24°C
Darja Stomatová, válečná reportérka CNN Prima NEWS: Zlomem byl pohled na mrtvá těla
Je válečnou reportérkou CNN Prima NEWS, narodila se v Kazachstánu a prvních čtrnáct dní invaze přinášela informace o válce na Ukrajině. Darja Stomatová (30) byla svědkem toho, co by nechtěl zažit nikdo v civilizovaném světě. Přesto, nebo právě proto, se po krátké pauze o víkendu na Ukrajinu vrátila, aby dokončila, co začala.
Na Ukrajinu jste odjela týden před invazí. Jaké to bylo, probudit se do války?
„Je to zvláštní pocit. Cítíte ten neklid, čekáte, že se něco stane… Byli jsme s kameramanem Honzou Schürgerem v Kyjevě, když Putin oznámil, že vyhlásí nezávislost Doněcka a Luhanska. Došlo mi, že všechny věci, co se řeší delší dobu, najednou probíhaly neskutečně rychle. Nevěstilo to nic dobrého.
O válce jsme se dozvěděli, když jsme byli v Charkově. Zavolali nám z redakce CNN Prima NEWS, že začala válka. Rychle jsme vstali, zabalili techniku a odjeli zpět na místo, kde jsme byli předešlý den. Stála jsem před kamerou, klepaly se mi ruce a ze studia jsem slyšela redaktora, jak říká, že válka začala. Rozhlížela jsem se kolem sebe a tam chodili lidi naprosto normálním krokem, byli klidní. Říkala jsem si v duchu, že to asi nevědí.“
A věděli?
„Věděli. Když jsme dotočili, viděla jsem místní, jak vytvořili frontu na benzince a během patnácti minut vykoupili palivo. U bankomatů byly dlouhé fronty, stejně tak v lékárnách, kde mizely léky nesmírně rychle. Druhý nebo třetí den jsme vyjeli k frontám a v Charkově už fungovalo jen deset obchodů.“
16:16
Dnes
Moskevský soud vzal do vazby čtyři mladíky a dívku, obviněné ze zapálení vrtulníku Ka-32 na moskevském letišti Ostafjevo v noci na 26. dubna. O zničení vrtulníku v Moskvě minulý pátek informovala na telegramu ukrajinská vojenská rozvědka, která také zveřejnila záběry ze zapálení stroje, aniž se k zodpovědnosti za akci přímo přihlásila.
Stanislav Chamidulin, Daniil Jamskov, Nikita Bulgakov, Roman Jakovec a Anastasija Molčalinová čelí podle sdělení soudu obvinění ze spáchání teroristického činu v organizované skupině. Za to jim v případě odsouzení hrozí až 20 let vězení.
Podle informací ze sociálních sítí je nejmladší devatenáctiletá Molčalinová, nejstarší jsou dvaadvacetiletí Jamskov a Bulgakov. Pocházejí z různých ruských regionů. Chamidulina podle vyšetřovatelů zverbovaly ukrajinské tajné služby a pak za peněžní odměnu zlákal na internetu další ruské občany pro svůj plán; pětice pak zničila vrtulník. O občanství samého Chamidulina se komuniké nezmínilo, poznamenal server BBC News.
15:28
Dnes
V Moskvě na náměstí vystavili vojenskou techniku západní provenience, kterou Ruská armáda ukořistila na Ukrajině. K vidění je třeba bojové vozidlo pěchoty Bradley z USA nebo tank Leopard 2A6 z Německa.
14:52
Dnes
Ruské systémy protivzdušné obrany sestřelily šest raket ATACMS americké výroby, oznámilo ruské ministerstvo obrany. Na ruské území je podle něj za uplynulý den odpálila Ukrajina. Před nevybuchlou municí na Ruskem anektovaném Krymském poloostrově předtím varoval Sergej Aksjonov, který je šéfem tamní okupační správy.
Ruské ministerstvo obrany neuveřejnilo, nad jakým územím obrana rakety sestřelila. Jeho tvrzení nelze nezávisle ověřit, ukrajinské úřady věc nekomentovaly.
Spojené státy v minulých týdnech tajně dodaly rakety dlouhého doletu ATACMS Ukrajině, která je zatím prokazatelně použila dvakrát. V polovině dubna to bylo pro útok na vojenské letiště Džankoj na Krymském poloostrově a minulý týden při úderu na Berďansk v Rusy obsazené části ukrajinské Záporožské oblasti.
A vy? Ráno jste vstala, oblékla si neprůstřelnou vestu, helmu a vydala se do terénu?
„Všechno jde pozvolně. Tu vestu s helmou jsme si oblékli první den, protože na nás stříleli výstražně do vzduchu. Je to nepopsatelné, možná nepřenosné. Zkrátka jsem tam byla a dělala svou práci. Kamera byla zapnutá a já si nemohla dovolit se někde rozbrečet. To zkrátka nešlo.“
Nastavila jste si v hlavně nějakou hranici, kterou jste věděla, že nesmíte překročit?
„Bylo to podle situace. A ta odpovědnost byla i na Honzovi. Když něco řeknete, tak vždy silnější pocit to ve vás vyvolá, když to i vidíte. On si tak musel hlídat, jestli už něco není příliš. Jestli natáčet mrtvé ruské vojáky není už moc morbidní. A já se vždy držela toho, že nesmím nikoho ohrozit. Nikdy jsem tak třeba neřekla konkrétní místo, kde se momentálně nacházíme.“
Jak jste vysvětlila doma, že zůstáváte ve válečné zóně?
„Maminka mi neustále volala, psala, posílala mi únikové trasy, jak se nejlépe z Ukrajiny dostat. Rodiče měli velký strach. Bylo to i tím, že informace, které jsme měli v Česku, byly hodně specifické. V hlavě pak máme představu, že tak to vypadá po celé Ukrajině, ale Ukrajina je obrovská a v každém městě to vypadá jinak. Zatímco v Charkově se odstřeluje, v Poltavě je klid. Máte kontrolu nad tím, co děláte, a to je nesmírně důležité. Musíte vědět, kdy je čas se stáhnout do bezpečí. Víte, jakou cestu projet, máte přehled, ale nesmírně těžce se to vysvětluje někomu, kdo je v Praze.“
Před válkou utíkají hlavně ženy a děti. Vy jste tam zůstala a byla všemu nablízku. Jaké to je přihlížet válce ženskýma očima?
„Ten pohled na válku od muže a ženy je jiný. My ženy dáváme důraz na prožitky, emoce, příběhy, lidi, lidskost. Muž dává důraz na strategii a třeba dokáže lépe popsat, vedle jaké zbraně právě stojí. Tím, že já jako žena jsem v tomto jiná, nedokázala jsem říct, jaká technika vedle mě byla. Ale tak, jak jsem tu práci dělala, tak si myslím, že to asi nebylo potřeba.
Chtěla jsem ukázat, jak tu situaci prožívají lidé. Samozřejmě, že se mě to dotklo. Snažila jsem se kontrolovat, abych nepřekročila nějakou mez, ať už jde o sympatie nebo soucit s člověkem. Některé věci děláte intuitivně, dotknete se těch lidí, pohladíte je po rameni, to si myslím, že je ještě přijatelné. Ta ženskost mi pomohla válku vidět jinak, ale snažila jsem se hlídat si mantinely, abych nebyla až příliš ženská.“
Co vám uvízlo v paměti natolik, že si to budete pamatovat do konce života?
„Ten moment, kdy pochopíte, že jste ve válce. Když se odstřeluje, tak vám to evokuje zvuky, které znáte – ohňostroj, vlak. Jsou to známé, běžné zvuky, takže zvyknout si na to, nelekat se, je jednoduché. Pro mě byl zlomový okamžik, když jsem viděla mrtvé vojáky. Byla jsem ráda, že jsme točili, protože nemáte možnost si předem projít místo, kde točíte.
Ve chvíli, kdy jsem šla a popisovala situaci, míjela jsem mrtvá těla. Snažila jsem se koukat do kamery, ale neustále mi sjížděl pohled dolů. Máte v hlavě milion myšlenek. Víte, kdo tam leží… Fantazie funguje, říkáte si, vždyť je to něčí táta, bratr, syn… V tu chvíli mě to začalo pohlcovat. Ptala jsem se pak Honzy, proč tam ta těla leží? Proč je nikdo neuklidí? Měla jsem milion otázek a on mi řekl, že jestli nad tím tak budu přemýšlet, tak balíme kufry a jedeme domů.“
Nakonec jste vydrželi. Co nakonec rozhodlo o tom, že se vrátíte zpátky?
„Od televize jsme dostali obrovskou důvěru, že je to na nás. Hlásili jsme se pravidelně, všichni věděli, kde jsme. Pro mě bylo těžké stáhnout se z Charkova, pro kameramana Honzu ne. Věděl, že je odstřelování moc blízko centra a bylo potřeba se stáhnout. Nechtěla jsem opouštět lidi a přemýšlela nad tím, co budeme dělat v Poltavě, kde se nic neděje. Začalo mě to pohlcovat, a to byla první věc, která nás směřovala domů.
Poslední tečka byla, když dopadla raketa na Náměstí svobody v Charkově, kde jsme den před tím točili. Byli jsme pět minut od místa výbuchu. Po zjištění, co se stalo, jsme asi hodinu a půl debatovali, zda je bezpečné tam jít točit. Nakonec jsme to riskli, natočili a odjeli do Poltavy. O návratu pak rozhodlo vyčerpání, emoce, které nás začaly pohlcovat a dva týdny ve válce.“
Spíte dobře?
„Docela jo. První dny jsem byla ve snech neustále na Ukrajině. Tam jsem asi dvě noci měla noční můry, ale jak jsem byla unavená, tak jsem si to moc nepamatovala. Ráno jsem měla takový divný pocit.“
Dá se na tom, co jste prožila a byla ve válce, najít něco pozitivního?
„Válka vám ukazuje něco, co je tak hrozný, že vidíte i to, co je dobrý. Podívejte se na to, jak se Ukrajina brání. Každý člověk, který tam je, se snaží pomoct. Ten, kdo má tiskárnu, tiskne mapy pro vojáky. Všichni to dělají zadarmo, pomáhají si. Lidi drží pospolu, ať je to Rus, nebo Ukrajinec. Postavili se nepříteli a za mě si zaslouží obrovskou úctu. Hlavně lidi neztrácí naději, když se s nimi bavíte, tak jsou přesvědčeni, že zvítězí.“
Video Generál se nabídl jako rukojmí za děti! Biden v Polsku a Praha 6 mění názvy
Video se připravuje ...
Témata:
Související
