Antonín Mikan: Z učitele odbojářem, který vyhodil do povětří muniční vlak

Antonín Mikan se narodil 13. června 1914 ve Slatiňanech do poměrně chudých poměrů. Pocházel z dvanácti dětí, a když ho přijali na učitelský ústav v Chrudimi, musel jeho tatínek dokonce prodat snubní prsten, aby ho rodiče mohli ve studiu podpořit. Po dokončení školy získal místo v Sudetech, kde učil na českých menšinových školách v několika vesnicích na Litoměřicku. Příběh, jaký se jen tak neslyší, pro Paměť národa popsal jeho syn Vladimír.

Mladý Antonín se rád bavil, ať už na zábavách či při hraní fotbalu s místními Němci. To se ovšem změnilo s nástupem vůdce Adolfa Hitlera. Z pedagoga se stal záložník. Nikdy se ale nebál a proti nacistickému zlu bojoval, seč mu jen síly stačily. Neváhal ani rozpustit shromáždění henleinovců, které navíc donutil sundat vlajky s hákovým křížem.  

„Otec lidovek“ Jaroslav Smutný (†87) odešel na věčnost: Nechal po sobě tisíce písní

Hokejový klub odbojářů

Během povinné vojenské služby prodělal zvláštní výcvik s pěchotními kanóny a minomety. To se mu později hodilo během mobilizace v roce 1938, kdy měl za úkol odvést koně pro minometné vozíky. Sudetští Němci z toho nebyli vůbec nadšení, Antonín ale zareagoval nekompromisně. „Otec zavelel vojákům uzavřít náměstí, nasadit bajonety a najednou se situace změnila, takže svých sto třicet koní pro armádu odvedl,“ popisoval otcovu reakci Vladimír Mikan (*1938).

V průběhu 2. světové války učil v chlapecké škole češtinu, němčinu a tělocvik. Byl členem Sokola a po jeho zrušení se zasadil o založení Hokejového klubu Rosice, kde se sokolové dál scházeli. Soustřeďoval schopné mladíky, kteří by byli v případě potřeby ochotni účastnit se odbojových akcí.

Odbojářskou činnost prováděl i ke konci války. Podařilo se mu navázat spojení s partyzány Partyzánského klubu Ludvíka Svobody a v dubnu 1945 ho jmenovali velitelem I. čety v rámci IV. roty. Dostali za úkol provádět útoky na železnici a přerušovat telefonní kabely.

Válečná veteránka Božena Kopcová (†101) zemřela: Schovávala parašutisty i zbraně

Vlak letěl do nebe

Necelých 14 dní před Hitlerovou smrtí podnikl Antonín Mikan jednu ze svých životních akcí. 18. dubna 1945 vyhodil spolu se svou odbojovou skupinou do povětří muniční vlak. Ten převážel bedny se střelným prachem nebo pancéřové pěsti. Po rozsáhlém výbuchu se zbytky vagónů rozlétly stovky metrů daleko a nikdo z odbojářů nebyl naštěstí zraněn. „Po akci se tam mohla dostat na krátkou dobu veřejnost, tam byl otec vyfocen, jak stojí u zničených cisteren a vagónů, “ popsal hrdě otcovo počínání syn.

Po válce se Antonín Mikan vrátil k tomu, co celý život miloval, a sice ke sportovním aktivitám s mládeží. I když mohl setrvat v armádě, vstoupil do KSČ a věnoval se znovu práci učitele. Se svými žáky se věnoval atletice, volejbalu, házené, hokeji nebo plavání. Začal v Chrasti svépomocí budovat rozsáhlý stadion, jehož součástí byl i bazén. Později byl Mikan i zástupcem ředitele. To se ale změnilo při okupaci Československa v roce 1968. Následně z KSČ vystoupil a proti své vůli byl v roce 1974 poslán do důchodu.