Tereza H. popsala život v pákistánské base: Šikana bachařek a cely smrti!
Rodačka z Uherského Hradiště Tereza H. strávila čtyři roky v pákistánském vězení Kot Lakhpat poté, co ji celníci zadrželi na letišti v Láhauru za údajné pašování drog. Nakonec však byla zproštěna viny a propuštěna na svobodu. O svém příběhu fanouškům vypráví na sociální síti Herohero, v nejnovějším příspěvku je provedla pákistánskou věznicí.
Poté, co Terezu H. zadrželi na pákistánském vězení v Láhauru za údajné pašování heroinu, skončila v pákistánské věznici. Hned v prvních dnech ve věznici Kot Lakhpat ji vzala její spoluvězeňkyně na „prohlídku“.
Sušení prádla na keři
Nedaleko Tereziny cely byl malý kruhový dvorek, který fungoval jako sušárna oblečení. Uprostřed byla tráva a několik keříků. Právě na nich si vězeňkyně sušily své oblečení. „Bachařka si vzala dlouhý klacek a vždy jim to nabrala na ten klacek a zahodila jim to na trávu,“ zavzpomínala Tereza s tím, že na praní prádla se stály dlouhé fronty.
Tereze, jež nebyla zvyklá na místní kuchyni, se udělalo špatně od žaludku. Její spoluvězeňkyně proto zavolala dozorkyni. „Došla bachařka, která řekla, že jsem feťák a tohle mám kvůli auťáku. Takže žádné prášky mi dávat nebude, že je to normální,“ uvedla.
Cely smrti
Na dalším malém nádvoří byly čtyři cely. Terezu prý napoprvé překvapilo, že tam nebyla televize, jelikož u její cely televize byla. „Taková ta klasická televize - ,bedna‘. Byl docela zázrak tam něco naladit a něco slyšet, obzvlášť přes ty mříže,“ uvedla Tereza. Šlo o cely vězeňkyň čekajících na trest smrti.
Cely pro mentálně postižené
Speciální cely byly určeny i pro mentálně postižené. „Ta speciální část byla uzavřená. Byly tam také čtyři cely. Byla tam malá zahrada a byl tam strom, kde rostly fíky,“ popsala. Ve věznici nechyběla ani budova, která fungovala jako škola pro děti odsouzených.
Stará kuchyně
Ve věznici byla stará kuchyně. „Tam byly jen kamenné sloupy s malou střechou a všude hlína a prach. Z hlíny uplácaná urnička, ve které dole bylo železo, a ty ženské tam do toho dávaly uhlí, zapálily to uhlí a rozdmýchávaly to papírem. Z toho se začal dělat velký oheň, na který si posadily kastrol,“ podělila se Tereza o vzpomínky z vězení. Vězeňkyně podle ní často neměly peníze na uhlí, takže pálily takřka všechno, co jim přišlo pod ruce.
Kdy s ní přestanete otravovat vzduch.