14°C
Exkluzivní před i polistopadová prostitutka: 50 000 za sex! Denně!
Paní Petra M. (54) je pořád šmrncovní žena, o které by ještě leckdo řekl, že stojí za hřích. Dvacet let se živila luxusní prostitucí a podělila se o to, jak její »byznys« vypadal za bývalého režimu i po něm.
Sympatická blondýnka v sobě Moravanku nezapře. Nejen slůvky »já su«, ale i bezprostředností. Dohodli jsme se, že bude otevřeně hovořit – výměnou za anonymitu – a utají jen fakta, která se týká její rodiny.
Je totiž vdaná, manžel o její minulosti nic neví a tak to také musí zůstat. „Chlapů, kterým jsem připravila bezesné noci, je i tak dost,“ mávne rukou.
Tlumočnice Petra, už jako zaměstnaná žena, vyhověla na podzim 1985 prosbě kamarádky, která se seznámila s bohatým německým obchodníkem. Byl ubytovaný v brněnském hotelu Internacional, líbil se jí i ona jemu, ale jejich známost měla vadu – dívka neuměla německy.
Tlumočnice
„Moje babička byla z německé rodiny a už odmala mě tou řečí tak trápila, až jsem se ji naučila bezvadně. Stejně jako později angličtinu, italštinu a díky škole ruštinu,“ říká Petra.
Těm dvěma tlumočila tak dobře, že si vydělala 500 marek. Při platu sekretářky to byl citelný příspěvek do rozpočtu. Přes onoho Němce se o tlumočnických schopnostech Petry (tehdy ještě jen o nich) dozvěděli jeho kolegové z branže, a když přijeli do Brna, najali si ji.
„Postupně jsem si zvykla na tuzexové oblečení i kosmetiku, na přídavek k platu,“ svěřuje se Petra. „A tak, když mi jednou jeden klient v baru Bolero naznačil, že když na něj budu milá, vydělám si mnohem víc, plynule jsem přešla z »kategorie « tlumočnice k prostitutce.“
Návštěva v hotelu
Společnice Petra tvrdí, že si vždycky udržela svoji úroveň. „V prostituci jsou hranice, které když překročíš, dojedeš na zkrat psychiky. Měla jsem za den třeba i pět nebo víc klientů, ale taky jsem třeba měsíc nebo dva s nikým nešla,“ vysvětluje.
Svoji »základnu « měla v interhotelu Internacional, tenkrát to prý byl jediný slušný podnik v Brně, kde se cizinci rádi ubytovávali. „Ti, co sem jezdili za obchodem, si chtěli užít a peníze pro ně nehrály roli. Nechala jsem se pozvat na drink, a když jsem ucítila náklonnost, když mě ten muž upoutal, šla jsem s ním.“
S hotelovým personálem ani s policií Petra nikdy problémy neměla, i když se před »návštěvou « u klienta na pokoji musela prokázat občanským průkazem a nechat se zapsat do knihy hostů.
„Nikdy jsem neměla pasáka, nikdy mě nikdo nevydíral,“ říká paní Petra. Za svoji přízeň inkasovala 500 i víc marek, měsíčně si přišla nejméně na šedesát tisíc.
Porevoluční kvas
17. listopad zastihl Petru v Německu. Poprvé v životě dostala devizový příslib, pas a výjezdní doložku a tak pražské demonstrace sledovala v norimberském hotelu v televizi.
„I s mým tehdejším manželem jsme hned odjeli zpátky domů, ale ničemu jsme nerozuměli,“ vzpomíná. Krátce poté se rozvedli a Petra místo doma vysedávala v Internacionálu.
Podle jejích slov se změna režimu do sexbyznysu ostře promítla. „Dřív k nám ze zahraničí jezdila faktická elita, obchodní i jiná. Po otevření hranic si každý, kdo v Německu ušetřil pět set marek, mohl v Brně hrát na haura. A změnili se i naši lidé.“
Petra tehdy poprvé poznala vydírání. Provozní v hotelovém baru jí dal nůž na krk – buď se vyspí s tím, koho jí z vedení hotelu určí a dostane z něj informace, nebo tam skončí.
„Oni si ti pánové, jeden větší straník než druhý, chtěli všechno zprivatizovat a hledali na sebe špínu.“ Petra vyvázla tak, že vše sdělila řediteli hotelu a letěl provozní…
Seniorka
Svět luxusních prostitutek se rychle změnil. Konkurence studentek a obecně mladých dívek, které by »to« před listopadem nikdy nedělaly a po něm poznali, že se »tím« dá přijít k velkým penězům, byla veliká.
„Prostituci ale ovládli především Romky a jejich klany. Kdo jim překážel, byl šmahem buď rasista, nebo skončil pořezaný někde ve dvoře,“ krčí rameny Petra.
Říká, že svoji úroveň i klientelu si udržela, ale začala být unavená a „…taky jsem zlenivěla. Zestárla jsem.“ Dvacet let byla k pronajmutí. Teď žije vzpomínkami. Třeba na německého vdovce, kterému připomínala jeho ženu, přijel, vyplakal se u ní, zaplatil pět set marek a nic nechtěl.
Nebo na spisovatele Helmutha B., který jako chlap nestál za nic („hodně pil a od pasu dolů mužem dávno nebyl…“), na jistého českého baviče, známého zpěváka... Nebo třeba imitátora. „To bylo prase, řeknu vám, i kvůli němu už mám toho života dost.“ Nedávno se vdala, stará se o manžela a říká, že mohla dopadnout i hůř. A ničeho nelituje.
Témata:
Související
Tak jste na tom stejně
