23°C
Alenino (†90) idylické dětství zničili nacisté: Tátu zastřelili, mámu týrali a ji šikanovali!
Milovaného tatínka Aleně Popperové zabili a maminku málem utýrali ve vězení. Jako malá holčička přežila se svou sestrou holocaust. Prakticky ze dne na den se jim s příchodem protektorátu změnil celý život. Německé děti po nich házely kameny, tatínek si nesměl ani koupit cigarety. Později ho udal konfident gestapa. Začátkem listopadu letošního roku oblíbená Alena, která pracovala jako sestřička v českobudějovické nemocnici, zemřela.
Alena Popperová se narodila do česko-židovské rodiny právníka Viktora Metzela a Marie Metzlové 3. října 1932. Měla ještě mladší sestru Noru. Jako malá se ráda věnovala baletu a chodila do katolické církevní školy sv. Josefa v Českých Budějovicích. Do rodiny váženého právníka ale zásadním způsobem zasáhla německá okupace.
Z jinak idylického dětství se stalo peklo na zemi. Na Alenu s Norou házely německé děti kameny, tatínek si nesměl koupit ani cigarety a lyže, které měl jako Žid odevzdat, schovával pod hromadou uhlí. Dívky pak učitel ve škole posazoval kvůli německému inspektorovi do posledních lavic. „Věděla jsem, že jsem něco jiného než ostatní děti. Ale co?“ říkala si tehdy Alena. O svém příběhu vyprávěla pro Paměti národa.
Udal je „rodinný známý“
První velkou ránou byl pro tatínka Viktora Metzela odvod jeho sestry Aleny. Tu gestapo odvedlo do prvního transportu Židů z Českých Budějovic do Terezína. „Po odchodu tety upadl do úplné melancholie, pořád jenom seděl a nemluvil. Od té doby už jsme jenom čekali, až pro nás přijdou.“ I jeho zanedlouho zatkli – prý za to, že chodí do kanceláře, že si zakrývá žlutou hvězdu nebo že chodil s rodinou na procházky do parku. I takováto drastická opatření proti Židům Němci zaváděli.
Viktora udal rodinný známý, jistý Postl. Chodil k nim na návštěvu a choval se přátelsky. Byl to však gestapácký konfident. „Pane doktore, já jdu pro vás a mám vás přivést na gestapo,“ řekl tehdy právníkovi Metzlovi český strážník, který ho přišel zatknout.
„Děti dáme do plynu“
Obava Alenky se nakonec potvrdila. Gestapo si pro ně a jejich maminku krátce před Štědrým dnem roku 1944 opravdu přišlo. Maminku Marii odvedli pryč, Aleně bylo tehdy pouhých dvanáct let. Její maminka mezitím prožívala nechutné praktiky gestapa.
„Muže ti zastřelíme, děti dáme do plynu a ty si najdi na cele skobu a provaz, protože to, co tě čeká, nepřežiješ,“ měli jí říct při výslechu. Poté byla zavřená ve sklepě, kde nesměla sedět ani ležet. Jen celou dobu chodit. Mezitím zvenčí slyšela koledy. Dcera později uvedla, že se snažila najít střep, kterým by si ublížila. Ona sama mezitím žila v Praze u známých.
Maminku nepoznala
Jednoho dne se v pražském bytě objevila „jakási žena podivného, děsivého zevnějšku“. Byla to Alenina maminka. „Šla ke mně s rozpřaženýma rukama a volala: ,Alenko!‘ Já jsem před ní utekla.“ Po půl roce se Marie ve vězení změnila natolik, že ji nikdo nepoznal. Byla hubená, propadlá, vlasy měla přilepené k hlavně po odvšivování. „Příšerný zjev,“ popsala dcera.
Následně se rodině povedlo dostat zpět do Českých Budějovic. Po dlouhém čekání na tatínka se dozvěděli, že zemřel. Maminka ztrátu nesla velmi těžce.
Sestřička v nemocnici
Alena Popperová se později vdala za Bedřicha Poppera, veterána československých jednotek na Blízkém východě, Africe a západní Evropě. Celý svůj život pak zasvětila práci sestřičky na radiodiagnostickém oddělení v českobudějovické nemocnici. „Rasismus nemám ráda, protože jsem ho zažila,“ dodala. 3. listopadu letošního roku devadesátiletá žena zemřela.
Video
Holocaust: Nejtemnější kapitola druhé světové války
Video se připravuje ...
Témata:
Související
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.