Kolja padl jako první český voják v Afghánistánu: Mamince sliboval, že se vrátí. Po jeho smrti se zhroutila
Nikolaj Martynov se stal prvním českým vojákem, který zemřel v Afghánistánu. Kolja, jak mu všichni říkali, zemřel pod lavinou bahna a kamení. Odjel jen na čtyři měsíce, mamince sliboval, že se vrátí. Nevrátil. Od jeho smrti uplynulo 14 let.
„Kolja“ se narodil v Moskvě jen pár minut před svým bráchou Alexandrem 29. října 1979. Jejich bratr sloužil u sovětské armády, byl ale těžce zraněn. Maminka se pak rozhodla, že se přestěhují do České republiky. A tak roku 1996 emigrovali.
Už odmalička měl Nikolaj s Alexandrem zálibu ve vojenských modelech a armádě celkově. „Slepovali si tanky, letadla. Furt si hráli na vojáky,“ popisovala v dokumentu ČT maminka Marie. Když získali české občanství, přišel s tím i povolávací rozkaz.
Společně žili v obci nedaleko Plzně. Byl s nimi i jejich nevlastní otec Jiří Kestler, říkali mu ale táto a vztah měli úžasný. „Když jsem chodil na čekanou jako myslivec, tak chodili se mnou,“ popisoval Jiří, který nedokázal zadržet slzy při vzpomínce na Nikolaje.
Po vyučení přišlo zlomové rozhodnutí - Nikolaj se rozhodl zůstat v armádě, stejně tak i jeho bratr. Šli k útvaru 4. brigády rychlého nasazení v Chrudimi.
První cesta
Alexandr se na zahraniční mise dostal jako první. „Říkali mi, že se jim nic nestane. Mami, jedou kamarádi, tak musíme taky, je to naše povinnost,“ snažili se bratři uklidnit maminku. Ta byla ale i tak proti.
Nikolaj, mezi vojáky známý spíš jako „Kolja“, se na svou první misi dostal v roce 2007 jako příslušník 43. výsadkového pluku. Všichni si ho pamatují jako schopného a šikovného vojáka, jenž by se pro ostatní rozdal. „Každý voják, který potřeboval pomoc, ji u něj nalezl,“ popisoval mladého vojáka velitel pluku Zdeněk Kolář. „Byl tak hodný, až mi to někdy vadilo. Přišlo mi, že by ho někteří mohli zneužívat,“ dodal jeho kamarád Martin Vaněk.
Když pak přišlo na cestu do Afghánistánu, maminka byla proti víc jak jindy. „Říkala jsem mu, že tu má holku, že dodělává dálkově školu, ať nejezdí. Tvrdil ale, že to nic není, že jede jen na čtyři měsíce. Říkal, ať se nebojím, že se brzy vrátí a udělá maturitu a svatbu,“ uvedla maminka v rozhovoru pro Reflex.
Tragická zpráva
Čtyři dny před tragédií byla na zahradě u Plzně pořádána rodinná oslava. Kolja tam být nemohl, ten den ale volal celkem pětkrát. Normálně volal dvakrát za týden. „Říkal nám, že nás chce slyšet. Jako kdyby něco tušil a chtěl se rozloučit,“ popisovala Marie.
Když po několika dnech čekala u telefonu na svého syna, přišla zdrcující zpráva. „Už asi volá můj miláček, řekla jsem si. Bylo to ale neznáme číslo. Volal nějaký major z Chrudimi. Hned mi bylo jasné, že se něco stalo, byl to hrozný pocit. Po telefonu ale nechtěli nic říct. Za hodinu přijeli. Když jsem uviděla vojáky a lékaře, zhroutila jsem se,“ popsala Marie. Musela se léčit na psychiatrii, tatínek Jiří se se smrtí dodnes nevyrovnal.
První padlý voják
Kolja společně se svým kolegou dostali úkol, a to vytáhnout zbraně a munici z auta, které se propadlo i s posádkou. Té se nic nestalo, ale auto zůstalo uvězněno pod horskou cestou. Na lanech se proto spustili k autu. Ten den pršelo, byla tma.
Už skoro všechno vytáhli, když se ozval divný hluk. Na vojáky se v tu chvíli sesypala lavina bahna, vody a kamení. Miloše Prášila to uvěznilo, ale poté se dostal do řeky, z níž se zachránil. Byl ale extrémně potlučený, měl polámané kosti, žebra, zlomenou čelist…
Nikolaje se už bohužel nepodařilo zachránit. V lavině zahynul 3. května 2007. Stal se tak vůbec prvním českým vojákem, který zahynul na misi v Afghánistánu. „Ačkoliv je tomu už skoro 15 let, vzpomínka na Kolju je pro 43. výsadkový pluk stále živá. Čest jeho památce,“ vzkazují vojáci na facebooku k výročí smrti jejich kolegy.
Neměl tam co pohledávat. Ale za prachy.....