Pamětníka Azriela rodiče nechali před sirotčincem: Před holocaustem unikl v přestrojení za špinavé prádlo
Pamětník Azriel Danský se narodil během války do židovské rodiny. Aby unikl holocaustu, musel si projít velkou řadou děsivých zážitků. Jeho rodiče z něj například udělali sirotka, aby ho mohli adoptovat příbuzní. Jednoho dne ho prostě nechali před branou sirotčince. Později se dostal do jednoho z maďarských ghett, z něhož unikl zamaskovaný jako pytel špinavého prádla. Trauma z války v něm zůstávalo dlouhé roky.
Jméno Azriel Danský dostal pamětník až poté, co jeho rodina emigrovala do Izraele. Narodil se jako Peter Danzinger. Rodiče měli v Banské Bystrici obchod a dům. Bydliště však museli opustit, když tatínek Alexander dostal povolávací rozkaz k transportu a pochopil, že bude hůř. Otec nelegálně přešel do Maďarska, jeho manželka Kitty se synem za ním měli dorazit záhy.
Napoprvé to ale nevyšlo. Zatčení se vyhnuli jenom proto, že paní Kitty dala pohraničníkovi vysoký úplatek. Druhý pokus byl naštěstí úspěšnější. „Maminka mě vzala na záda, byl jsem malý, ještě mi nebylo ani pět let. Přišli jsme na hranici,“ popsal pamětník pro portál Paměť národa. Ze Slovenska rodina uprchla na poslední chvíli, jejich blízcí brzy na to byli povoláni do transportů.
Nechali ho před sirotčincem
Za hranicemi se rodina Danzingerových vydávala za Maďary, což pro oba rodiče nebyl problém, protože hovořili plynně maďarsky. Jenže Peter mluvil pouze slovensky. Čím byl starší, tím byla větší šance, že je prozradí. Kitty a Alexander proto vymysleli riskantní plán. Ze synka udělají sirotka, aby ho mohli „naoko “ adoptovat jejich příbuzní.
„Museli mě dát do ,toloncház’, takového vězení, kam zavírali emigranty,“ vysvětlil pamětník. Tatínek ho přivedl před bránu zařízení, zazvonil, utekl a zpovzdálí pozoroval, co se bude dít. Protože chlapec nevěděl, kde bydlí, v sirotčinci zůstal a později se skutečně dostal k příbuzným do Lučence. Žil tam asi dva roky.
Pak ale začalo pronásledování židovských obyvatel i v Maďarsku. Adoptivní rodiče se měli s Peterem hlásit každý týden na policii, a protože se báli porušit nařízení, odmítli se ukrýt u skutečných rodičů dnešního pamětníka.
Útěk ve špinavém prádle
Jednoho dne si však Petera na policejní stanici nechali. Jeho adoptivní rodiče později museli nastoupit do transportu a zemřeli v Osvětimi. Malého chlapce naložili do vlaku a odvezli do jednoho z ghett v Maďarsku. „Shromažďovali tam lidi, děti i dospělé. Dali nás do nákladního vagónu a vezli nás do Budapešti,“ vypověděl pamětník.
„Existovala podzemní organizace mladých Židů, kteří se dostávali dovnitř s donáškou vypraného prádla. Jeden z nich mě dal do pytle se špinavým prádlem a v něm mě pronesl ven,“ popsal Azriel. Dostal se do dalšího detenčního zařízení, kam si pro něj přišli rodiče. Prostě si ho předali přes plot. Od té doby žil se svými rodiči v Budapešti. Viděl však děsivý protižidovský teror, zastřelené lidi a další hrůzy.
Trpěli také hladem, jedli maso mrtvých koní, zamrzlých ve sněhu. Příchod sovětských vojsk situaci nijak nezlepšil, hrůzy se děly pořád. Po válce se rodina vrátila do Banské Bystrice, kde tatínek začal znovu podnikat. Jenže koncem roku 1948 se stal tehdy jedenáctiletý Peter terčem antisemitského útoku. „To stačí! Nechci, aby v tomhle vyrůstalo moje dítě!,“ řekl tehdy jeho tatínek a rodina emigrovala do Izraele.
Celý příběh pana Azriela si můžete přečíst na portálu Paměti národa, kde najdete i mnoho dalších příběhů pamětníků.
V galerii naleznete další hrůzy druhé světové války:
Buďte první, kdo se k tématu vyjádří.