven, mezi lidi, když to šlo. Když jsem měla volno, Anička byla u babičky… Potřebovala jsem být ve společnosti, nesedět doma. Navíc za celý vztah s Jirkou jsem nebyla nikde. Byla jsem doma, protože kamkoliv jsem vyrazila, byl problém. Přišly žárlivé scény a podobně. Taky jsem ale měla malé dítě, to člověk nemá kam co courat. A tak jsem nikam nechodila. Ani s kamarádkou na víno, nic. Celých osm let. Když ze mě po rozchodu spadl konečně ten stres, nevydržela jsem doma. A přiznávám, že jsem si přála někoho potkat. Chyběla mi láska. I když já si užívala i tu samotu.

Vážně?

No jo. Třeba i takový blbosti jako jít sama nakoupit. Hloupost, ale já to osm let nezažila. My spolu byli s Jirkou nonstop. Jak si jiný holky chodí po drogerii, očichávají aviváže a šampony a stráví tam půl hodiny, to jsem neznala. Protože kdyby se mi to stalo, už bych doma poslouchala, že jsem určitě někde flirtovala s pošťákem. Takže jsem si užívala, že můžu. Nebo že když odvedu Aničku do školky, můžu si sednout na lavičku a jen koukat. Člověk by nevěřil, jak ten vzduch najednou chutná.

Vraťme se k Petrovi. Potkali jste se někde v baru?

Vůbec ne, byla to náhoda. Já mu pod hezkou fotku na instagramu poslala smajlíka, ale to dělám běžně, když se mi něco líbí, nehledě na to, jestli je to chlap, nebo ženská. Na to konto jsme si začali psát a psali jsme si čím dál intenzivněji. Psalo mi v té době hodně chlapů, až mě to překvapovalo. Ale s Petrem to bylo jiný, tak nějak lepší.

Je to vážné? Trochu se nabízí, že by mohl být jen taková »záplata«.

To by moc rád slyšel, kdyby tady seděl. (směje se) Ale ne, já na tohle nejsem. Nešla bych do vztahu, kdybych nebyla zamilovaná. Neumím jen tak nezávazně randit. Vždycky chci někoho na celý život. Ale ze začátku jsem od toho vztahu nic nečekala, brala jsem to tak, že se uvidí… Přece jen jsem byla po tom všem citově docela labilní. Ale od prvního dne, co jsme se potkali, jsme spolu denně. Hrozně si rozumíme, je mi s ním hezky. 

Co bylo, když jste o svém vztahu řekla Jirkovi?

Skončily i ty zbytky normální komunikace, která mezi námi do té doby probíhala. Na druhou stranu skončily i ty nevyžádané noční návštěvy, za což jsem byla ráda. Naopak ale přišlo různé znepříjemňování věcí, pomluvy… Já už to znala, ale Péťa ne. Tehdy se ale ukázal jeho charakter a to, že mě má fakt rád, protože to ustál.

Nechtěl z toho vycouvat? Najít si holku, se kterou to nebude komplikovaný?

On ani jednou. Já naopak mockrát. Měla jsem takové návaly stresu a všeho možného, že jsem občas chtěla, aby mě všichni nechali na pokoji. Včetně jeho. Takže to měl těžký nejen kvůli Jirkovi, ale i kvůli mně. Teď jsme spolu devět měsíců, kdy často spadnou ty růžový brýle, ale já myslím, že my si to teď teprve začínáme pořádně užívat. Všechno to špatný navíc ten vztah prověřilo a pořádně jsme se poznali.

A i tentokrát máte pocit, že je to na celý život?

No jo, i tentokrát. (směje se)

Takže co svatba, děti?

Nějaký společný plány máme  teď jen pro blízkou budoucnost, ale tyhle velké kroky už neplánuju. Život mě naučil žádné plány si radši nedělat. Hodně mě změnil i ten rok Jirkovy nemoci, svůj pohled na spoustu věcí jsem přehodnotila, nikam se nehoním, nespěchám, užívám si to, co je tady a teď. 

No a čistě teoreticky… Bránila byste se takovým věcem do budoucna?

Svatbě a dalšímu dítěti? Ale ne, šla bych do toho znovu. (směje se)

Fotogalerie
49 fotografií