„Ministr sám sekal zlodějům ruce.“ Reportér popsal děsivou krutovládu Tálibánu

John Simpson (77) za pětapadesátiletou kariéru u BBC reportoval ze 120 zemí světa včetně 30 válečných zón (i z komunistického Československa, jak vzpomíná na potýkání se se svody tajné služby). Roku 2001 patřil k prvním reportérům, kteří do Afghánistánu pronikli – ještě před podzimní invazí koalice vedené Američany. Z Pákistánu ho i s kameramanem do země vzali těžce ozbrojení pašeráci, zahalili je kvůli tomu do burky.

Prý to fungovalo báječně, třebaže oba novináři měřili hodně přes 180 cm. „Mělo to neskutečný účinek, jako byste zmizeli,“ popisoval před lety pro BBC. „Ženy se za burkami staly neviditelným pohlavím.“

Tálibán zemi ovládl za pár dní

Dva měsíce po útocích Al-Káidy na USA (11. září 2001) už mezinárodní koalice svrhávala krutovládu hnutí Tálibán. „Pět let nejextrémnější náboženské diktatury poslední doby bylo u konce. Za Tálibánu se Afghánistán stal černou dírou, kde se mohlo dařit nejrůznějším druhům extrémismů,“ vzpomíná nyní na serveru BBC. „Nikdy mě nenapadlo, že by mohlo dojít ke comebacku Tálibánu.“

Pětiletá diktatura začala svržením umírněné islamistické vlády věhlasného vojevůdce Ahmada Šáha Masúda (zvaného Lev z Pandžšíru). Stejně jako pád demokraticky zvolené vlády i předtím Tálibánu trval tehdejší převrat jen pár dní.

„Postup Tálibánu na Kábul je rychlý a prudký, stejně jako když přišli k moci roku 1996. Proč? Vládní síly, třebaže dnes lépe vycvičené, jsou vyděšené jejich fundamentalistickou dravostí a popravováním lidí, kteří se jim postaví,“ komentoval Simpson na twitteru.

Bojovníci Tálibánu nemají podle něj velkou disciplínu ani pořádně koordinované velení. „Mají však reputaci zuřivosti, náboženského zápalu a odhodláním udeřit na měkké měšťáky, kteří si užívali dvacet let prosperity a míru, dokud USA nevytáhly špunt.“

A jak pak vypadala krutovláda fanatiků? „Všude se drželo právo šaría v nejdrastičtějších podobách, na pořádku dne byly veřejné popravy, kamenování a bičování,“ popisuje Simpson. Na ulicích postávaly hlídky, spíš gangy, a napadaly muže, kterým byly vidět kotníky nebo kteří si oblékli nějaké oblečení západního stylu. Ženy chodily ven jen s písemným povolením mužů, výhradně v totálně zahalující burce.

„Tálibský ministr zdravotnictví Mulla Balúč si mi stěžoval, že mu Mezinárodní červený kříž zamítl žádost poskytnout chirurgy, kteří by řezali ruce a nohy odsouzených zločinců, a tak to musel provádět osobně. Ovšem vypadal, že si to docela užívá,“ vzpomíná novinářský veterán.

Tálibán seká hlavy odpůrcům a ženy zotročuje k sexu. Britové vyšlou evakuační komando

Tuhý režim znamenal pro reportéry velmi obtížné podmínky: „Pracovat pro televizi byla noční můra, neboť pořizovat obrázky jakéhokoli živého stvoření bylo z náboženských důvodů výslovně zakázáno,“ připomíná Simpson muslimskou tradici dohnanou do krajnosti.

I do knihkupectví pravidelně chodily kontroly, zda některé knihy neobsahují takové zakázané ilustrace, trestem pro provinilé knihkupce bylo zbičování. Není divu, že kdo mohl, z města uprchl, většina obchodů se zavřela. Země jako by se vrátila o staletí nazpátek. „Tálibán neměl na úhradu ropných dovozů, takže nejjasnějšími světly v noci byly svíčky v oknech. Nejhlasitějším hlukem bylo štěkání smeček toulajících se psů, které jejich majitelé opustili.“

Po nynějších událostech nevidí Simpson moc nadějí, třebaže vyjednavači Tálibánu v katarském Dauhá slibují, kterak se nebudou mstít představitelům dosavadního režimu a stojí o vztahy s mezinárodním společenstvím. „Jakkoli se vůdci v Dauhá mohou zdát umírnění a mírumilovní, bojovníci Tálibánu nebudou cítit potřebu respektovat dohody,“ zoufá si respektovaný žurnalista.