14°C
Alois Lagron (75) riskoval život. Přes hranice pašoval Palachovy věci
Když do Československa vtrhli okupanti, student Jan Palach (†20) se s tím nedokázal smířit. Nakonec se v lednu 1969 na protest upálil. Blesku se ozval muž, který riskoval život a tehdejšímu režimu pod nosem pašoval přes hranice nahrávku z nemocnice, kde Palach umíral.
Artista Alois Lagron (75) tehdy prokázal hrdinský čin, když převážel tajně pořízené nahrávky z nemocnice, kde Palach umíral, a vysvětloval, proč se upálil. Měl s sebou i jeho dokumenty. Promluvit o tom, co před lety udělal, ho přiměl článek v Blesku o filmu na počest smrti studenta filozofie.
Co jste dělal v roce 1969?
„Bydlel jsem v Praze, bylo mi 25 let. Jsem artista a cestovali jsme po světě. V té době jsme zrovna odjížděli do Holandska, když se to stalo.“
Jak jste se dostal k Palachovým věcem?
„V Holandsku za mnou po vystoupení přišla skupina asi deseti studentů. Viděli, že jsem z Československa, a během našeho rozhovoru mě požádali, jestli bych neodvezl Palachovy věci zpět domů, protože oni je dostali za hranice, kde všechny ofotili. Šli za mnou možná i proto, že jsem měl na autě na anténě, kvůli tomu, co se u nás stalo, naši vlaječku. Oni tak věděli, že s nimi sympatizuji. U nás by to nešlo, ale v zahraničí ano.“
Proč to neodvezli sami?
„Měli strach. Bylo to v té době hodně nebezpečné, kdyby je chytili.“
Jak dlouho to bylo po upálení Jana Palacha?
„Mohlo to být tak měsíc.“
O jaké věci šlo?
„Byla to spousta dokumentů, dopisů, velké obálky, malé obálky. A byly tam i audiokazety. Nevím přesně, kolik jich bylo, asi tři.“
Váhal jste?
„Neváhal jsem ani minutu. Nikomu, ani manželce jsem to ale neřekl. Když jsem viděl, co se děje, nebylo ani o čem přemýšlet. Hlavně když jsem pozoroval ten rozdíl, jak se žilo v zahraničí. Ta svoboda, to bylo něco neskutečného.“
Měl jste v té době děti?
„Měl. Živil jsem rodinu. A byl jsem si hodně vědomý toho, že kdyby mě chytili, naše existence by byla v čudu. Proto jsem se na to i před přejezdem hranic připravoval.“
Co to obnášelo?
„Měl jsem obytný přívěs za auto a v něm jsem rozdělal kuchyňku a schoval jsem to do kávovaru.“
Udělali celníci na hranicích prohlídku?
„Celníci lezli všude. Se strachem jsem se díval na všechna jiná místa, jen ne na ten kávovar, aby ho nezačali prozkoumávat. Byla ve mně malá dušička. Naštěstí nic nenašli.“
Co se dělo s Palachovými věcmi po příjezdu do Československa?
„Dostal jsem adresu ženy v Praze na Vinohradech, které jsem to měl všechno předat. Bohužel už dnes nevím, jak se jmenovala. Byla to zase nějaká studentka. Ona si to převzala. Taky na ní bylo vidět, že měla strach.“
Poslechl jste si ty audiokazety?
„Jednu jsem si poslechl. Pamatuji si jen na pár otázek: Proč jsi to, Honzo, udělal? Máš bolesti? Bylo to hodně emotivní a jemu nešlo na té smrtelné posteli moc rozumět. Mluvil opravdu nesrozumitelně a slabě. Už si to po těch letech opravdu nepamatuji. Bylo to šílené. Ten hlas člověka, který strašně trpí a umírá, dodnes slyším...“
Řekl jste to někdy někomu?
„Manželce, a ta mi potom nadávala, že jsem ohrozil celou naši rodinu. Nikdy jsem toho ale nelitoval. Opravdu nejsem hrdina! Ale rád bych věděl, kde ty věci, které jsem převážel, dnes jsou. Byl jsem i v rodné obci Palacha ve Všetatech a ptal se na úřadě, jestli tam nejsou vystavené. Ale tam mi řekli, že vše si vzalo Národní muzeum. Ještě jednou bych to chtěl vidět a mít to v rukou. Stejně tak jako bych se rád setkal s tou ženou, které jsem ty dokumenty předal.“
Snažil jste se ji najít sám?
„Byl jsem i u toho domu, kde jsem se s ní tehdy setkal, ale nevím jméno, nevím, jestli byla v podnájmu. Byl jsem dokonce nedávno na policii, ale nejde to už zjistit."
Měl jste v rodině někoho, kdo se zachoval hrdinsky jako vy?
„Náhodně jsem před lety zjistil, že na zámku ve Strakonicích byly vystavené loutky mých předků. A ti hráli loutkové divadlo, které darovali muzeu. A u toho byla informace, že za dob, kdy se u nás za vlády Němců nemohlo mluvit česky, i přes zákaz a trest vězení hráli pro obyčejné lidi v češtině. A to bylo pro mě hrdinské.“
Setkal jste se osobně s praktikami příslušníků StB?
„Naštěstí ne. Ale ta doba byla hrozná. Dodnes vidím, jak v srpnu 1968 stříleli na Václavském náměstí. Ti vojáci byli vlastně zmatení, protože byli vyjukaní. Vzali je z letiště a nahnali je do města a stříleli bezhlavě do baráků. Bylo to opravdu hrozný! Proto by se o tom mělo i dnes mluvit, aby na ty hrůzy lidé nezapomněli. Nic podobného se už nesmí vrátit!“
Velký speciál „Rudá okupace" nejdete v pondělním tištěném Blesku.
Video: Lidé přišli zapálit svíčky k místu, kde se 16. ledna 1969 Jan Palach upálil.
Témata:
Související
Palach byl zamindrákovanej blb,který se upálil kvůli nějaký *** a né kvůli Ivanům.